ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1555.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1555/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2010 o dovolání podaném L. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 388/2009 ze dne 10. 9. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 71/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 5 T 71/2008 ze dne 21. 7. 2009 bylo podle §223a odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) za použití §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání dovolatelky pro v tomto rozhodnutí podrobně popsaný skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, přičemž současně podle §307 odst. 2 tr. ř. jí byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku.
V předmětné věci podala L. L. stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 9 To 388/2009 ze dne 10. 9. 2009 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, jako opožděně podanou.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala L. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že „lze důvodně předpokládat“, že v rámci hlavního líčení konaného dne 21. 7. 2009 před Okresním soudem v Karlových Varech byla nesprávně poučena o možnosti podat proti citovanému rozhodnutí soudu opravný prostředek. Toto nesprávné poučení pak spatřuje v tom, že samosoudkyně, která ve věci rozhodovala, vyhlašovala předmětné usnesení nezřetelným, monotónním a drmolivým hlasem, a proto nebylo možné jednoznačně poznat a určit lhůtu k podání stížnosti proti němu. Uvedla dále, že takovýto postup samosoudkyně zmátl i jejího (tehdy přítomného) obhájce. Protože takto neměla reálnou možnost vyčerpat všechny opravné prostředky, považuje takto vedený proces ve své věci za nespravedlivý. Bez další argumentace pak uvedla, že podotýká i to, že citované rozhodnutí soudu prvního stupně nenaplnilo zásadu materiální pravdy, když povinností soudu je objasnit všechny okolnosti případu, když ten ani nevzal v úvahu dostupnou judikaturu vztahující se „k otázce závažnosti jednání u trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí“. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil zamítavé usnesení Krajského soudu Plzeň, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky když uvedl, že za dané situace a pokud tedy neporozuměla obsahu poučení, nic jí nebránilo v tom, aby požádala samosoudkyni o jeho zopakování. Pokud tak neučinila vzala na sebe riziko, že tato informace (poučení o možnosti podat opravný prostředek proti předmětnému usnesení) nemusela být správná s důsledky z toho plynoucími. Poukázal i na to, že v kritické době vyhlášení citovaného usnesení (včetně poučení o možném opravném prostředku) byl přítomen obhájce dovolatelky, přičemž ani on na případné nezřetelné poučení ze strany soudu nereagoval, ač k tomu byl povinen ve smyslu ustanovení §41 odst. 1, 2 tr. ř. v rámci plnění svých povinností obhájce ve vztahu ke svému klientovi, zejména z hlediska poskytování potřebné právní pomoci. To nehledě k tomu, že v dané chvíli jako obhájce (advokát) dovolatelky a tedy osoba práva znalá, měl být schopen svou klientku o jejích právech náležitě poučit, případně za ni v souladu se zákonnými podmínkami (které měl jako profesionál v oboru práva znát nebo je v textu příslušné normy zjistit) sám podat opravný prostředek, pokud to byla vůle dovolatelky. Konečně státní zástupce poukázal i na ustanovení §148 odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže být jako opožděná zamítnuta stížnost podaná jen proto, že oprávněná osoba k jejímu podání se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení. O takový případ však nejde, když dovolatelka nenamítla, že příslušné poučení bylo věcně nesprávné, ale uvedla, že mu nerozuměla. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. V posuzované věci dovolatelka označila za dovolací důvod ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s přihlédnutím „k písm. g) téhož ustanovení“. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod takto dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť z protokolu o hlavním líčení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech dne 21. 7. 2009 zřetelně plyne (a je v něm i zaznamenáno), že dovolatelka, poté co bylo vyhlášeno soudem usnesení o jejím podmíněném zastavení trestního stíhání, byla řádně (stejně jako její, v té době přítomný obhájce) poučena o tom, že proti takto vyhlášenému usnesení je přípustná stížnost ve lhůtě tří dnů od jeho vyhlášení, když z ničeho nelze dovodit, že se tak nestalo. Stížnost, kterou následně proti předmětnému usnesení dovolatelka podala prostřednictvím svého obhájce dne 3. 8. 2009 byla tedy podána (za uvedených okolností) pozdě. Její tvrzení spočívající v tom, že takovému poučení pro nejasný jazykový projev příslušné samosoudkyně nerozuměla, neobstojí. To proto, že měla nepochybně možnost v takovém případě požádat o jeho zopakování do té míry, až mu porozumí. To však neučinila a ze strany soudu tak nebyl dán žádný důvod k úvaze, že příslušné poučení bylo podáno nejasně či dokonce nesprávně. Lze přitom souhlasit i se závěry obsaženými ve vyjádření státního zástupce stran pochyb o odpovědném postoji jejího obhájce, který byl v kritické době přítomen, přičemž nevznesl žádné výhrady proti poskytnutému poučení a ani nadále (jako osoba práva znalá) neposkytl dovolatelce adekvátní právní pomoc. Nelze přehlédnout ani ustanovení §148 odst. 2 tr. ř., když dovolatelka nenamítla, že by jí poskytnuté poučení bylo věcně nesprávné, ale pouze to, že mu nerozuměla. Konečně je namístě uvést, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě se nejedná ani o tuto, protože v kladném případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje. V tomto směru však dovolatelka bez bližší argumentace poukázala pouze obecně na povinnost objasnit všechny okolnosti případu a zvážit judikaturu ve vztahu k otázce závažnosti jednání u označeného trestného činu. Ve stručnosti je takto namístě uvést, že soud vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, když poukázal na označené svědecké výpovědi i na samotnou výpověď dovolatelky, která vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním neměla výhrad. V tomto směru nemá pochybnosti ani dovolací soud, když učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi případně v extrémním nesouladu dospět nelze, když k neurčité závažnosti jednání dovolatelky bylo zajisté přihlédnuto i ve způsobu, jakým byla věc meritorně rozhodnuta.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka