ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.359.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 359/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2010 o dovolání obviněného J. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 5 To 38/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 57 T 1/2008, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), který měl spáchat jednáním podrobně popsaným v tzv. skutkové větě výroku rozsudku. Za tento trestný čin a dále za trestné činy křivého obvinění podle §174 odst. 1, odst. 2 tr. zák., křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 43 T 2/2004, a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 7 T 10/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 12 To 106/2006, a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 57 T 1/2007 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 85/2008, byl podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 3 tr. zák. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání deseti roků. Soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 57 T 1/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 85/2008. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému D. K. podnikajícímu pod obchodním jménem D. K., C.-D. S. na náhradě škody částku 7.348.525,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž bude prodlení obviněného trvat, zvýšené o 7 procentních bodů z uvedené částky od 28. 9. 2006 do zaplacení. Se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 5 To 38/2009, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě jako soud prvního stupně, doplněném o lokalizaci (místo) spáchání trestného činu , obviněného uznal znovu vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a za tento trestný čin a dále za trestné činy křivého obvinění podle §174 odst. 1, odst. 2 tr. zák., křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 43 T 2/2004, a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 7 T 10/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 12 To 106/2006, a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 57 T 1/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 85/2008, ho podle §250 odst. 4 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti let , pro jehož výkon ho podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem . Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 57 T 1/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 5 To 85/2008. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. pak odvolací soud obviněnému uložil rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání deseti roků. O nároku poškozeného na náhradu škody rozhodl shodnými výroky jako soud prvního stupně (viz výše). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 9. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. N. následně dovolání , přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř.
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo zásadním způsobem porušeno jeho právo na obhajobu tím, že mu nebyla umožněna účast u hlavního líčení a bylo mu tak odňato právo vyjadřovat se k provedeným důkazům. V této souvislosti poukázal na zvukový záznam z hlavního líčení ze dne 10. 11. 2008 a na jeho přepis, ze kterých vyplývá, že výslovně požádal, aby hlavní líčení ve dnech 10. a 11. 11. 2008 bylo konáno v jeho nepřítomnosti a pouze za účasti jeho obhájce a že žádá být opět eskortován až k odročenému hlavnímu líčení. O konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti však dne 10. 11. 2008 nepožádal, resp. taková žádost neplyne ze zvukového záznamu jeho hlasu, ale pouze z hlasu předsedkyně senátu, která žádost dovolatele o jednání v jeho nepřítomnosti toliko konstatuje. Dovolatel současně poukázal na znění ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. s tím, že se v době konání předmětného hlavního líčení nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci a že mu v projednávaném případě (§250 odst. 4 tr. zák.) hrozil až dvanáctiletý trest odnětí svobody. O konání hlavního líčení bez své přítomnosti by proto musel sám požádat, což se však nestalo. Dovolatel zároveň uvedl, že podle přepisu zvukového záznamu o hlavním líčení ze dne 10. 11. 2008 měl uvést, že byl o termínu hlavního líčení vyrozuměn řádně a včas. Opět se však jedná pouze o konstatování předsedkyně senátu. On sám takovou informaci soudu ve skutečnosti nesdělil. Lhůta na přípravu k hlavnímu líčení u něj však zachována nebyla a on sám ani nevyslovil souhlas s jejím zkrácením. Hlavní líčení bylo i přesto konáno.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje dovolatel v nedostatečném popisu skutku, a to v podobě uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, v níž chybělo označení místa spáchání daného trestného činu, a to i přes skutečnost, že tento nedostatek byl původně jedním z důvodů vrácení věci státnímu zástupci k došetření v rámci předběžného projednání obžaloby soudem prvního stupně. Rozsudek tak podle dovolatele nesplňoval náležitosti uvedené v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. a jeho výrokovou část je třeba považovat za neúplnou. Uvedení místa spáchání skutku přitom chybělo už v usnesení o zahájení trestního stíhání i v podané obžalobě, z čehož dovolatel dovozuje, že jeho trestní stíhání bylo zřejmě zahájeno v rozporu se zákonem. Odvolací soud podle něj pochybil v tom, že vytýkané vadě z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí nepřikládal náležitý význam a následně ji odstranil toliko postupem podle §263 odst. 6 tr. ř. a §213 odst. 1 tr. ř., když provedl důkaz přečtením mandátní smlouvy uzavřené mezi C. S., s. r. o., a D. K. C.-D. S., včetně přílohy č. 1, a zjistil, že smlouva byla podepsána v Praze, a tento údaj do stávajícího popisu skutku sám doplnil. Takový postup však podle dovolatele nebyl možný, resp. rozhodně nedostačoval k tomu, aby jím byla zhojena natolik podstatná procesní vada, v jejímž důsledku de facto nenastaly ani účinky zahájení trestního stíhání.
Z výše uvedených důvodů proto navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2009, č. j. 5 To 38/2009, zrušil a aby ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedla, že obviněný sice poukázal na svou nepřítomnost u hlavního líčení ve dnech 10. a 11. 11. 2008, ale učinil tak prostřednictvím zpochybnění autentičnosti protokolu o hlavním líčení a jeho zvukové předlohy, z jejichž obsahu je zřejmé, že konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebránily žádné procesní překážky, o jejichž odstranění se sám postaral prostřednictvím svých úkonů ve smyslu §198 odst. 1 tr. ř. a §202 odst. 5 tr. ř. Z hlediska povahy namítaných vad je tak podle státní zástupkyně zřejmé, že zvolený dovolací důvod použil dovolatel zcela nepřípadně namísto námitek proti protokolaci hlavního líčení ve smyslu §57 tr. ř., které však svým významem nemohou zasahovat do oblasti řízení o dovolání. Jeho námitky tedy stojí mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nemohou jej naplnit. V tomto směru bylo podle státní zástupkyně dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b písm. a) – l ) tr. ř.
K uplatněné dovolací argumentaci podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupkyně poukázala na postup odvolacího soudu, který po doplněném dokazování upravil popis skutku tak, že jeho spáchání lokalizoval do města P., čímž podle jejího názoru došlo (v návaznosti na odpovídající rozsah doplnění důkazního stavu věci) k nápravě v odvolání namítaného nedostatku (neúplnosti) výroku o dovolatelově vině. Na tomto základě konstatovala, že pokud dovolatel i přes uvedené zjištění namítl, že předmětná vada nebyla odvolacím soudem řádným způsobem napravena, pak svůj setrvalý postoj k namítané formální vadě nepodložil žádnou konkrétní argumentací, která by byla způsobilá věcného přezkoumání z hlediska právní neudržitelnosti jím zpochybněné části výroku o vině.
Své vyjádření uzavřela státní zástupkyně tím, že oba dovolatelem uplatněné důvody dovolání se svojí argumentací obsahově buď zcela minuly s jejich zákonným účelem, nebo jejich věcné odůvodnění z textu jeho dovolání vůbec nevyplývá. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný J. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jako celek je přípustné podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá především rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V tomto ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V posuzovaném případě byl předmětný dovolací důvod naplněn právně relevantně tou námitkou, že hlavní líčení ve dnech 10. a 11. 11. 2008 bylo provedeno v rozporu s ustanovením §202 odst. 4, odst. 5 tr. ř. bez obviněného (dovolatele), ačkoliv soudu ve skutečnosti nesdělil, že žádá, aby hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti.
Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný (dovolatel) byl k hlavnímu líčení dne 10. 11. 2008 předveden eskortou, tzn. že jeho přítomnost byla soudem umožněna i zajištěna. Z obsahu protokolu o hlavním líčení pak vyplývá, že před soudem uvedl, že „o konání HL byl vyrozuměn řádně a včas ….. a dále uvádí, že výslovně žádá, aby hlavní líčení dnešního dne i zítra, tedy 10. a 11. 11. 2009 bylo konáno v jeho nepřítomnosti pouze za účasti jeho nově ustanoveného obhájce . K odročenému hlavnímu líčení žádá být opět eskortován“ (viz str. 1215 a 1216 spisu). Poté soud usnesením rozhodl, že podle §202 odst. 4, odst. 5 tr. ř. se bude hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného (dovolatele).
Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání zpochybnil především autentičnost protokolu o hlavním líčení, seznámil se Nejvyšší soud se zvukovým záznamem příslušných úvodních pasáží hlavního líčení, neboť tyto materiály jsou v projednávané věci součástí předloženého spisu. Zjistil, že kvalita záznamu není příliš vysoká, obviněného není zpočátku téměř slyšet; naopak je zřetelně slyšet hlas diktující předsedkyně senátu. Obsah jejího přednesu v podstatě doslovně odpovídá obsahu písemného protokolu o hlavním líčení. Ze zvukového záznamu přitom dále vyplývá, že obviněný byl před odvedením z jednací síně předsedkyní senátu dotázán, zdali má vůči soudu „ještě něco“. Nato požádal soud o povolení krátké rozmluvy se svým obhájcem, což mu bylo umožněno. Na záznamu je pak dále slyšet šum a nezřetelný hovor.
Obviněný v dovolání zdůrazňuje, že do protokolu o hlavním líčení mělo být nesprávně nadiktováno jeho vyjádření vztahující se k jeho přítomnosti, resp. nepřítomnosti v hlavním líčení, ačkoliv skutečnosti obsažené v protokolu neuvedl. Podle svého tvrzení především vůbec nepožádal soud, aby hlavní líčení ve dnech 10. a 11. 11. 2008 konal v jeho nepřítomnosti. Za předpokladu, že by k tak závažné chybě v jinak zřetelně a srozumitelně prováděné protokolaci skutečně došlo, je třeba vzít v úvahu, že obviněnému (dovolateli) nic nebránilo v tom, aby výše zmiňovaný rozhovor s obhájcem, který jinak - se svolením soudu - následoval bezprostředně po údajně nesprávné protokolaci, využil k uplatnění svých procesních práv, tj. především k okamžitému vznesení námitek vůči chybám v protokolu a k žádosti o jeho opravu ve smyslu ustanovení §57 tr. ř. Takový postup v době před jeho odvedením z jednací síně by byl zcela adekvátní a logickou reakcí na údajné pochybení předsedkyně senátu. Z písemného protokolu o hlavním líčení ani z jeho zvukového záznamu však v žádném směru neplyne, že by nějaké námitky vůči obsahu protokolu byly ze strany obviněného (dovolatele) nebo hlavního líčení účastnícího se obhájce v rozhodné době vzneseny ani že by měli výhrady proto tomu, že se hlavní líčení bude zčásti konat v nepřítomnosti obviněného (dovolatele), ačkoliv ten na své přítomnosti trvá. Z obsahu protokolu či obsahu zvukového záznamu z hlavního líčení nelze dovodit ani to, že by jim v uplatnění výše uvedených procesních práv bylo jakkoliv bráněno. Ze všech shora uvedených důvodů proto nebylo možno přiznat námitkám, na kterých obviněný založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., žádné opodstatnění.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Dovolateli je možno přisvědčit v tom, že neúplný ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr .ř. byl výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně, pokud v něm nebylo uvedeno konkrétní místo spáchání trestného činu, ačkoliv jde o zákonnou náležitost předmětného výroku (srov. §120 odst. 3 tr. zák.). Tento nedostatek však odvolací soud napravil z podnětu řádného opravného prostředku, neboť částečně vadný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 57 T 1/2008, v celém rozsahu zrušil a po doplněném dokazování rozhodl za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozsudkem tak, že obviněného (dovolatele) uznal znovu vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., uložil mu trest a rozhodl o uplatněném nároku na náhradu škody. V uvedeném rozsudku je pak správně upřesněna tzv. skutková věta a konkretizováno místo spáchání trestného činu, takže výrok o vině již netrpí nedostatkem, který dovolatel vytýkal rozsudku soudu prvního stupně. Napadené pravomocné rozhodnutí (rozsudek) odvolacího soudu přitom obsahuje všechny výroky a zároveň žádný z nich již není neúplný. Pokud dovolatel shledává výše uvedenou vadu - tj. neúplný výrok, jen v rozsudku soudu prvního stupně, pak by jeho dovolání v této části nebylo přípustné, neboť by de facto napadalo zrušený, tj. neexistující rozsudek.
Dovolatel na základě formálně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. však polemizuje především s tím, zda vůbec přicházelo v úvahu, aby odvolací soud mohl vady rozsudku soudu prvního stupně, které v přezkumném řízení zjistil, sám napravit, a to tím způsobem, že by po doplnění dokazování ve věci meritorně rozsudkem rozhodl. Za těchto okolností nelze pochybovat o tom, že procesní námitky, které dovolatel proti rozhodnutí odvolacího soudu vznesl, ve skutečnosti výše uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. N. bylo dílem podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části mu pak nebylo možno přiznat žádné opodstatnění.
Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler