ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.414.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 414/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání obviněného J. I., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 7 To 441/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 29/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. I. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 3 T 29/2009 , byl obviněný J. I. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustil tím, že:
„nejméně dne 22. 2. 2009 kolem 9.15 hod. se zdržoval v P., S. u., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR při jízdě osobním motorovým vozidlem Ford Escort, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 38 T 39/2006, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2006, uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu 3 roků.“ Za tento trestný čin byl obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2009 , sp. zn. 7 To 441/2009 , toto odvolání zamítl dle §256 tr. ř jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l ) ve spojení s ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu dle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., ačkoliv soud prvého stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku .
Nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje za prvé v tom, že spáchaný skutek nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu dle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jelikož jeho jednání nebylo déletrvající, příp. soustavně opakované, ze kterého by vyplýval úmysl pachatele nerespektovat výkon trestu, jak se to u tohoto trestného činu vyžaduje. Ve výroku rozsudku je popsáno pouze jednání výjimečné a ojedinělé, což dle mínění dovolatele nelze posoudit jako „zdržování se“ ve smyslu §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Naplnění tohoto znaku skutkové podstaty nelze podle něj dovozovat ani ze skutečností uvedených v odůvodnění rozsudku, a sice že se krátkodobě a nesoustavně zdržoval na území hlavního města Prahy i v několika dalších případech. Nezbytným předpokladem pro spáchání tohoto trestného činu je totiž neexistence tzv. negativních podmínek trestnosti. Podle přesvědčení obviněného u něj byla splněna podmínka tzv. krajní nouze, když na území hlavního města Prahy se nacházel z důvodu hledání práce, k zajištění prostředků na stravu a ubytování, tedy fakticky za účelem ochrany svého života a zdraví, k čemuž však soudy nepřihlédly. Konečně se dovolatel domnívá, že jeho jednání nedosáhlo potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. Důvody, pro které se na území hl. m. Prahy zdržoval, snižují podle něj stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost tak, že jde o stupeň nižší než nepatrný.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě předcházející rozhodnutí a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu. Alternativně navrhl, aby věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal předsedu senátu obvodního soudu, aby Nejvyššímu soudu navrhl odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., případně podle §265o tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
K argumentaci dovolatele uvedla, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný se zdržoval na území hlavního města Prahy častěji než jen v okamžiku zajištění, neboť zde pracoval a přespával na ubytovnách. Šlo tedy o jednání zcela jistě déletrvající nebo soustavně opakované, což obviněný sám několikrát potvrdil. Dává obviněnému za pravdu, že výrok v rozsudku mohl výstižněji pojmout jeho jednání v celé šíři. Nicméně s ohledem na upřesňující informace v odůvodnění rozhodnutí považuje jeho výrok za dostatečný pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle jejího názoru se obviněný nenacházel ve stavu krajní nouze, když není možno konstatovat, že by hlavní město Praha bylo jediným místem na území České republiky, kde si mohl sehnat práci. Navíc výkon práce nelze považovat za vážný důvod podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dále uvedla, že obviněný pomíjí, že uložený zákaz pobytu je trestem, takže je logické, že mu přináší určitá omezení.
Nesouhlasí přitom s tvrzením obviněného ohledně materiální stránky jeho jednání. V tom, že si obviněný hledal práci, nespatřuje skutečnost, která by snižovala společenskou nebezpečnost jeho činu pod nepatrnou úroveň.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. I. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným J. I. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že v případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný J. I. uplatnil ve svém dovolání námitky vztahující se pod deklarovaný dovolací důvod. Nicméně Nejvyšší soud tyto námitky shledal zjevně neopodstatněné .
Jak obvodní, tak městský soud v souladu s provedenými důkazy (včetně doznání samotného obviněného) konstatovaly, že se u obviněného nejednalo o jednorázový, krátký pobyt na území hlavního města Prahy. Obviněný sám připustil, že se přes uložený zákaz pobytu na území hl. m. Prahy zdržoval v podstatě pravidelně, přespával zde na ubytovnách, pracoval zde na brigádách. Obvodnímu soudu lze v této souvislosti vytknout, že měl tuto okolnost charakterizující intenzitu naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. vyjádřit i ve výroku svého rozhodnutí, ne jen v jeho odůvodnění. Neznamená to ovšem, že by skutek popsaný ve výroku znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu nenaplňoval.
Soudy důvodně neakceptovaly ani námitku, že obviněný porušil uložený zákaz pobytu, aby si sháněl práce, tedy prostředky ke své obživě, a jednal tak ve stavu krajní nouze ve smyslu §14 tr. zák. Podle §14 tr. zák. čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. O takový případ by se mohlo jednat například v situaci, kdy by obviněný uložený zákaz porušil, aby navštívil lékaře při akutním ohrožení svého života i zdraví, přičemž tato lékařské péče by nebyla jinde dostupná. Nelze za ně ovšem považovat fakt, že na území hl. m. Prahy si obviněný lépe obstarával „na černo“ jednorázové brigády než ve svém bydlišti. Ohrožení života z tohoto důvodu u něj zjevně nehrozilo. Nic mu navíc nebránilo, aby postupoval předepsaným způsobem a nechal se na příslušném úřadu práce zapsat do seznamu uchazečů o práci, případně zažádal o sociální podporu.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s další námitkou dovolatele, podle níž shora popsané okolnosti snižují stupeň nebezpečnosti jeho jednání na stupeň, který je nižší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). Jak ostatně nižší soudy důvodně zdůraznily, obviněný je mnohonásobným speciálním recidivistou, pokud jde o trestný čin dle §171 odst. 1 tr. zák. (pro tento trestný čin byl odsouzen již dvanáctkrát). To, že s neochvějnou pravidelností ignoruje soudní rozhodnutí a předchozí uložené tresty za stejný delikt na něj neměly nejmenší výchovný vliv, stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost naopak pronikavě zvyšuje. Nelze přitom přehlížet ani fakt, že tento druh trestu je mu ukládán jako preventivní opatření v souvislosti s vloupáními, kterých se na území hl. m. Prahy v minulosti opakovaně dopouštěl. Stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost tedy i Nejvyšší soud shledává jednoznačně vyšší než nepatrný, naopak v rámci jeho typové nebezpečnosti (která je obecně nižší) hodnotí jeho konkrétní nebezpečnost jako vysokou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný své dovolání opřel rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která měla spočívat v tom, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě konkrétně důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stanovisko Nejvyššího soudu k naplnění tohoto dovolacího důvodu v druhé alternativě se plně odvíjelo od níže zmíněného negativního stanoviska k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného J. I. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolatelem zmiňovanou možnost odkladu nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud konstatoval, že předseda senátu obvodního soudu návrh dle §265h odst. 3 tr. ř. nepodal, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu důvody k takovému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. rovněž neshledal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr