ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.698.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 698/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2010 o dovolání podaném P. H., , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 575/2009 ze dne 16. prosince 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 145/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 145/2009 ze dne 20. října 2009, byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a pod bodem 2) trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku, přičemž uvedených trestných činů vydírání a znásilnění se dovolatel dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
O odvolání P. H. (a příslušného státního zástupce) proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením, sp. zn. 5 To 575/2009 ze dne 16. prosince 2009, a to tak, že podaná odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.), jako nedůvodná zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, když stejně jako soud prvního stupně měl k dispozici výpovědi jeho a poškozené, které byly protichůdné a vybraly si jako věrohodnou právě verzi poškozené s tím, že zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování, přestože se mělo jednat o důkazy, které by podpořily jeho obhajobu. Poukázal na obsah výpovědí poškozené s tím, že její výpověď byla motivována snahou (zhrzené milenky) mu ublížit. Poukázal i na další (označené) svědecké výpovědi, ze kterých podle jeho přesvědčení lze dovodit jím prosazovaný průběh událostí v rozhodné době. Konečně poukázal i na výpovědi znalce před soudem, ze kterých vyplynulo, že předmětná zranění poškozené mohla být i důsledkem netradičních sexuálních praktik, což by korespondovalo s jeho verzí skutkového děje. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu, popř. soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelem uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení důkazů, jejich prostřednictvím dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajná nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Upozornil, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávnost učiněných skutkových zjištění a následně jejich hodnocení s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily nesprávně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že se o jemu přisuzované trestné činy nejednalo. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a nepovažovaly za nutné pro objasnění skutkového stavu provádět další důkazy jím navržené. Vysvětlily, proč považovaly výpověď dovolatele za nevěrohodnou a proč uvěřily výpovědi poškozené, když ta je navíc podpořena výpověďmi znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. V., Ph. D., stran zranění poškozené i svědka P. M. a dalšími (ve věci provedenými) listinnými důkazy.
Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka