ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.375.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 375/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2010 o dovolání podaném R. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 283/2009 ze dne 26. 8. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 257/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 2 T 257/2008 ze dne 23. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podal R. H. odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 283/2009 ze dne 26. 8. 2009 tak, že podané odvolání jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v nesprávném právním posouzení skutku, v nesprávné aplikaci subjektivní stránky trestného činu, která nebyla prokázána. Poukázal na to, že „hmotně právní nedostatky uvádí proto, že došlo k porušení ustanovení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. že došlo k porušení postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, kdy tyto důkazy byly hodnoceny pouze jednostranně“ a „trestný čin se nestal“. V podaném dovolání dále poukázal na neurčitost a nevěrohodnost svědků P., M., a především svědkyně K. Vyjádřil názor, že v průběhu celého trestního řízení nebylo prokázáno, že by naplnil subjektivní stránku trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a nebylo také prokázáno, kdy a kde se skutek stal. Soud dle názoru dovolatele nevyhodnotil všechny důkazy a spokojil se s pouhým tvrzením svědka M. Poukázal i na skutečnost, že svědek H. vypovídal popsaným způsobem proto, že měl obavy ze ztráty zaměstnání. Soudy nevzaly dle dovolatele vůbec v úvahu i druhou verzi, tedy že jedná o likvidaci dovolatele ze strany policistů I. skupiny DI L., přitom dovolatel v průběhu trestního řízení uváděl, že je předmětem šikany a že se ho jeho spolupracovníci chtějí zbavit jako nepohodlného. To ostatně dle jeho názoru vyplývá i z výpovědí svědků před soudem, kdy tyto výpovědi byly bázlivé, a z jejich vystoupení bylo poznat, že jsou předem domluveni. Dále poukázal na skutečnost, že obě pokuty řádně zaevidoval do ETŘ v souladu s interními předpisy, přičemž nevyplynulo, že by vykazoval nedoplatek nebo manko, tudíž všechny platby řádně odváděl. Zdůraznil, že to byl právě on, kdo upozornil na korupční jednání jednoho ze svých kolegů nejprve svoje nadřízené a pak podal oznámení na Inspekci ministerstva vnitra a právě toto oznámení bylo počátkem jeho šikany a diskriminování. Současně zdůraznil, že je nelogické, aby se předmětného trestného činu za daných okolností dopustil v pravé poledne a u člověka, který je známým jeho kolegů od policie. Krajský soud se v rámci projednání odvolání nevypořádal s námitkami obhajoby a dle dovolatele došlo k porušení ustanovení trestního řádu. S ohledem na skutečnost, že „v daném případě nebyla vyjádřena a prokázána subjektivní stránka a skutková zjištění okresního soudu vycházejí z neúplných a nevěrohodných důkazů (zejména svědeckých výpovědí) a tím i ze skutkového stavu, který nelze považovat za odpovídající požadavkům ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a následný přezkumný postup odvolacího soudu je rozporný s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., jedná se ze strany odvolacího soudu o porušení zákona v ust. §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení u okresního soudu o porušení v ustanovení §2 odst. 5, 6 a §120 odst. 3 tr. ř.“ dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle §265k tr. ř. a násl. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 283/2009-147 ze dne 26. 8. 2009 ve věci samé zrušil a vrátil věc k novému projednání.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelem uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení důkazů, když jejich prostřednictvím dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajná nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.) být nemohou. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poukázal státní zástupce na to, že nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to ani v jedné z jeho dvou alternativ. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Upozornil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán apod.
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.
Námitky ve svém celku, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, směřují toliko do oblasti skutkových zjištění, která ve věci učinily oba soudy, a dále proti způsobu, jakým tyto soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy (zejména výslechy svědků). Dovolatel tak prostřednictvím těchto námitek dovolacímu soudu předkládá jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy činné ve věci. Takovéto námitky však právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněny být nemohou a nemohou být takto uplatněny ani pod žádným jiným, ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí přesvědčivě a přiléhavě zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným právě výše uvedeným trestným činem.
Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Tzv. skutková věta (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je zcela v souladu s větou právní téhož rozhodnutí, kdy z této skutkové věty jasně vyplývají všechny znaky uvedeného trestného činu (včetně dovolatelem zpochybňované subjektivní stránky), včetně místa, času a způsobu spáchání (kdy je nade vší pochybnost zřejmé, že se dovolatel trestného činu dopustil dne 26. 3. 2008; datum 21. 1. 2008, tedy datum uložení blokové pokuty svědku P., je pouze součástí popisu skutku).
Soudy hodnotily provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěly k názoru, že vina dovolatele byla prokázána, s tím, že obhajoba dovolatele je osamocená a nevěrohodná, vedena jeho snahou se vyvinit, naopak výpovědi svědků M., P., K., N. a dalších hodnotil soud prvního stupně jako věrohodné, kdy u žádného z těchto svědků neshledal zájem nepravdivě proti dovolateli svědčit a usvědčovat ho ze skutku, kterého se nedopustil. Soud prvního stupně při uznání viny vycházel z výpovědí výše uvedených svědků a z věcných důkazů (pokutových bloků, výpis z ETŘ, záznamu o výkonu služby, evidence z knihy pokutových bloků, závazného pokynu policejního prezidenta a dohody o hmotné odpovědnosti), přičemž vzal za prokázané, že to byl dovolatel, kdo jako veřejný činitel v úmyslu opatřit si neoprávněný prospěch, vykonával pravomoc způsobem odporujícím zákonu, čímž naplnil všechny znaky jemu přisuzovaného trestného činu. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by byly obsahem podaného dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). První alternativa deklarovaného dovolacího důvodu se však vztahuje na případy, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., nebo bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Toto se však v posuzovaném případě nestalo a v daném případě bylo podané odvolání ve veřejném zasedání odvolacím soudem věcně projednáno a následně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto, nejedná se tedy o první alternativu deklarovaného dovolacího důvodu. Vzhledem ke skutečnosti, že námitky, které dovolatel uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou důvodné, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka