ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.624.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 624/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2010 o dovolání obviněného Z. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 41/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 55/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 3 T 55/2009 , byl obviněný Z. P. uznán vinným pod bodem 1 trestným činem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2 trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„1) v době od února 2008 do dubna 2008 v N. M., okres N., pod nepravdivou záminkou, že potřebuje peníze na rozjezd svého podnikání, a s nepravdivým příslibem, že dlužné částky uhradí ze zisku z provozování autodopravy, postupně vylákal na R. Š., částku 280.000,- Kč, z níž uhradil dne 19. 8. 2008 pouze částku 21.586,- Kč,
2) dne 3. 7. 2008 v době od 17:30 hodiny do 17:45 hodiny v N. M., okres N., na zahradě u domu v ulici P., po předchozí hádce uchopil R. Š., za pravou paži a odhodil ji, až spadla na zem a utrpěla zhmoždění měkkých tkání zadní strany krku, zhmoždění měkkých tkání pravé paže a zhmoždění měkkých tkání krajiny kostrče s následným lehčím reaktivním úzkostně – depresivním stavem, projevujícím se poruchami spánku, úzkostnými obavami, ulpívavým myšlením a plačtivostí, přičemž tyto obtíže přetrvávaly nejméně do 15. 7. 2008.“
Za tyto trestné činy a za trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písmeno b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 10/2009 ze dne 26. 5. 2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 295/2009 ze dne 20. 10. 2009, byl podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Současně okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 10/2009 ze dne 26. 5. 2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 295/2009 ze dne 20. 10. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené R. Š., v částce 270.086,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o vině pod bodem 1, do výroku o trestu a výroku o náhradě škody, tak obviněný do všech výroků rozsudku. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 41/2010 , podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině pod bodem 1, výrok o trestu a výrok o náhradě škody a nově podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. rozhodl tak, že uznal obviněného při nezměněném popisu skutku pod bodem 1 vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Za tento trestný čin podvodu a za trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 2), ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písmeno b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 10/2009 ze dne 26. 5. 2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 295/2009 ze dne 20. 10. 2009 mu podle §201 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 10/2009 ze dne 26. 5. 2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 295/2009 ze dne 20. 10. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody poškozené R. Š., v částce 270.086,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. Š. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř.zamítnuto jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný Z. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To směřuje proti výroku o vině pod bodem 2 výroku rozsudku nalézacího soudu, neboť má za to, že v této části rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení . V dovolání se namítá, že odvolací soud se zcela ztotožnil s popisem skutku ad 2 výroku včetně jeho právní kvalifikace se soudem prvého stupně, avšak nevypořádal se s odvolacími námitkami obviněného.
Obviněný namítá, že soudy v rozporu se svědeckou výpovědí poškozené Š. umocnily razanci a intenzitu jeho útoku vůči ní. Vyzdvihuje, že poškozená při hlavním líčení dne 18. 8. 2009 uvedla, že jak sahala po mobilním telefonu, chytil ji obviněný za ruku, odstrčil ji a jelikož to nečekala, švihla sebou na zem . Soudy na podkladě její výpovědi uzavřely, že jí chytil za paži a odhodil jí (resp. smýknul s ní) tak, že upadla a zranila se. Odvolací soud dokonce v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že s ní prudce smýkl , až upadla na zem a zranila se. Obviněný v této souvislosti vyzdvihuje, že k odstrčení poškozené došlo na zahradě, na rovném travnatém terénu, který nebyl zpevněn dlažbou či betonem, nenacházely se na něm žádné předměty. Z těchto důvodů dovolatel tvrdí, že nemohl ani v eventuálním úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. vědět, že po nečekaném odstrčení poškozená upadne na zem a utrpí zranění spočívající v podlitinách následně spojené se subjektivními psychickými problémy. Obviněný je přesvědčen, že toto jeho jednání nemělo být hodnoceno jako trestný čin dle §221 odst. 1 tr. zák., ale toliko jako přestupek proti občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. b) zák. o přestupcích.
Dále obviněný uplatňuje výhrady proti výroku o náhradě škody, kterým byl zavázán k náhradě škody ve výši 270.086,- Kč. Tato částka podle rozsudku soudu prvého stupně zahrnuje také bolestné 45 bodů dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., tj. 5.400,- Kč a ušlý výdělek v částce 6.272,- Kč. V této souvislosti ovšem dovolatel soudu vytýká, že se dle jeho mínění nevypořádal dostatečně se spoluzaviněním poškozené Š., které měl vzít při stanovení výše škody ve smyslu §441 občanského zákoníku v úvahu. Dovolatel ve vztahu k tomu zdůraznil, že zranění poškozené předcházel konflikt, který sama vyprovokovala tím, že se chtěla zmocnit jeho mobilního telefonu. Toto spoluzavinění poškozené mělo být podle přesvědčení dovolatele zohledněno minimálně 1/3 ve výši stanovené povinnosti k náhradě škody, soud k tomu však nepřistoupil.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu, ve výroku o náhradě škody a ve výroku, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Úvodem shrnuje skutková zjištění ad 2 výroku rozsudku s tím, že mezi obviněným a poškozenou byl od ledna 2008 partnerský vztah. Obviněný si od poškozené půjčoval peníze, které jí nevracel, což spolu s dalším důvody vedlo ke konfliktům. Dne 3. 7. 2008 došlo k hádce. Obviněný při ní manipuloval s mobilním telefonem, na který poškozená sáhla. Obviněný na to reagoval útokem tak, že poškozenou odstrčil až upadla a způsobila si zranění. K námitce obviněného, že soudy nadsadily razanci útoku, konstatovala, že obviněný poškozenou napadl, chytil jí za ruku a následně odstrčil, což lze popsat také jako smýknutí. Jelikož došlo k pádu poškozené, muselo k odstrčení dojít s určitou prudkostí, jak to konstatoval odvolací soud.
K právnímu posouzení uvedla, že obviněný napadl poškozenou nečekaně až upadla a v důsledku tohoto pádu si způsobila zranění, které je možno kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. Současně je toho názoru, že je obecně známo, že nečekané uvedení těla do pádu na zem může způsobit právě taková zranění, tudíž obviněný s tímto mohl být přinejmenším srozuměn ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Tedy má za to, že soudy zjištěný skutek vyhodnotily správně a bez vad.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření dále uvádí, že povinnost k náhradě škody byla obviněnému stanovena v souladu se zákonem. Je sice pravdou, že poškozená v rámci hádky chtěla obviněnému sáhnout na mobilní telefon, nikoli se ho zmocnit, takže ho to neopravňovalo k fyzickému útoku na poškozenou. Pokud tak dovolatel učinil, musí za toto nést následky i ve formě náhrady způsobené škody.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným Z. P. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomněl, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že za konkrétní námitky proti právnímu posouzení zjištěného skutku lze považovat námitku zpochybňující závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k ublížení na zdraví poškozené, a dále tvrzení, že toto jednání mohlo být posouzeno nejvýše jako přestupek podle §49 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích. V tomto ohledu Nejvyšší soud konstatoval, že nižší soudy důvodně ze skutkového stavu dovolily, že obviněný pod malichernou záminkou poškozenou zcela neadekvátně fyzicky napadl, když ji vzal za paži a odhodil takovou intenzitou, že upadla na zem a způsobila si zranění popsaná ve výroku rozsudku. Přestože k pádu došlo na zahradě, musel být, jak soudy správně uzavřely, přinejmenším srozuměn s tím, že při prudkém smýknutí a pro poškozenou do značné míry nečekaném smýknutí může dojít k jejímu pádu a vzniku popsaných zranění (str. 7 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Ta se ve vztahu k násilí použitém obviněným nejeví nijak výjimečná, přičemž byla objektivizována lékařskou zprávou a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Na rozdíl od dovolatele Nejvyšší soud nespatřuje podstatný rozdíl ve výrazech, které nižší soudy použily k popisu násilí vyvinutého obviněným. Výrazy odhodil (ve výroku rozsudku) a smýknul (v odůvodnění rozsudku) lze v daném kontextu považovat za synonyma. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval intenzitu takového násilí rozšířením původního termínu na „ prudce s ní smýkl“ , neshledává v tom Nejvyšší soud obviněným tvrzenou dezinterpretaci výpovědi poškozené. Je zřejmé, že aby došlo k pádu poškozené na zem a k popsaným zraněním, musel ji obviněný odhodit dostatečně silně. Právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu dle §221 odst. 1 tr. zák., založená na závěru o nepřímém úmyslu obviněného dle §4 písm. b) tr. zák. způsobit poškozené ublížení na zdraví, se tedy jeví Nejvyššímu soudu v souladu se zákonem. Omezení poškozené v obvyklém způsobu života přitom jednoznačně přesáhlo dobu jednoho týdne, takže nepřipadalo v úvahu posoudit jednání obviněného toliko jako přestupek dle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990. Posouzení dle §49 odst. 1 písm. b) cit. zák., jak se tohoto dovolatel domáhal, pak zase bránil závěr o úmyslném zavinění pachatele.
Další námitka dovolatele naplňující deklarovaný dovolací důvod spočívala ve výhradách proti výroku o náhradě škody, když podle obviněného mělo být při stanovení její výše zohledněno ve smyslu §441 obč. zák. spoluzavinění poškozené.
Podle §441 obč. zák., byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně, byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. V posuzované věci ovšem soudy správně dovodily, že poškozené na té části škody, která jí vznikla v důsledku utrpěného zranění (bolestné a ušlý výdělek za dobu pracovní neschopnosti) nenese žádnou vinu. Jak již bylo řečeno výše, obviněná se sice zachovala nevhodně, když chtěla uchopit mobilní telefon obviněného, nicméně reakce obviněného spočívající v prudkém odstrčení obviněné byla zcela neadekvátní. Zavinění pádu poškozené na zem a následného zranění bylo zaviněno výhradně obviněným, důvod pro byť částečnou aplikaci ust. §441 obč. zák. tedy dán nebyl.
IV.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného Z. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné . Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr