ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.151.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 151/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání podaném Z. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 45/2009 ze dne 21. 4. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 102/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 2 T 102/2008 ze dne 18. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona (dále je tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Podle §37 tr. zák. soud upustil od uložení souhrnného trestu s tím, že uložený trest rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2 T 149/2003-423 ze dne 25. 7. 2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 304/2006 ze dne 5. 12. 2006 je dostatečný. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání Z. T. (a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), f) odst. 2, §259 odst. 4 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolateli uložil peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a v případě, že by nebyl peněžitý trest vykonán, mu stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti týdnů. Odvolání Z. T. bylo potom podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, podal Z. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku uvedl, že v průběhu celého trestního řízení nepopíral, že v čestném prohlášení uvedl skutečnosti popsané v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, zároveň však poukazoval na tu skutečnost, že uvedení těchto skutečností nemohlo být způsobilé k podvodnému získání státní dotace, neboť k získání dotace musel skutečnosti uvedené v čestném prohlášení, které byly podmínkou pro získání státní dotace, doložit listinami vystavenými jak finančním úřadem a správou sociálního zabezpečení, tak i zdravotními pojišťovnami, což on také udělal, přičemž všechna tato potvrzení jsou pravá a prokazují, že společnost Yossarian Investments, a. s., před schválením a poskytnutím předmětné dotace ze strany Ministerstva pro místní rozvoj žádné dluhy vůči České republice neměla. Poskytovatel dotace dle dovolatele neváže samotné poskytnutí dotace na splnění podmínek ke dni podání žádosti, ale ke dni schválení a poskytnutí dotace a soudy tedy věc nesprávně právně posoudily, pokud dospěly k závěru, že uvedení nepravdivých údajů již v žádosti o poskytnutí dotace ze dne 25. 1. 2006 bylo způsobilé vylákat od příslušného ministerstva předmětnou dotaci. Stejně tak dovolatel vyjádřil nesouhlas se závěrem, že uvedení nepravdivých údajů ohledně skutečnosti, zda proti němu je nebo není vedeno trestní stíhání, mohlo mít vliv na poskytnutí příslušné dotace, neboť v České republice je zakotvena zásada, že dokud není soudem v trestní věci pravomocně rozhodnuto o vině, pak se na každého občana hledí jako na nevinného. Dovolatel doložil požadovanou bezúhonnost čistým výpisem z trestního rejstříku a poukázal na tu skutečnost, že trestní řízení proti němu bylo vedeno ke dni 25. 1. 2006 již déle než tři roky, aniž by se celá věc dostala před soud a omezení práv obviněného po dobu celého trestního stíhání je dle jeho názoru nepřípustné. Dále dovolatel uvedl, že při hodnocení, zda došlo k naplnění jemu přisuzovaného trestného činu úvěrového podvodu, je třeba vždy v souladu s právním názorem Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) sledovat hledisko proporcionality a má-li obstát trestní stíhání pro úvěrový podvod dle §250b odst. 1 tr. zák., kdy se nevyžaduje vznik škody, pak musí orgány činné v trestním řízení pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec schopné způsobit ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Ohledně uloženého trestu dovolatel namítl, že výrok napadeného rozsudku soudu druhého stupně je v rozporu se zákonem, neboť je dle něj „v rozporu s logikou, aby odvolací soud uložil napadeným rozsudkem peněžitý trest jako další trest, když soud prvního stupně upustil od uložení souhrnného trestu, a to navíc za situace, kdy se podle jeho názoru na něj mělo hledět jako na netrestaného.“ Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozhodl tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, č. j. 42 To 45/2009 se ruší.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. postačuje, pokud pachatel uvede nepravdivé údaje již v žádosti o úvěr, subvenci nebo dotaci a právě takového jednání se dopustil dovolatel. V této souvislosti státní zástupce odkázal na objekt předmětného trestného činu, kterým je zjevně ochrana již sjednávání jednak úvěrových smluv a rovněž tak i sjednávání poskytnutí dotace, nikoli ochrana až definitivních dohod o úvěru či o poskytnutí dotace. V okamžiku podání žádosti nebyly údaje, konkretizované v citovaném výroku o vině, objektivně v souladu se skutečností, neboť společnost dovolatele nebyla požadovaným způsobem bez dluhů a proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání (v některém z případů vymezených v prohlášení). Skutečnost, že posléze došlo k oddlužení společnosti, byla přitom dle státního zástupce plně zohledněna soudy činnými dříve ve věci při posouzení míry zvýšení společenské nebezpečnosti jednání obviněného ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o princip presumpce neviny zmíněný dovolatelem, není nijak podmínkami udělení dotace popřen, a obviněnému, resp. jeho společnosti, nejsou nijak omezována jeho práva. V rozporu se zákonem potom podle názoru státního zástupce není ani výrok o trestu [když pokud by se tento výrok skutečně se zákonem míjel, bylo by patrně namístě tvrdit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Z výše uvedených důvodů vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že dovolání je zjevně neopodstatněné a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu proto nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
Dovolatel v rámci svého dovolání uvedl, že je pravdou, že výše uvedené nepravdivé skutečnosti (ohledně jeho trestního stíhání a dluhů vůči České republice) uvedl v rámci čestného prohlášení (bod 1 a bod 4 čestného prohlášení), které bylo součástí žádosti o státní dotace, avšak v průběhu řízení o schválení předmětné dotace tyto dluhy uhradil, což bylo pro přiznání dotace rozhodující. Co se týká jeho trestního stíhání, i za skutečnosti, že by jeho existenci přiznal, toto dle jeho názoru nemohlo být důvodem pro nepřiznání dotace, neboť proti němu bylo vedeno v rozhodné době již tři roky bez toho, aby se celá věc dostala před soud a navíc jeho bezúhonnost byla doložena čistým výpisem z rejstříku trestů, přičemž takovéto omezení práv obviněného po dobu celého trestního řízení by bylo v rozporu se zásadou, že se na občana hledí jako na nevinného. Prostřednictvím těchto námitek tedy dovolatel namítl, že nemohlo dojít k naplnění všech objektivních znaků mu přisuzovaného trestného činu, neboť takto uvedené nepravdivé údaje nebyly samy o sobě způsobilé k získání dotace a skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem. Dále zpochybnil i materiální stránku trestného činu a vyjádřil nesouhlas s trestem uloženým mu odvolacím soudem, kdy soud prvního stupně upustil od uložení souhrnného trestu. Takto uplatněné námitky jsou uplatněny právně relevantně v rámci deklarovaného dovolacího důvodu, jsou však současně námitkami zjevně neopodstatněnými, kdy se s jejich převážnou částí vypořádal již soud prvního stupně a následně soud odvolací.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. V případě těchto trestných činů zákonodárce kriminalizoval ne toliko vyvolání majetkových poruch jako v případě obecného podvodu dle §250 odst. 1 tr. zák., ale již „předpolí“ takové poruchy, tedy i činy poruchami hrozící. Trestné činy podle §250a tr. zák. a 250b tr. zák. tedy mají charakter tzv. trestných činů předčasně dokonaných, jejichž skutková podstata ve svých znacích obsahuje jednání, které by jinak mělo ráz pouhé přípravy či pokusu, přičemž kriminalizace předčasně dokonaných deliktů není obecně v rozporu s ústavními principy hmotného trestního práva (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 1748/08 ze dne 17. 4. 2009). Podle judikovaného usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1268/2008 trestní odpovědnost pachatele za uvedení nepravdivých údajů v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. je dána nejen v případě, že pachatel takové údaje uvede (příp. je sdělí, poskytne, doloží apod.) v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně uvede, sdělí, poskytne nebo doloží v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy.
Nedílnou součástí Žádosti o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci Státního programu podpory cestovního ruchu 2006 bylo i čestné prohlášení žadatele. V tomto čestném prohlášení ze dne 25. ledna 2006 dovolatel mimo jiné v bodě 1) uvedl, že ke dni podpisu (tedy výslovně k datu 25. 1. 2006) tohoto čestného prohlášení má vypořádány všechny závazky vůči státnímu rozpočtu, státním fondům, zdravotním pojišťovnám a bývalému Fondu cestovního ruchu, přičemž za závazky vůči státnímu rozpočtu se považují závazky vůči finančnímu úřadu, Správě sociálního zabezpečení a celní správě. Přitom z listinných důkazů, které jsou součástí trestního spisu se podává, že v této době tyto závazky vypořádané neměl a potvrzení o svém tzv. finančním zdraví doložil v rámci řízení o schválení dotace toliko daňovými přiznáními za uplynulá dvě zdaňovací období. Následné vyrovnání dluhu vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně nemá na právní kvalifikaci tohoto jeho jednání jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. žádný vliv, neboť jak vyplývá ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj, toto čestné prohlášení bylo součástí žádosti o poskytnutí dotace a pokud by jej žadatel nedoložil, nesplnil by podmínky pro získání dotace. Také je zřejmé, že pokud by nesplňoval kriteria stanovená v čestném prohlášení /vyrovnání závazků vůči České republice pod bodem 1) a následně i pod bodem 4) i ta okolnost, že proti statutárním zástupcům žadatele není vedeno trestní řízení – viz níže v tomto rozhodnutí/, nebyla by jeho žádost zařazena do řízení o poskytnutí dotace a k přiznání dotace by tak nemohlo dojít. Dovolatel přitom vědomě uváděl nepravdu i co se týká okolností uvedených pod bodem 4) čestného prohlášení, tedy že proti jeho osobě, jako statutárním zástupci Yossarian Investments, a. s., není zahájeno nebo vedeno trestní řízení a ani nebyl odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata by souvisela s předmětem podnikání nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku. Tvrzení dovolatele, když uvedl, že trestní stíhání proti jeho osobě ve věci trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle §126 odst. 1 tr. zák. proti němu trvalo ke dni 25. ledna 2006 déle než tři roky, aniž by se celá věc dostala před soud, se přitom nezakládá na pravdě. Obžaloba proti dovolateli byla podána dne 3. 11. 2003, přičemž ve věci bylo rozhodnuto dne 28. 11. 2003 trestním příkazem, když tento byl podaným odporem dovolatele zrušen. Následně bylo rozhodnuto Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem dne 1. 3. 2005, sp. zn. 2 T 149/2003, který byl však zrušen z podnětu odvolání dovolatele rozhodnutím Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 275/2005 ze dne 18. 10. 2005 a věc byla vrácena soudu prvního stupně. V době, kdy dovolatel uvedl do čestného prohlášení, že proti němu nebylo trestní stíhání pro výše uvedené trestné činy ani zahájeno, proběhlo tedy již několik soudních jednání v dané věci. V této souvislosti neobstojí ani námitka dovolatele, že se na každého občana hledí jako nevinného, dokud nebyl pravomocně odsouzen. Tato zásada skutečně nachází svoje uplatnění v trestním řízení, avšak zde se jednalo o podmínku, která byla stanovena pro získání dotace a byla vázána na skutečnost, že proti žadateli nesmí být trestní stíhání ani zahájeno. V této souvislosti je nutné připomenout, že ze zákona neexistuje žádné právo na dotaci a poskytovatel dotace, zejména jedná-li se o veřejnoprávní subjekt poskytující prostředky z veřejných zdrojů, je oprávněn či dokonce povinen nakládat s těmito prostředky s potřebnou mírou opatrnosti, jež může zahrnovat i zjištění vedení trestního řízení proti žadateli, resp. jeho statutárnímu zástupci. Dovolatel tak v uvedených souvislostech nemohl být a ani nebyl krácen na svých právech. Tyto námitky, ač uplatněny právně relevantně, jsou takto současně zjevně neopodstatněnými.
Neobstojí ani námitka (byť uplatněná právně relevantně), jejímž prostřednictvím dovolatel s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu namítl absenci materiální stránky označeného trestného činu, s tím, že jeho jednání nebylo způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem s ohledem na hledisko proporcionality trestní represe. Je zcela zřejmé, že uvedení nepravdivých údajů dovolatelem v čestném prohlášení mělo za následek poskytnutí státní dotace, přičemž pokud by dovolatel uvedl údaje pravdivé, k poskytnutí takovéto dotace by nemohlo dojít. Dovolací soud má za to, že výše takto poskytnuté dotace je v daném případě i z hlediska výše škody, která vznikla tímto trestným činem (kvalifikační znak) taková, že jednání dovolatele mohlo (mělo) být právně kvalifikováno jako trestný čin úvěrového podvodu v jeho kvalifikované skutkové podstatě, tedy odpovídající právě výši způsobené škody. Nicméně již odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno toliko do trestu uloženého tímto soudem, právní kvalifikaci tedy již nelze změnit v neprospěch dovolatele. Avšak je zcela zřejmé (i právě s přihlédnutím k výše uvedenému), že jednání dovolatele naplňuje stupeň společenské nebezpečnosti předpokládaný trestním zákonem a jeho trestní stíhání v této věci je zcela v souladu s proporcionalitou trestní represe.
V závěru svého podání dovolatel uplatnil námitky ohledně té skutečnosti, že mu byl odvolacím soudem uložen peněžitý trest, ačkoli bylo soudem prvního stupně upuštěno od uložení souhrnného trestu, což je dle dovolatele v rozporu nejen se zákonem, ale i „v rozporu s logikou“. Takto vedenou námitku (která se týká uložení souhrnného trestu) lze dle názoru dovolacího soudu právně relevantně uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem, avšak ani tato námitka není opodstatněná. Podmínky pro uložení souhrnného trestu stanoví §35 odst. 2 tr. zák., kde se stanoví, že soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Jak se podává z trestního spisu, dovolateli byl trestní příkaz ze dne 28. 11. 2003 doručen dne 5. 12. 2003, přičemž podle §314e odst. 6 tr. ř. trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku a účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Jestliže tedy byl trestní příkaz doručen dovolateli ještě před spácháním trestného činu v nyní posuzované věci (čestné prohlášení ze dne 25. ledna 2006), nebyly splněny podmínky stanovené pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., a tudíž nemohl soud prvního stupně rozhodnout o upuštění od souhrnného trestu. Odvolací soud tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, když takovýto výrok o trestu k odvolání státního zástupce zrušil a sám dovolateli uložil trest s přihlédnutím k ust. §23 a §31 odst. 1 tr. zák.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka