ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.386.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 386/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2010 o dovolání podaném R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 485/2009 ze dne 7. 12. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 127/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 127/2008 ze dne 21. 9. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal R. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 485/2009 ze dne 7. 12. 2009 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.), jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal R. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutková zjištění ve věci učiněná neodůvodňují právní závěr, že skutek popsaný v obžalobě je trestným činem, resp., že takový skutek spáchal právě on. V těchto souvislostech poukázal na nevěrohodnost výpovědí poškozené A. H. i svědka M. M., když i ze znaleckého posudku z oboru psychologie plyne, že poškozená, pokud jde o posuzovanou událost, nepopisuje skutečně prožité. Přitom ani odvolací soud dostatečně nevysvětlil proč (vzdor závěrům znaleckého posudku) výpovědi poškozené uvěřil. To přesto, že v jejích výpovědích (stejně jako ve výpovědích M. M.) jsou rozpory a nepřesnosti. Poukázal dále na osobu M. M. s tím, že tento nadměrně pije alkoholické nápoje a páchá přestupky s tím, že i věrohodnost jeho výpovědí měla být (s ohledem na uvedené) znalecky zkoumána. Výpovědi zmíněných osob potom soudy nehodnotily jako celek, když pečlivě nepřihlédly ani k dalším skutečnostem (potvrzujícím jejich nevěrohodnost), jako jsou výpovědi dalších, označených (byť nepřímých) svědků. Má za to, že s ohledem na uvedené proto pochybnosti o skutkovém ději přetrvávají, a proto je namístě aplikovat zásadu „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“. Proto také navrhl, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu předcházející zrušil“ a dále „sám rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby zprošťuje“.
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že ačkoli dovolatel deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho výhrady tento dovolací důvod nenaplňují, neboť směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. Se stejnými námitkami se dle státního zástupce již přesvědčivě vypořádal soud druhého stupně, na odůvodnění jehož rozhodnutí pro stručnost odkázal. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel další důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnil s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo dojít s ohledem na shora uvedené ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout také jim adekvátní závěry právní. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání poté, co provedl přezkum věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil, případně to, že popsaný skutek není vůbec trestným činem. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým skutkovým i právním závěrům na jejich základě dospěly. V této souvislosti se jeví jako klíčový důkaz to, že poškozená ihned po incidentu volala na policii a bezprostředně po něm také byla ošetřena na chirurgické ambulanci v H., kde bylo popsáno přesně její zranění, stejně jako v lékařské zprávě, včetně toho, jakým způsobem byla léčena a jak ji způsobené zranění omezilo v obvyklém způsobu života. S uvedeným potom koresponduje i ve věci pořízený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého plyne, že zranění poškozené odpovídá tomu, jak jeho vznik poškozená popisuje s tím, že možnost jeho vzniku jiným způsobem je nepravděpodobná. Na uvedeném nemůže nic změnit ani nejednoznačný popis všech okolností incidentu poškozenou (a v tomto směru vznesené výhrady k věrohodnosti jejích výpovědí), když její výpověď o jejím fyzickém napadení dovolatelem je jednoznačná. Nutno také připomenout, že s ohledem na uvedené také odvolací soud vysvětlil, proč pokládá za nadbytečné znalecky zkoumat duševní stav svědka M. M., jak navrhl dovolatel. I s ohledem na uvedené tak námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti správně a dostatečně učiněných skutkových zjištění a nelze proto mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka