ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.566.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 566/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání podaném V. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 14/2010 ze dne 25. 2. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 33/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 33/2009 ze dne 24. listopadu 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále bylo podle §59 odst. 2 tr. zák. dovolateli uloženo, aby podle svých sil a možností uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, za současného zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 5. 2009 č. j. 4 T 148/2008-50, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 14/2010 ze dne 25. 2. 2010 tak, že z podnětu takto podaného odvolání zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že dovolatele odsoudil podle §213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal V. Č. dovolání, a to včas, jako osoba oprávněná, prostřednictvím svého obhájce, i za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nebyly dány zákonné důvody pro to, aby mu byl uložen trest odnětí svobody nepodmíněný a vyjádřil přesvědčení, že podmíněný trest by byl dostačující k tomu, aby do budoucna vedl řádný život. Poukázal na skutečnost, že uložením nepodmíněného trestu postupoval odvolací soud v rozporu s ustanovením §55 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl jeho dovolání, a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2010, č. j. 7 To 14/2010, ve výroku o trestu.“ Dále učinil alternativní návrh, aby poté „Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl sám a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmínečně odloží na zkušební dobu v trvání tří roků.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té podobě, jak bylo argumentováno dovolatelem, je třeba zdůraznit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl, přičemž se takto myslí skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Proto dle státního zástupce nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož hmotně právní podstata je vyjádřena výše, podřadit námitky dovolatele, že nebyly dány zákonné důvody pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, když současně připomněl, že i kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., není to dovolacím důvodem, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (srovnej rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky proti uloženému trestu lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu odnětí svobody na doživotí) vznést toliko pod dvěma dovolacími důvody, a to jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že uložení nepodmíněného trestu bylo v rozporu s ust. §55 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, neboť podmíněný trest by vedl k tomu, aby do budoucna vedl řádný život. V první řadě je třeba uvést, že krajský soud správně posoudil, že pro uložení trestu, zařazení dovolatele pro účely výkonu trestu, jakož i pro samotnou právní kvalifikaci mají být použita ustanovení zákona účinného v době spáchání trestné činnosti, tedy trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009, když současný trestní zákoník č. 40/2009 Sb. není pro dovolatele příznivější. Ze stejných důvodů je proto i oprávněnost uložení nepodmíněného trestu nutno zkoumat podle dříve účinné právní úpravy, tedy podle §39 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Podle tohoto ustanovení v jeho odst. 2 lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři roky, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. Odvolací soud správně posoudil, že za situace, kdy dovolatel kontinuálně neplatí výživné vůči svým dětem již přes deset let, je na něj působeno alternativními tresty, které sice vykoná, avšak nevedou k jeho nápravě, v rámci trestního řízení uvedl, že výživné nyní již hradí (i když v nižší výši), ač tak učinil pouze jednorázově v měsíci září 2009, uvádí, že nemůže najít práci, proto nemá finanční prostředky k placení výživného na nezletilé děti, přesto však měl k dispozici v rozhodné době motorové vozidlo, nepřipadá již uložení výchovného podmíněného trestu v úvahu, neboť tento by nevedl k tomu, aby dovolatel vedl řádný život. Dovolatel se však prostřednictvím své (nijak blíže specifikované) námitky (de facto) domáhá přehodnocení (revize) relevantních skutkových okolností vztahujících se k uložení trestu. Jeho námitka proto pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá. Stejně tak nespadá ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Vzhledem ke skutečnosti, že pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 tr. zák. je v jeho třetím odstavci (podle něhož byl dovolatel odsouzen) zákonem stanoven trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, je takto soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku zcela v souladu se zákonem. Proto dovolatel neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo možno právně relevantně podřadit pod některý ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka