ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.451.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 451/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný T. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, č. j. 3 To 337/2009-393, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 136/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2006, č. j. 7 T 136/2005-214, byl obviněný T. F. v bodě 1/ výroku uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a v bodě 2/ trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., které po skutkové stránce spočívaly v jednáních popsaných v tzv. skutkových větách výroku pod body 1) a 2). Za uvedené trestné činy byl podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud zároveň uložil povinnost zaplatit poškozené V. S. na náhradě škody částku 84.000,- Kč a poškozenému Ing. K. S. částku 4.074.600,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, č. j. 3 To 337/2009-393, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (bod 2/ rozsudku), ve výroku o trestu a v celém výroku o náhradě škody. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že na částečně pozměněném skutkovém základě (pokud jde o výši způsobené škody) opětovně uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (bod 1/ rozsudku) obviněného podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozenému Ing. K. S. na náhradě škody částku 3.714.600,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody soud odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozenou V. S. pak odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. 7. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž dni nabyl právní moci v nezrušené části také rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. F. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyložil, v jakých konkrétních skutečnostech spatřuje existenci uplatněného dovolacího důvodu, a navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení / Pozn.: Správně však mělo být uvedeno „rozsudek“. odvolacího soudu ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na primárně skutkovou povahu námitek obviněného, o něž ve skutečnosti opíral své tvrzení o nesprávnosti právního posouzení jeho jednání popsaného v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu druhého stupně a které pod hmotně právní důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle jejího názoru podřadit nelze. Připomněla, že při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje jím uplatněný důvod dovolání, je dovolací soud vždy zásadně vázán konečnými skutkovými zjištěními, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně. Na druhou stranu připustila, že zohlednění dovolatelem prosazovaných skutkových okolností spojené s případným zásahem do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze ve výjimečných případech. Takový výjimečný případ extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, které dovolatel ostatně ani výslovně neučinil předmětem svého dovolání, však v posuzované věci neshledala. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného T. F. rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila i pro případ jiného rozhodnutí, než jsou uvedena v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Postavení obviněného T. F. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanoveními §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§265d odst. 2 věta první tr. ř., §265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda dovolání obviněného bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Z předloženého spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, bylo obviněnému T. F. (dovolateli) doručeno dne 25. 9. 2009 . Jeho obhájci Mgr. R. Z. (který byl Městským soudem v Brně podle §39 tr. ř. obviněnému ustanoven jako obhájce pro předmětné trestní řízení /viz č. l. 29/ a který obviněného také po celé řízení zastupoval), bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 30. 9. 2009 (doklady osvědčující doručení jsou založeny ve spise na č. l. 399 verte).
Podle ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta pro podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Pro počátek běhu dovolací lhůty u obviněného je tedy v nyní posuzovaném případě určující den 30. 9. 2009, kdy bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno jeho obhájci Mgr. Z.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z výše uvedeného vyplývá, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula dnem 30. 11. 2009 (pondělí).
Obhájce Mgr. R. Z. vypracoval za obviněného v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. předmětné dovolání opatřené datem 27. 11. 2009 (č. l. 437), které pak bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 1. 12. 2009 (viz razítko podatelny Městského soudu v Brně na dovolání založeném na č. l. 437). Je tedy zřejmé, že dovolání obviněného nebylo podáno včas , ale již po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Podle §265e odst. 4 tr. ř. přitom navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. F. odmítá jako podané opožděně, aniž by napadené rozhodnutí meritorně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler