ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1503.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1503/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání podaném Ing. V. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 14/2009 ze dne 29. 4. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 4/2004 ze dne 26. 9. 2008 byl dovolatel uznán vinným v jeho bodě II. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve znění zákona č. 265/2001 Sb., v bodě III. a/ - b/ trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a v bodě III. c/ trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 3 T 42/2003, a sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 37 T 10/2001, byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a jedenácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na sedm let a zákazu podnikání na základě zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, s předmětem činnosti všeobecné strojírenské činnosti včetně výroby strojů a zařízení na šest let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 37 T 10/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalšího obviněného.
O odvolání Ing. V. Š. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 5 To 14/2009 ze dne 29. 4. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem III. jakož i ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek v bodě II. výrokové části o vině nezměněn, jakož i za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní sociální politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 4. 2004, č. j. 3 T 42/2003-158, a sbíhající se trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech a zákazu podnikání na základě zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, s předmětem činnosti všeobecné strojírenské činnosti včetně výroby strojů a zařízení na dobu šesti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 4. 2004, č. j. 3 T 42/2003-158, a výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 37 T 10/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zbývající zrušené části (bod III. rozsudku) vrácena soudu prvního stupně.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal Ing. V. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v napadeném výroku o vině, neboť skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je popsán ve výroku soudů obou stupňů a rozvedený v jejich odůvodněních tak, že rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. ř. (správně tr. zák.). Dle názoru dovolatele mu nebyl dostatečně prokázán úmysl směřující k vylákání finančních prostředků z poškozené společnosti, zejména pak úmysl prodat neexistující profilovací linku C-profily. Připustil jistá manažerská pochybení, rozhodně však nejednal v podvodném úmyslu, avšak obecné soudy k důkazům v jeho prospěch nepřihlížely. Dle jeho názoru z listinných důkazů a výpovědí svědků „je nutno uzavřít, že o neexistenci linky, aniž by zde nebyly důvodné pochybnosti a jiné alternativy, a o vině obžalovaného, rozhodně nelze učinit jednoznačný závěr“. Připustil, že dovolací soud není instancí, v jejíž kompetenci je přezkoumávání skutkového stavu v celé šíři, avšak s ohledem na nálezy Ústavního soudu se připouští výjimka tehdy, když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, resp. v případě jejich úplné absence. Obecné soudy dle dovolatele neprovedly řadu důkazů jím navrhovaných, které mohly prokázat zcela opačný stav věci, než je popsán ve výrokové větě odsuzujícího rozsudku. Jedná se zejména o výslech svědka D. Š. Z., dále o účetní doklady společností, které linku následně prodaly nebo koupily, fotodokumentaci předmětné profilovací linky. Odvolací soud se dle dovolatele nevypořádal s absencí zjištěného skutkového stavu a namísto provedení dovolatelem navrženého dokazování se spokojil pouze s důkazy, které jen velmi nepřímo nasvědčují tomu, že předmětná profilovací linka neexistovala. Ze shora uvedeného dle dovolatele tedy vyplývá, že se nepodařilo prokázat v souladu s požadavky trestního řádu bez důvodných pochybností, že by předmět transakce popsaný v bodě II. rozsudku byl fiktivní a tedy, že jednání dovolatele v těchto věcech zakládá podvodný úmysl a nelze tak hovořit o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Proto dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadený rozsudek v rozsahu, jak je napaden tímto dovoláním, zrušil ve smyslu ust. §265k odst. 1 tr. ř., a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí ve věci, případně aby sám nově rozhodl ve věci dle §265m odst. 1 tak, že se odsouzený Ing. V. Š., zprošťuje viny podle §226 písm. b) tr. ř.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací námitky Ing. Š. jsou v zásadě pouze opakováním podstaty jeho dosavadní obhajoby a z valné části odezněly již v podaném odvolání. S těmito námitkami se však soud druhého stupně řádně vyrovnal, a to nikoli pouze formálně, jak naznačuje dovolatel, o čemž svědčí skutečnost, že pro část trestného jednání byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podstatná část námitek dovolatele se dle státního zástupce týká náležitostí procesu dokazování v trestním řízení, čili otázek skutkových resp. procesních, jež nejsou pokryty žádným ze zákonných dovolacích důvodů, a v tomto rozsahu tedy bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než které jsou vyjmenovány v §265b odst. 1 tr. ř. Deklarovanému dovolacímu důvodu může vyhovovat tvrzení dovolatele, že skutek popsaný ve výroku rozsudku nezahrnuje všechny zákonné znaky trestného činu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Toto tvrzení dovolatele však nelze dle státního zástupce označit za důvodné, neboť skutková věta uvedená na str. 3 rozsudku soudu prvního stupně obsahuje popis všech rozhodných skutečností, jež jsou vyjádřeny v právní větě výroku o vině. Státní zástupce poukázal na tu skutečnost, že dovolatel kromě toho vůbec nespecifikuje, který znak skutkové podstaty není ve skutkové větě popsán, takže tato jeho námitka je vlastně nepřezkoumatelná, přičemž měl-li dovolatel na mysli subjektivní stránku trestného činu, což naznačuje jeho související námitka, že nebyl dostatečně prokázán jeho úmysl, ani v tomto ohledu mu není možno přisvědčit. Státní zástupce zdůraznil, že soud jednak v popisu skutku přímo uvedl, že obviněný Ing. Š. společně s obviněným I. R. „po předchozí dohodě a vzájemné součinnosti, po realizaci na sebe časově navazujících kroků a se srozuměním se všemi rozhodnými fakty, v úmyslu se obohatit, vylákali finanční prostředky ke škodě leasingové společnosti OB Leasing, a. s., prostřednictvím kupní a posléze leasingové smlouvy, předmětem nichž bylo neexistující technologické zařízení“, načež je blíže popsána objektivní stránka trestného činu, z níž předešle konstatovaná subjektivní stránka zcela zjevně vyplývá. Předstírání existence profilovací linky a právní úkony spojené s jejím fiktivním převodem činěné s cílem dosáhnout vyplacení ceny leasingovou společností nemohl tedy dovolatel činit jinak než v podvodném úmyslu, s cílem obohatit sebe a jiného na úkor společnosti zabývající se leasingovými obchody. V této souvislosti státní zástupce připomenul, že jeho úmysl plyne nejen ze stránky objektivní, nýbrž i z jeho původního validního doznání k trestné činnosti. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. V. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Dovolatelem zmiňovaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku nebyl opět nijak specifikován a napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně žádným takovým nedostatkem ve skutečnosti nejsou zatíženy. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované, popřípadě jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Trestného činu podvodu podle odst. 4 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Podstatnou část námitek dovolání tvoří tzv. námitky skutkové, tedy takové námitky, které nemohou být uplatněny právně relevantně nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Dovolatel jejich prostřednictvím předkládá dovolacímu soudu pouze jinou (pro něj příznivější verzi skutkového děje). Dále jejich prostřednictvím dovolatel polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy, avšak i tyto procesní námitky nemohou být obsahem dovolání. V souvislosti s namítanou šíří dokazování neobstojí ani námitka dovolatele spočívající ve skutečnosti, že soud druhého stupně neprovedl jím navrhované důkazy, resp. že nevrátil věc soudu prvního stupně k provedení jím navrhovaných důkazů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že soud prvního stupně postupoval způsobem upraveným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, přičemž provedené důkazy hodnotil po pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu a dovolací soud se s tímto logickým a přesvědčivým hodnocením důkazů shodl s tím, že soudy také vysvětlily, proč ve věci neprovedly některé z důkazů dovolatelem navrhovaných. Dovolatelem namítaný (avšak blíže nespecifikovaný) extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího, tak v posuzované věci není dán. To i proto, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé.
Právně relevantně uplatněnou se jeví pouze ta námitka, jejímž prostřednictvím dovolatel uvedl, že skutek, který je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., neboť mu nebyl prokázán úmysl prodat neexistující profilovací linku C-profily a nebyla tedy naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Soudy přitom, zejména v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně a pečlivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak a které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a proč jej shledaly vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., když výsledky tohoto svého dokazování přesvědčivě vyjádřily ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „…obžalovaní Ing. V. Š. a I. R. společně po předchozí dohodě a vzájemné součinnosti, po realizaci na sebe časově navazujících kroků a se srozuměním se všemi rozhodnými fakty, v úmyslu obohatit se, vylákali finanční prostředky ke škodě leasingové společnosti OB Leasing, a. s., prostřednictvím kupní a posléze leasingové smlouvy, předmětem nichž bylo neexistující technologické zařízení…“ Subjektivní stránka trestného činu podvodu je tedy v tzv. skutkové větě na základě provedeno dokazování řádně vyjádřena a vzhledem ke skutečnosti, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají v nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečností podle norem hmotného práva (nikoli z hlediska práva procesního) a nelze se proto v rámci tohoto dovolacího důvodu domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, přičemž zjišťuje, zda je právní posouzení skutku v souladu s tím, jak je vyjádřeno jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu. V daném případě je přitom skutková věta rozsudku soudu prvního stupně zcela v souladu s tzv. větou právní téhož rozsudku. Dovolatelem uplatněné námitky tak ve svém celku pouze polemizují se způsobem a šíří, v jaké soud provedl dokazování a jejich prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, která však nemá žádnou oporu v provedeném dokazování.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka