ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.331.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 331/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2010 o dovolání podaném M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 68 To 413/2009 ze dne 1. 12. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 159/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 2 T 159/2009 ze dne 22. října 2009 byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání M. M. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 68 To 413/2009 ze dne 1. 12. 2009 tak, že podané odvolání jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení podal M. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V tomto svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že „příčinu porušení norem hmotného práva je třeba hledat v porušení práva procesního.“ Poukázal totiž na skutečnost, že byl uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů, aniž by skutkový stav byl zjištěn tak, aby bez jakýchkoli pochybností odpovídal provedeným důkazům. Uznání jeho viny výše uvedenými trestnými činy bylo založeno toliko na označení jeho osoby ze strany dvou poškozených v rámci rekognice provedené před zahájením trestního stíhání jako úkonu neopakovatelného, přičemž žádný jiný důkaz proti jeho osobě proveden nebyl. Dále poukázal na skutečnost, že v jeho trestní věci soud nerespektoval zásadu volného hodnocení důkazů a soud odvolací pochybení soudu nalézacího nenapravil. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 12. 2009 č. j. 68 To 413/2009-150 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelem uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení důkazů, jejich prostřednictvím dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajná nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poukázal státní zástupce na tu skutečnost, že nemohlo takto dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ani v jedné z jeho dvou alternativ. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Upozornil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Nejvyšší soud se v zásadě nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.
Námitky uplatněné dovolatelem nejsou tedy takovými, které lze právně relevantně uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem, nýbrž se jedná o námitky skutkové, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybnil (ve věci provedené) dokazování a předestřel dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Přitom soudy zejména ve svých rozhodnutích pečlivě (a srozumitelně) objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele. Uvedly, proč uvěřily výpovědím poškozených E. K. a J. O., že to byl právě dovolatel, kdo byl pachatelem násilného útoku vůči nim, a nikdo jiný, přičemž jejich výpovědi jsou obsahově shodné, logicky do sebe zapadají co do průběhu skutkového děje a nejsou mezi nimi žádné rozpory. V této souvislosti soud prvního stupně vysvětlil, proč naopak neuvěřil výpovědím dovolatele a jeho rodičů, když tyto výpovědi se navzájem liší a liší se i výpovědi dovolatele v jednotlivých stádiích trestního řízení a stejně tak i to, proč považoval za nevěrohodné i svědectví Z. J. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že nemá pochybností o vině dovolatele výše uvedenými trestnými činy a krajský soud se s tímto jeho právním názorem zcela ztotožnil. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by byly obsahem podaného dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř.
Další uplatněný důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Zmíněný dovolací důvod uplatnil dovolatel v jeho druhé alternativě s tím, že již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním, respektive hmotně právním posouzení jeho jednání a byl tak tedy již v této části řízení dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke shora uvedenému a tedy skutečnosti, že argumentace vedena pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyla uplatněna právně relevantně, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to ani v jeho druhé alternativě.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka