ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.579.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 579/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2010 o dovolání podaném I. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 275/2009 ze dne 23. 6. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 117/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 275/2009 ze dne 23. 6. 2009 zrušuje, a to ve výroku o trestu, a to pouze v jeho části, jímž byl obviněnému I. Z. uložen trest propadnutí věci a to finanční hotovosti ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- Euro.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se současně zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §256 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 117/2008 ze dne 10. 4. 2009 byl dovolatel pod bodem I/1,2 uznán vinným trestnými činy nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. uložen i trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných a to včetně finanční částky ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- Euro. Dále byli obvinění I. Z. a L. Z. v bodě II/1-5 citovaného rozsudku podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěni pro v citovaném rozsudku podrobně popsaný příslušný skutkový děj, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
V předmětné věci podali I. Z. a stejně tak i příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 7 To 275/2009 ze dne 23. 6. 2009 tak, že k odvolání I. Z. a Okresního státního zástupce pro Plzeň-město podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I/2 a v důsledku toho ve výroku o trestu uloženého I. Z. a ve zprošťující části ohledně obou obžalovaných ve výrocích pod body II/1), 2), 3), 5) podle §259 odst.3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že I. Z. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin a za skutek uvedený pod bodem I/1 napadeného rozsudku (ohledně něhož zůstal výrok o vině nedotčen), jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. uložil trest propadnutí věci a to ve výroku rozsudku přesně specifikovaných a to včetně finanční částky ve výši 572.400,-Kč a 75.500,- Euro. Nakonec podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení týkající se zprošťující části výroku napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal I. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pro uložení trestu propadnutí věci (konkrétně finanční hotovosti) nebyly splněny podmínky obsažené v ustanovení §55 tr. zák. To proto, že byl soudem prvního stupně uznán vinným spácháním trestného činu „dle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, který měl spáchat přechováváním omamné látky bez povolení“. Namítl, že použitá (soudem) právní kvalifikace (skutku) nekoresponduje se zjištěným skutkovým stavem a dokonce ani se skutkovou větou napadeného rozsudku a poukázal i na to, že odvolací soud (aniž by ve věci konal dokazování), doplnil výrokovou část napadeného rozsudku ve skutkové větě slovy …přičemž heroin přechovával za účelem jeho dalšího prodeje…, což odůvodnil tím, že soud prvního stupně ve skutkové větě zřejmě opomněl uvést, že obviněný omamnou látku přechovával pro jiného. Zmíněné výhrady stran uložení trestu propadnutí věci odvolací soud neakceptoval a pouze ve stručnosti odkázal na v tomto směru vedené odůvodnění soudem nalézacím s tím, že jeho závěry jsou logické a přesvědčivé. Přitom s uvedeným odůvodněním se nelze spokojit, protože obviněnému nebyl prokázán obchod s drogami, ale pouze jejich přechovávání, které není samo o sobě (ze své podstaty) výdělečné. Poukázal na to, že nebyla prokázána žádná souvislost mezi přechováváním drogy a zajištěnou finanční hotovostí. Nebylo takto spolehlivě prokázáno, že předmětné finanční prostředky pocházely z trestné činnosti nebo byly připraveny k nákupu drog. To, že byly uvedené finanční prostředky uloženy v garáži a složeny z bankovek nižší nominální hodnoty, lze vysvětlit i tím, že takové uložení považoval obviněný za bezpečnější skrýš, přičemž se mělo jednat o úspory otce obviněného a částečně o výdělky z provozu pizzerie. Pokud byl obviněný (byť nepravomocně) zproštěn obžaloby pro prodej drog a uznán vinným pouze jejich přechováváním, nebyl dán důvod k uložení zmíněného trestu propadnutí věci (finanční hotovosti). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ve výroku o trestu propadnutí věci - finanční hotovosti ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- EUR.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že zvolený dovolací důvod byl uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně. To proto, že pokud byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že bez povolení pro jiného přechovával omamnou látku a čin spáchal ve větším rozsahu, pak skutečně s přechováváním omamné látky (heroinu), již z podstaty věci nemůže být spojován nějaký finanční profit. Tím, že odvolací soud uložil dovolateli trest propadnutí věci (uvedené finanční hotovosti u něj zajištěné), vybočil z mezí učiněných skutkových zjištění, neboť dovolateli nebylo kladeno za vinu, že by heroin prodával nebo se v souvislosti s jeho distribucí jinak obohatil. Výrok týkající se uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty týkající se finanční hotovosti ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- Euro nemá žádný podklad ve výroku o vině a tudíž nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni v části výroku o trestu týkajícího se uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák., pokud jde o předmětnou finanční hotovost.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud dovolatel namítl, že mu byl uložen trest propadnutí věci z hlediska jím uvedených okolností, jde při takto uplatněném dovolacím důvodu nejen o námitku právně relevantní, ale současně i důvodnou. Přitom v obecné rovině je namístě uvést, že trest propadnutí věci patří mezi druhy trestů uvedených v ustanovení §27 tr. zák., když takové lze uložit za spáchané trestné činy. Podle §55 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, ad a) které bylo užito ke spáchání trestného činu, ad b) která byla ke spáchání trestného čin určena, ad c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj a ad d) kterou pachatel, byť jen z části nabyl za věc uvedenou pod písm. c), pokud hodnota věci uvedené pod písm. c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. Krajský soud uložil uvedený trest propadnutí věci (označených finančních částek společně s dalšími přesně specifikovanými věcmi) podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b), c) tr. zák., aniž by blíže odůvodnil, podle kterého konkrétního písmena zmíněného ustanovení uložil tento trest v rámci jednotlivých věcí. Podstatným však zůstává, že citovaným rozsudkem (ve vztahu k označené hotovosti) byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., když bez povolení pro jiného přechovával omamnou látku a čin spáchal ve větším rozsahu. Na tomto místě je nutno také připomenout, že byl shledán pravomocně vinným (mimo to i citovaným rozsudkem soudu prvního stupně trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., což však nebylo předmětem odvolacího řízení) tímto trestným činem. Nic na tom nemění ani to, že odvolací soud v rámci citovaného rozsudku zrušil rozsudek soudu prvního stupně v té jeho části, v rámci které podle §226 písm. a) tr. ř. obviněné I. Z. a L. Z. zprostil obžaloby pro jím popsané skutky, kterými měli oba obvinění spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. již formou přímého prodeje případně distribuce těchto látek či jedů. Přitom současně odvolací soud podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně v rozsahu zrušení týkajícího se zprošťující části výroku napadeného rozsudku věc vrátil (s uvedením důvodů, které jej k takovému postupu vedly včetně pokynů k doplnění dokazování) a ta dosud nebyla pravomocně v uvedeném směru skončena. Za daného stavu věci a s ohledem na dosud ve věci učiněná skutková zjištění takto nelze spolehlivě a jednoznačně dovodit (ani při vysoké míře pravděpodobnosti), že se v případě označených finančních částek jednalo o věc, která byla ke spáchání trestného činu určena nebo o věc, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a to ani vzhledem k argumentaci v tomto směru oběma soudy vedenou. Na uvedeném nic nemění ani doplnění tzv. skutkové věty odvolacím soudem ve výroku citovaného rozsudku, když ani tvrzení, že dovolatel přechovával heroin za účelem jeho dalšího prodeje v této fázi souzené věci z hlediska dosud učiněných skutkových zjištění neobstojí. Pokud tedy byl dovolatel v této chvíli shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „pouze“ bez povolení pro jiného přechovával omamnou látku či jed a čin spáchal ve větším rozsahu pak z uvedeného (a zejména i s ohledem na učiněná skutková zjištění) nelze zároveň spolehlivě dovodit, že stran uvedených finančních prostředků (u něj nalezených) šlo jednoznačně o věc, která byla ke spáchání trestného činu určena nebo o věc, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Za daných okolností tak z přechovávání v daném případě heroinu nelze spolehlivě (i přes značné pochyby) dovodit dovolatelův finanční profit z této činnosti, když v rámci citovaných rozsudků nebyl doposud shledán vinným také prodejem či distribucí předmětné omamné látky a tím také svým obohacením. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že výrok napadeného (citovaného) rozsudku stran uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty stran označených finančních částek nemá podklad ve výroku o vině a nebyly tak splněny všechny zákonné podmínky pro jeho uložení.
Z těchto hledisek je proto namístě považovat dovolací námitku ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nejenom za právně relevantní, ale i důvodnou. Protože Nejvyšší soud shledal takto podané dovolání důvodným, zrušil v uvedené části podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 275/2009 ze dne 23. 6. 2009, a to v části výroku o trestu, jímž byl dovolateli uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- Euro, když v rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to zejména i ve vztahu k dalšímu řízení týkající se části souzené a dosud pravomocně neskončené věci, a to i s ohledem na další případně učiněná skutková zjištění, která vyplynou z projednávání věci soudem prvního stupně v rozsahu, který odvolací soud stanovil v části svého rozsudku, kterým zrušil zprošťující část výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně a věc mu vrátil. Lze pouze dodat, že předmětná věc (finanční částky) i nadále zůstává jako věc zadržená v dispozici soudu, a to až do jeho pravomocného rozhodnutí v rámci ve věci podané obžaloby.
V novém řízení se potom Krajský soud v Plzni bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v této fázi řízení a v tomto rozhodnutí a to z hlediska relevantních otázek s povinností provést případné doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.). Uvedené rozhodnutí přijal Nejvyšší soud za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka