ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.513.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 513/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání obviněných A. V., a V. D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 12 To 409/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 98/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. V. a V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 4 T 98/2009 , byli obvinění A. V. a V. D. uznáni vinnými jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., v obou případech jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák.
Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustili tím, že:
„dne 7. 1. 2009 kolem 22.20 hodin mezi obcemi S. a T., v okrese N., na vozovce zastavili chodkyni J. M., jdoucí po levém okraji vozovky ve směru na T., zastoupili jí cestu a když je obešla a pokračovala v chůzi, doběhli ji, jeden z nich se jí snažil z ruky vytrhnout nákupní tašku, kterou držela v pravé ruce, poté ji za pravé rameno strhli vlevo do zasněženého silničního příkopu a za neustálého bití pěstmi do hlavy a obličeje a nadávek českými slovy "kurvo, tašku a peníze, máš peníze" po ní požadovali vydání tašky a peněz, přitom obviněný V. při ranách na ni nalehl a požadoval orální sex, přičemž poškozená jej štípla do penisu, poté co jí stáhl kalhoty ke kolenům, obkročmo na ni nalehl a snažil se jí zavést pohlavní úd do pochvy, což se mu nedařilo, přičemž obviněný D. mu radil, aby umístil poškozené pod hýždě její tašku, přinutili ji, že si zavedla pohlavní úd do pochvy a došlo ke krátké souloži, přičemž obvinění byli vyrušeni přijíždějícím osobním vozidlem a z místa činu utekli, poškozené J. M. způsobili podlitinu a otok pravé tváře, tři škrábance na levé paži z vnitřní strany, kontuzi hlavy, úzkostně depresivní poruchu a dále jí odcizili z kapsy zimní bundy mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě cca 1.500,- Kč a svazek klíčů.“
Za tyto trestné činy byl obviněnému A. V. podle §234 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo také ochranné léčení sexuologické v ústavní formě, dle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému A. V. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu desíti let.
Obviněnému V. D. byl za tyto trestné činy podle §234 odst. 1 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo také ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 12 To 409/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného A. V. částečně zrušil, a to pouze ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. krajský soud nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, výroku o ochranném léčení a výroku o trestu vyhoštění, obviněnému A. V. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti let. Tímto rozsudkem rovněž Krajský soud v Praze podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného V. D. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Dovoláním obvinění napadli výrok o ochranném léčení sexuologickém, které jim bylo uloženo v ústavní formě.
Dovolatelé úvodem shrnuli závěry znaleckého posudku vypracovaného znalkyní MUDr. Ž. H., z jehož závěrů vycházel soud prvého stupně při ukládání ochranné léčby. Oba obvinění vznesli výhrady proti tomuto znaleckému posudku jednak pro údajnou podjatost znalkyně, jednak pro nesprávnost jeho závěrů.
Uvedli, že znalkyně k nim přistupovala při vyšetřování jako k pachatelům předmětného skutku, přestože oba obvinění jeho spáchání popírali. V tomto spatřují neobjektivnost a podjatost znalkyně. Proto považují závěry tohoto znaleckého posudku za nepoužitelné.
Dále obvinění vznesli výhrady proti tomu, jak znalkyně interpretovala phalopletysmografické vyšetření obviněného V., přičemž její vysvětlení při hlavním líčení neshledávají přesvědčivým. Z tohoto důvodu žádali obvinění vypracování revizního znaleckého posudku, příp. opětovný výslech znalkyně, ovšem odvolací soud jim nevyhověl a ztotožnil se stejně jako soud prvého stupně s tímto (podle dovolatelů vadným) znaleckým posudkem. Dovolatelé se domnívají, že pokud by soudy správně zhodnotily způsob zpracování a závěry znaleckého posudku, nemohlo by jim být uloženo ochranné léčení sexuologické.
V petitu svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud u obou zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích o ochranném léčení a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Uvedla, že dovolání obviněných považuje za zjevně neopodstatněné.
Podotkla, že námitky dovolatelů jsou shodné s jejich obhajobou, uplatněnou již v předchozích stádiích trestního stíhání, s níž se soudy nižších stupňů podle jejího názoru přiměřeným způsobem vypořádaly. Má za to, že znalkyně byla k závěrům svého znaleckého posudku obšírně vyslechnuta a z jejího výslechu nevyvstaly žádné pochybnosti o řádném zpracování dotčeného znaleckého posudku.
Shrnula, že podle závěrů citovaného znaleckého posudku je k sexuálnímu vzrušení takto deviantních pachatelů třeba navodit nejprve neerotickou násilnou situaci, takže prvotní loupežné přepadení bylo fakticky sexuálním stimulem pachatelů pro následné znásilnění poškozené. Dle závěrů znalkyně jde o deviace trvalé, nicméně léčitelné, přičemž pobyt obou pachatelů na svobodě bez léčení je nebezpečný. Proto je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že ochranná léčení ústavní formou byla oběma obviněným uložena v souladu s §72 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které v dovolání uplatnili obvinění A. V. a V. D., lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení . Obviněným bylo podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. soud může uložit ochranné léčení tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Nejvyšší soud neshledal stejně jako soud odvolací (str. 6 rozsudku krajského soudu), že by znalkyně MUDr. Ž. H. byla vůči obviněným podjatá či neobjektivní. Byla podrobně vyslechnuta v hlavním líčení a podrobena řadě dotazů i ze strany obhajoby. Vysvětlila zde svůj postup při vyšetření obviněných. V rámci výslechu v hlavním líčení potvrdila, že v úvodu vyšetření se jich dotázala, zda se dopustili napadení poškozené. Takový dotaz se jeví logický pro zaměření dalších dotazů v rámci vyšetření. Poté, co obvinění napadení popřeli, již další dotazy v tomto směru nepokládala (č. l. 347). To je potvrzováno i obsahem písemně vypracovaného znaleckého posudku (č. l. 150 u vyšetření V. D., č. l. 156 u A. V.). Tvrzení obviněných, že na ně činila nátlak, aby se ke spáchání činu doznali, je tedy zcela nepodložené. Nelze rovněž z ničeho dovozovat, že by k nim při zpracování posudku přistupovala zaujatě. Své závěry opřela o zevrubnou a logickou argumentaci.
Stejně tak znalkyně v průběhu výslechu v hlavním líčení vysvětlila, jak postupovala při vyšetření, a to včetně vyhodnocení phalopletysmografického vyšetření (č. l. 345-346). Dovolací soud shodně s nižšími soudy nemá žádné pochybnosti o erudici znalkyně, neboť se jedná o velmi zkušenou znalkyni s dlouholetou praxí, která v této oblasti již vypracovala přes 500 posudků.
Nejvyšší soud sdílí negativní stanovisko nižších soudů k návrhu obviněných na opětovný výslech znalkyně či vypracování revizního znaleckého pro jejich nadbytečnost. Znalecký posudek podléhá stejně jako jiné důkazy proceduře dle §2 odst. 6 tr. ř. (k tomu viz č. 40/1972-I Sb. rozh. tr.). Pokud soudy žádné vnitřní rozpory posudku ani rozpory s dalšími důkazy nezjistily, neměly pak důvod v tomto směru jakkoli doplňovat dokazování, ani postupovat dle §109 tr. ř. Správnost závěrů posudku potvrzuje i zjištěný skutkový děj, když obvinění od jednání loupežného charakteru plynule přešli k sexuálně motivovanému jednání, prosazovanému přes odpor poškozené za použití brutálního násilí.
Lze proto uzavřít, že Nejvyšší soud shledal námitky dovolatelů zjevně neopodstatněné, neboť ochranné léčení jim bylo uloženo zcela v souladu s ust. §72 odst. 2 písm. a) odst. 4 tr. zák. Obviněným bylo správně uloženo ochranné léčení v ústavní formě, s jehož výkonem lze započít již v průběhu výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněných A. V. a V. D. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr