ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.50.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 50/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2010 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 23 To 590/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 46/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 3 T 46/2009, byl obviněný J. K. uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2004, č. j. 3 T 64/2004-163, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 23 To 920/2004-218, odsouzen mimo jiné i k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců a současně není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, přesto
1) dne 11. 2. 2009 v době kolem 23:18 hodin v T. n. V. řídil po silnici na čerpací stanici Shell osobní automobil tov. zn. Seat Cordoba 1,6 I GLX,
2) dne 13. 2. 2009 v době kolem 14:15 hodin v T. n. V. řídil po silnici ve směru na Č. B. výše uvedený automobil tov. zn. Seat,
3) dne 3. 3. 2009 v době kolem 17:00 hodin v T. n. V. řídil v ulici S. osobní automobil tov. zn. Seat Cordoba 1,6 I GLX,“
Za tyto trestné činy mu byl podle §171 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 23 To 590/2009, zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dovolatel uvádí, že odvolání podal dne 1. 6. 2009 a to v souladu s §60 odst. 4 tr. ř. jako obyčejnou poštovní zásilku adresovanou okresnímu soudu osobně na poště, takže zde o podání neobdržel žádné potvrzení. Posléze zjistil, že toto odvolání nebylo doručeno do trestního spisu. Krajský soud mu však neuvěřil, že odvolání 1. 6. 2009 na poště podal, a odvolání podané dne 16. 7. 2009 jeho obhájcem považoval proto za opožděné. Obviněný namítá, že mu nebyla dána možnost prokázat své tvrzení, ačkoliv navrhoval odvolacímu soudu provedení důkazu evidencí poštovních zásilek příslušné pobočky České pošty v Českých Budějovicích. Odvolací soud však v tomto směru žádný důkaz neprovedl, neuvěřil ani čestnému prohlášení obviněného a jeho partnerky, nezjišťoval další okolnosti podání odvolání a v neveřejném zasedání je zamítl jako opožděné. Obviněný má přitom za to, že je povinností soudu zjistit, jakým způsobem bylo odvolání podáno a zda bylo podáno včas či opožděně. Tento svůj názor obviněný opřel o rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 522/99 a také Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 54/80.
Obviněný také poukazuje na ust. §60 odst. 4 tr. ř., podle kterého je lhůta zachována, bylo-li ve lhůtě odvolání podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu. V návaznosti na to vyslovuje přesvědčení, že nenese žádnou vinu na tom, že zásilka nebyla do trestního spisu doručena. Dále obhajuje svůj postup při podávání zásilky s tím, že úvahy odvolacího soudu, na které poště měl odvolání podat, resp. že je měl podat přímo na soudu, nemají žádné opodstatnění.
Nad rámec dosud provedených důkazů poukazuje dovolatel na čestné prohlášení zaměstnankyně České pošty P. M., které by mělo stvrdit podání zásilky. Obviněný je tedy přesvědčen, že dodržel zákonný postup při podávání odvolání, a proto se odvolací soud měl jeho odvoláním zabývat a věcně je projednat. V dovolání také žádá předsedu senátu okresního soudu, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. podal návrh na odklad výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
V petitu svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. Ve svém vyjádření konstatuje, že námitky dovolatele sice konvenují s deklarovaným dovolacím důvodem, ovšem z věcného hlediska jim podle ní nelze přisvědčit.
Je toho názoru, že soud druhého stupně rozhodl v souladu se zákonem, pokud za doručené považoval pouze odvolání podané obhájcem obviněného po uplynutí zákonné lhůty. Dále konstatuje, že pro přezkum rozhodnutí soudu prvého stupně je v prvé řadě třeba řádně doručené odvolání, resp. prokazatelné potvrzení o jeho odeslání, z čehož je ale zřejmé, že obyčejná zásilka tomuto požadavku nevyhovuje. A je podle jejího názoru odpovědností obviněného spolehlivě prokázat odeslání odvolání. Domnívá se však, že obviněný vědomě odvolání podal způsobem formálně neprokazatelným, přestože právě na obviněném leží důkazní břemeno ve vztahu k prokázání včasného odeslání.
V neposlední řádě nejvyšší státní zástupkyně upozorňuje na zcela nevídanou jazykovou i formální shodu mezi prvním odstavcem odvolání podaného po lhůtě obhájcem obviněného a textem odvolání údajně podaného samotným obviněným o půldruhého měsíce dříve.
Proto ze shora uvedených důvodů považuje rozhodnutí krajského soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným J. K. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho první alternativě, spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V konkrétním případě obviněný svými námitkami tento dovolací důvod v jeho prvé alternativě naplnil, jelikož soud druhého stupně odvolání obviněného zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné. Nejvyšší soud však shledal, že krajský soud se otázkou včasnosti podaného odvolání zabýval dostatečně a podle §253 odst. 1 tr. ř. postupoval zcela opodstatněně.
Nejvyšší soud přitom konstatoval, že odkaz obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 522/99 obsažený v dovolání je nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí míří na případy, kdy obviněný má doklad o včasném podání na poště a soud pochybil v tom, že při zjišťování včasnosti podaného odvolání vycházel z razítka podatelny na samotném odvolání, aniž by zkoumal způsob a datum podání zásilky, resp. data patrná z obálky. Obdobně je tomu v případě obviněným citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 54/80, které se týká pochybení odvolacího soudu, jenž nezjišťoval způsob doručení odvolání pro potvrzení nebo vyvrácení tvrzení o včasnosti podání odvolání.
V projednávané věci odvolací soud tvrzení obviněného, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě, důvodně hodnotil jako nepodložené, přičemž Nejvyšší soud jeho argumenty sdílí. Nelze přehlédnout skutečnost, že obviněný má vzhledem ke svým předchozím odsouzením mnohočetnou osobní zkušenost s institutem odvolání a zcela jistě si tak musí uvědomovat význam jeho podání ve lhůtě. Zcela nelogický se proto jeví jeho postup podání tak důležité zásilky sice u přepážky na poště (tedy nikoli vhozením do poštovní schránky), ale tzv. obyčejně, nikoli doporučeně. Z toho plyne, že odvolací soud důvodně rezignoval na obviněným navrhované další šetření v evidenci zásilek pošty, kde měl odvolání údajně podat, neboť je notorietou, že obyčejné zásilky pošta neeviduje. Čestnému prohlášení družky obviněného (č. l. 63) odvolací soud rovněž nepřikládal s přihlédnutím k dalším prokázaným skutečnostem význam, a to i s ohledem na její výrazné angažování v trestní věci obviněného (nabídka záruky za obviněného) a její eminentní zájem na tom, aby obviněný nemusel nastoupit uložený výkon trestu odnětí svobody.
Senát Nejvyššího soudu se zabýval rovněž otázkou, zda neprovést šetření podle §265o odst. 2 tr. ř. k prověření obviněným dodatečně předloženého čestného prohlášení pracovnice pošty P. M. (č. l. 77), které obviněný přiložil také k dovolání. Vzhledem k tomu, že listina obsahující odvolání obviněného údajně podaná 1. 6. 2009 na poště (č. l. 61) byla zcela zjevně vyhotovena dodatečně prostřednictvím kopírování úvodní části odvolání vypracovaného obhájcem obviněného JUDr. Stanislavem Flaškou (č. l. 58), nepovažoval Nejvyšší soud další šetření za nutné. Plně se v tomto ohledu ztotožňuje se závěry krajského soudu na str. 2 jeho usnesení. Argumentaci krajského soudu pak Nejvyšší soud jen doplňuje poukazem na to, že obhájce JUDr. Flaška převzal zastupování obviněného na plnou moc dne 12. 6. 2009 a odvolání za něj vypracoval dne 15. 7. 2009. Odvolání podané údajně samotným obviněným v době předchozí, tj. již 1. 6. 2009, je však jednoznačně kopií prvního odstavce odvolání vypracovaného obhájcem, jak to již konstatoval krajský soud. Tento závěr je zřejmý s téměř naprosté shody textu, přestože měl první podané odvolání psát obviněný jako laik sám, včetně písařské úpravy (např. užití mezer, pomlček, číslovek, zkratek atd.), a to i spolu s individuálními písařskými chybami (vynechání mezery mezi §a jeho číselným označením „§171“, správně má být „§171“). Provedení důkazu výslechem P. M. jako svědkyně proto Nejvyšší soud shledal nadbytečným, neboť tvrzení o včasném podání odvolání měl již provedenými důkazy za spolehlivě vyvráceno (k tomu viz III. ÚS 359/05).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal dovolání obviněného J. K. jako zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Co se týče v dovolání zmiňované možnosti odkladu výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud konstatuje, že předseda senátu okresního soudu návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. sám nepodal, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu k takovému postupu důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. rovněž neshledal.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr