ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.608.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 608/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání podaném M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 299/2009 ze dne 27. 1. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 161/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 161/2009 ze dne 4. 11. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Jihlava na dobu pěti let a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava, usnesením sp. zn. 42 To 299/2009 ze dne 27. 1. 2010 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se sice nepochybně zmocnil označeného automobilu, ale jenom proto, aby jej užil k jízdě z J. do P. s tím, že poté, co si v P. vyřídí své záležitosti, tak vůz vrátí. Uvedené auto potom nemohl vrátit, protože jej zapůjčil P. K. a ten mu ho již nevrátil a u něj byl také vůz zajištěn. Přiznal určitou lehkovážnost svého jednání, současně však poukázal na to, že úmysl předmětné vozidlo si ponechat natrvalo mu nebyl jednoznačně prokázán a z jeho (zjištěného) jednání nelze usuzovat na to, že měl v úmyslu si uvedené vozidlo přisvojit. To i proto, že se s vozidlem nijak neskrýval a nijak ho neupravoval tak, aby nebylo poznáno. Má tedy za to, že předmětný skutek měl být právně kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení odvolacího soudu zrušil a „přikázal soudu, aby věc znovu projednal a ve věci znovu rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná o právní posouzení skutku, jde tedy o jeho hmotně právní posouzení a tedy aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudy. Z námitek dovolatele vedených výlučně ve skutkové rovině je tak zřejmé, že tímto způsobem dovolatel prezentuje jiný skutkový stav, případně polemizuje se shromážděním jednotlivých důkazů a jejich hodnocením soudy a teprve z těchto námitek odkazem na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dovozuje, že předmětný čin měl být právně kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Nelze mít tedy za to, že takto označený dovolací důvod byl vůbec uplatněn právně relevantně. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupce popsal jeho jednotlivé alternativy s tím, že nedošlo k naplnění ani jedné z nich. S ohledem na již uvedené proto navrhl (když dovolatel takto napadenému usnesení ani řízení mu předcházejícímu nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.), aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci, z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že z již shora uvedených důvodů nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu krádeže, kterým byl shledán vinným, protože neměl úmysl si vozidlo, jehož se popsaným způsobem zmocnil, také trvale přisvojit a takové jednání mu také v řízení před soudy nebylo prokázáno. Takto vznesenou námitku lze pokládat za uplatněnou právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. Oba soudy totiž, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých (ve věci provedených) důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. To s tím, že přechodně užívat věc (v daném případě automobil) znamená svést se s ním a pak jej opustit a tedy disponovat s ním po krátkou dobu. Dovolatel však předmětné vozidlo užil k jízdě do P., tam ho i nadále užíval a poskytl ho i další osobě. Jednalo se tak o užívání auta mimo dispozici jeho vlastníka po dobu delší dvou dnů a tedy již trvalého charakteru příznačnou pro užívání vozidla jeho vlastníkem. Přitom neučinil žádný krok k vrácení vozidla majiteli a to bylo zajištěno až v rámci náhodné silniční kontroly policií u osoby, jíž vozidlo dovolatel (počínající si jako vlastník) předal. K výše uvedeným právním závěrům také soudy dospěly na základě nepochybně učiněných skutkových zjištění, vůči kterým dovolatel ostatně ani námitky nevznesl, když samotné hodnocení jednotlivých důkazů soudy správně vedlo k tomu, že popsaný skutek právně kvalifikovaly jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka