ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.632.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 632/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2010 o dovolání podaném M. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 To 61/2008 ze dne 17. března 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 43 T 6/2003 ze dne 22. 4. 2008 byl dovolatel uznán vinným jednak pod body 16) a 17) tohoto rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jednak pod bodem 16) tohoto rozsudku trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu, když mu bylo uloženo, aby jedenkrát za tři měsíce navštěvoval probačního úředníka a podle jeho pokynů prokazoval, že během zkušební doby žije řádným životem. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích o náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání M. H. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 61/2008 ze dne 17. března 2009 tak, že odvolání M. H. podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal M. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jím spáchaný skutek byl posouzen oběma soudy z právního hlediska nesprávně a v řízení, které bylo od počátku zcela chaotické, dospěl nalézací soud k závěrům, které neodpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou s tímto v příkrém rozporu. Dovolatel uvedl, že se nalézací soud nevypořádal s námitkami uplatněnými obhajobou, nebyla prokázána pravost podpisů dovolatele na důkazních listinách, nebyla prokázána souvislost jeho jednání s trestnými činy, které jsou mu kladeny za vinu, nebyl prokázán jeho úmysl spáchat trestný čin a v neposlední řadě nebylo ani prokázáno, jaký měl vztah k dalším spoluobžalovaným. V souvislosti s odvolacím řízením poukázal i na návrh státního zástupce, který uvedl, že nelze přehlédnout větší či menší pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a zejména při hodnotící činnosti soudu, kdy státní zástupce navrhl napadený rozsudek zrušit přinejmenším ve vztahu k vyjmenovaným obžalovaným. Toto se týká dle dovolatele i jeho osoby, neboť popis skutku pod bodem 16) rozsudku nalézacího soudu není přesvědčivý, když zde není uvedeno jak, s kým, ani jakým dílem se měl účastnit popsané trestné činnosti. Dále uvedl, že nebylo prokázáno, že doklady k vozidlu Mercedes podepsal právě on, nebylo prokázáno, že vozidlo převzal, nebylo prokázáno, že on opatřil nepravé a padělané doklady, že tyto předložil, podepsal, ani že znal jejich obsah, stejně tak nepodepsal daňové přiznání za rok 1999, které je též uvedeno jako jeden z důkazů k tomuto skutku. Co se týče bodu 17) citovaného rozsudku, uvedl, že „výrok soudu o vině a úmyslu není podložen důkazy“. Dovolatel tedy shrnul, že v průběhu celého dokazování, celého hlavního líčení v této věci, nebylo ničím prokázáno, že by se podílel na předmětné trestné činnosti včetně toho, že by měl úmysl spáchat trestný čin podvodu či leasingového podvodu. Výsledek trestního řízení byl dle dovolatele poznamenán již průběhem celého trestního řízení, které bylo od počátku vadné a chaotické. Proto dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl jeho námitkám, tyto shledal jako důvodné, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí vázanému na právní názor NS.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dán pouze v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tedy v nesprávném právním posouzení skutku podle hmotného práva, přičemž předmětem posouzení je skutek tak, jak jej zjistil soud prvního, resp. druhého stupně. Proto nelze dle státního zástupce pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný dovolatelem podřadit jeho výhradu, že odmítá účast na jakémkoliv protiprávním jednání podvodného charakteru, které mu bylo kladeno za vinu. Obdobně nelze dle státního zástupce pod deklarovaný dovolací důvod podřadit výše uvedené výhrady, v jejichž rámci dovolatel namítl vadné vyhodnocení provedených důkazů ani jeho další námitku směřující proti hodnotící činnosti soudů obou stupňů. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. z pověření nejvyšší státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít tedy takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.
Námitky ve svém celku tak, jak je uplatnil dovolatel, tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, tak jak byla učiněna soudem prvního (druhého) stupně, dovolatel jejich prostřednictvím polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, vznáší námitky ryze procesního charakteru ohledně celého trestního řízení a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, s tím, že nebylo dostatečně prokázáno, že by se jemu přisuzovaného trestného jednání dopustil. Takovéto námitky skutkového a procesního charakteru však obsahem dovolání pod deklarovaným dovolacím důvodem být nemohou a nemohou být řádně uplatněny ani pod žádným z dalších, ze zákonem taxativně vymezených, důvodů dovolání. Přitom soudy ve svých (přijatých a citovaných) rozhodnutích srozumitelně a důkladně objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak a které (jednotlivé) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným právě výše uvedenými trestnými činy. Ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování, ze kterého vyplynulo, že se dovolatel dopustil trestné činnosti tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně pod body 16) a 17) citovaného rozsudku, kdy z této trestné činnosti byl usvědčován jednak svědeckými výpověďmi (V. J., P. P., K. M.) a dále pak rozsáhlými listinnými důkazy (znalecký posudek z oboru doprava městská a silniční, ekonomika a strojírenství se specializací na nehody, ceny, odhady a posuzování technického stavu motorových vozidel, leasingovými smlouvami) a dalšími uvedenými v citovaném rozsudku. Ani dovolatelem uplatněná námitka, že jeho jednání pod bodem 16) citovaného rozsudku je neurčité, kdy zde nemá být uvedeno „ani jak, ani kdy, ani s kým, ani jakým podílem“ se měl účastnit popsaného jednání, postrádá jakoukoli právní relevanci, když naopak popis skutku pod 16) je podrobný a obsahuje všechny zákonem požadované znaky dovolateli přisuzovaných trestných činů.
Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka