ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.620.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 620/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání podaném P. M. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 359/2009 ze dne 20. října 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 131/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 43 T 131/2008 ze dne 9. června 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 4 T 46/2008, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 145/2009, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2009, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Naproti tomu byl dovolatel zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován jednak trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jednak trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal dovolatel.
O odvolání P. M. proti předmětnému rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 359/2009 ze dne 20. října 2009 tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí podal P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 9. 4. 2010 (k poštovní přepravě předáno dne 8. 4. 2010), což je patrné ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 (č. l. 238 a 242). Z předmětného spisu se také podává, že usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 359/2009 ze dne 20. října 2009 bylo obhájci JUDr. Františku Výmolovi doručeno dne 13. 11. 2009, příslušnému státnímu zastupitelství dne 12. 11. 2009 a P. M. dne 13. 11. 2009 (uložením na poště). Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování . Jak vyplývá z uvedeného spisu, předmětná písemnost byla P. M. doručována na adresu, kterou označil za adresu pro doručování (č. l. 166). Vzhledem k již uvedenému je proto nutné ji považovat za doručenou až dnem 23. 11. 2009. Přitom novou adresu pro doručování dovolatel oznámil soudu až dne 15. 1. 2010 (č. l. 205), tedy v době, kdy mu již předmětné rozhodnutí bylo popsaným způsobem doručeno. V této souvislosti je třeba zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyššího soudu) ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 8 Tdo 119/2005, podle kterého doručuje-li soud prostřednictvím pošty do vlastních rukou (§64 odst. 1 tr. ř.) zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, není vyloučeno její uložení postupem předvídaným ustanovením §64 odst. 2 tr. ř. V takovém případě nastanou právní účinky doručení již vznikem tzv. fikce doručení, vyplývající z tohoto ustanovení. Z hlediska běhu lhůt k podání dovolání tedy nemá význam pozdější faktické převzetí této zásilky. Za situace, kdy nastala tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., je pro účel sledovaný trestním řízením nadbytečné nové doručování písemnosti adresátovi zásilky, neboť právní účinky doručení má pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku, a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam (viz usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 864/2003).
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Za toho stavu, kdy napadené usnesení bylo obhájci doručeno dne 13. 11. 2009 a u obviněného nastala tzv. fikce doručení dnem 23. 11. 2009, uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání dne 25. 1. 2010 (23. 1. 2010 byla sobota), tedy dovolání bylo podáno po lhůtě. Lhůta nebyla zachována ani se zřetelem k ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř., protože zásilka, jejímž obsahem bylo dovolání, byla podána na poštu dne 8. 4. 2010.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který uvedl, že námitky obsažené v dovolání obsahově odpovídají deklarovaným dovolacím důvodům (podle §265b odst. 1 písm. d/ a g/ tr. ř.), jde však o námitky zjevně nedůvodné. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, když navrhl, aby takto učinil v neveřejném zasedání dle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
S poukazem na uvedené skutečnosti pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno opožděně, přičemž uvedené rozhodnutí přijal za splnění podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka