ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.645.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 645/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání podaném J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 16/2009 ze dne 26. 1. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 182/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 6 T 182/2008 ze dne 26. 11. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podal J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 6 To 16/2009 ze dne 26. 1. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s tím, jak oba soudy právně kvalifikovaly předmětné skutky, resp. jeho jednání. V této souvislosti uvedl, že z výpovědí jím označených svědků neplyne, že se v kritické době dopustil násilí a poukázal i na rozpory ve výpovědích svědků L. a P. V. s tím, že tyto jsou nevěrohodné. Ke druhému skutku uvedl stejně tak, že slyšení svědci nepotvrdili jeho útok s tím, že stran tohoto skutku mohlo jít pouze o trestný čin výtržnictví. Proto navrhl, aby „Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek změnil tak, že v případě: ad 1.) spáchal obžalovaný trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ad 2.) spáchal trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v předmětné věci je sice dovolání podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů a napadají tak soudy učiněná skutková zjištění. V důsledku odlišně hodnocených důkazů se pak dovolatel domáhá jiné (pro něho příznivější) právní kvalifikace obou skutků. Přitom skutková zjištění soudy učinily a k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení, způsobem, který neodporuje zásadám formální logiky. Těmi je dovolací soud vázán, když dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajná nesprávná skutková zjištění důvodem takto uplatněného dovolání (ani žádného jiného) být nemohou. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní závěry právní. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že tato měla být právně kvalifikována odlišným, jím navrhovaným způsobem. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V případě skutku, který právně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., vysvětlily takto, proč uvěřily shodným výpovědím poškozených L. a . V. a proč také jako nevěrohodné shledaly výpovědi svědků E. B. a L. Z. Stran skutku, který právně kvalifikovaly jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., který dovolatel spáchal rovněž jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., vysvětlily, proč uvěřily výpovědi poškozeného T. T., podpořené výpověďmi svědků P. B. a K. G. Skutkové námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka