ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.648.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 648/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání podaném M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 26/2010 ze dne 24. února 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 144/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 3 T 144/2009 ze dne 9. října 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem.
O odvolání M. M. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. února 2010, sp. zn. 12 To 26/2010, tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal M. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, i za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že svou vinu od počátku trestního řízení nepopírá, avšak vyjádřil nesouhlas s uloženým trestem. Vyjádřil přesvědčení, že soudy při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody dostatečně nezhodnotily okolnosti podle §31 odst. 1 tr. zák., jakož i fakt, že před konáním veřejného zasedání k projednání jeho odvolání již část výživného uhradil. Poukázal zejména na skutečnost, že v rozhodné době měl řadu dalších finančních závazků (nařízené exekuce, závazky vyplývající z podnikání, závazky jeho družky), kdy se ocitl v celkově nepříznivé finanční situaci a současně plnil vyživovací povinnosti ke svým dalším dvěma dětem, které má se svou současnou družkou. Uvedl, že i přes tuto komplikovanou situaci výživné na nezletilého platil aspoň částečně. Nesouhlas s jemu uloženým trestem odnětí svobody vyjádřil i s poukazem na tu skutečnost, že takto uložený trest bude mít vliv i na jeho schopnost platit řádně uložené výživné do budoucna, stejně jako bude ohroženo řádné plnění jeho vyživovací povinnosti vůči jeho dvěma dalším nezletilým dětem a dojde ke značnému zhoršení sociální a finanční situace družky dovolatele, se kterou vede společnou domácnost. Dále zpochybnil závěr soudu o naplnění materiální stránky trestného činu [s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) sp. zn. 5 Tz 300/2000]. Požádal Nejvyšší soud o odklad výkonu trestu v rámci postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., s tím, že výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, by měl značně nepříznivý vliv na chod společné domácností s jeho družkou, která je po operačním zákroku ve špatném psychickém a fyzickém stavu a neměl by se kdo postarat o jejich dvě nezletilé děti, když ani prarodiče nejsou funkci tuto roli plnit. Znovu zopakoval, že nepodmíněně uložený trest odnětí svobody by i negativně ovlivnil jeho schopnost splatit dlužné výživné a platit výživné do budoucna. Jako další uvedl důvody ekonomické, kdy by výkon tohoto trestu ohrozil i chod jeho podnikatelských aktivit. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem proto dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2010, č. j. 12 To 26/2010-150, a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž navrhl, aby „v souladu s ustanovením §265o trestního řádu odložil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2009, č. j. 3 T 144/2009-77.“
Opis takto podaného dovolání byl doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky dne 27. 5. 2010, nejvyšší státní zástupkyně se však do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k podanému dovolání nevyjádřila. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Námitky proti uloženému trestu lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu odnětí svobody na doživotí) vznést toliko odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno (pokud jde o výrok o trestu), považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. I kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., nelze takové skutečnosti mít za ty, které naplňují jakýkoli dovolací důvod, za předpokladu (jak i v posuzované věci) byl uložen přípustný druh trestu a jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitky tak, jak je koncipoval dovolatel, obsahově pod tento dovolací důvod obsahově nespadají, když dovolatel jejich prostřednictvím pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily okolnosti, které vedly k uložení trestu. Přitom soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí objasnily, v čem je spatřována nebezpečnost trestného činu pro společnost, proč by již uložení výchovného trestu v případě dovolatele nesplnilo účel trestu, a to s poukazem na skutečnost, že dovolatel byl již za stejný trestný čin jednou potrestán a další trestné činnosti se dopouštěl ve zkušební době podmíněného propuštění a přes uvedené dále (po dobu čtyř roků) hradil výživné pouze sporadicky. Dovolací soud k tomuto považuje za nutné uvést, že listiny, které dovolatel doložil v rámci odvolacího řízení a následně dovolacího řízení (potvrzení exekutorského úřadu, směnečný rozkaz), jsou datovány nejdříve z podzimu 2009, zatímco zanedbávání povinné výživy se dovolatel počal dopouštět již několik let předtím a jak se podává ze spisu, i ohledně placení výživného na nezletilého jsou vedeny exekuční spisy. Jako obiter dictum je namístě uvést, že námitky dovolatele obsahově nespadají ani pod (jím neuplatněný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a nebyl mu uložen ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Vzhledem k uvedeným skutečnostem s tím, že pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. je možné uložit trest odnětí svobody v rozpětí šesti měsíců až tří let, je soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců v souladu se zákonem.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Vzhledem k výše uvedenému a skutečnosti, že dovolání bylo odmítnuto, nerozhodoval již Nejvyšší soud o návrhu dovolatele na odklad trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka