ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.70.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 70/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. února 2010 o dovolání obviněné A. K., roz. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 10 To 277/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 15/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 4 T 15/2009, byla obviněná A. K. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Za to jí byl uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněné odvolání napadající výrok o vině i trestu. Odvolání podala také obviněná, a to proti výroku o vině. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 10 To 277/2009, odvolání obviněné zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Z podnětu odvolání státního zástupce ale napadený rozsudek podle 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněnou vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Toho se obviněná podle skutkových zjištění krajského soudu dopustila tím, že:
1)
dne 5. června 2007 v T. v době, kdy u Okresního soudu v Trutnově probíhalo řízení ve věci omezení způsobilosti H. V. k právním úkonům, v němž vystupovala jako její zástupkyně, v úmyslu opatřit si finanční prostředky sjednala v pobočce společnosti GE Money Bank, a. s., jménem H. V. zneužívajíc její slaboduchosti smlouvu o úvěru, kterou H. V. na místě podepsala, a na základě které jí byl uvedenou společností poskytnut úvěr ve výši 50.000,- Kč, jenž se zavázala splácet částkou 899,- Kč měsíčně splatnou vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2007, přičemž H. V. slíbila, že bude jednotlivé splátky úvěru hradit místo ní sama, následně jí H. V. předala z poskytnutého úvěru částku 50.000,- Kč, kterou obviněná použila pro svoji potřebu, avšak úvěr nesplácela, čímž H. V. způsobila škodu ve výši 50.000,- Kč,
2)
dne 13. srpna 2007 v T. v době, kdy u Okresního soudu v Trutnově probíhalo řízení ve věci omezení způsobilosti H. V. k právním úkonům, v němž vystupovala jako její zástupkyně, v úmyslu opatřit si finanční prostředky v sídle realitní kanceláře DOBRÉ BYDLO, s. r. o., přiměla H. V. zneužívajíc její slaboduchosti, aby prodala svůj byt o velikosti 1 + 1 nalézající se v T. v domě v P. ul., v němž s ní spolu se svojí rodinou bydlela, a to tvrzením, že místo něho koupí dům, jinak že jí již nebude dělat opatrovníka, na základě čehož H. V. podepsala kupní smlouvu o prodeji uvedeného bytu L. R. za kupní cenu 400.000,- Kč, přičemž jí H. V. celou kupní cenu předala a ta ji po zaplacení nákladů prodeje bytu použila pro svoji potřebu, přičemž žádný dům ani byt H. V. nekoupila, čímž H. V. způsobila škodu ve výši 400.000,- Kč,
3)
dne 26. října 2007 v T. poté, kdy Okresní soud v Trutnově rozhodl v řízení ve věci omezení způsobilosti H. V. k právním úkonům tak, že jmenovanou zbavil způsobilosti k právním úkonům, o čemž jako její zástupkyně pro toto řízení věděla, v úmyslu opatřit si finanční prostředky sjednala v pobočce společnosti GE Money Bank, a. s., jménem H. V. zneužívajíc její slaboduchosti smlouvu o úvěru, kterou H. V. na místě podepsala a na základě které jí byl uvedenou společností poskytnut úvěr ve výši 50.000,- Kč, který se zavázala splácet částkou 1.081,84 Kč měsíčně splatnou vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 11. 2007, a dále smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, kterou H. V. rovněž podepsala, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10.000,- Kč a vystavena kreditní karta typu Maestro k běžnému účtu, který měla u uvedené společnosti veden, přičemž H. V. slíbila, že jednotlivé splátky obou poskytnutých úvěrů bude hradit místo ní sama, následně jí H. V. předala z poskytnutého úvěru částku 50.000,- Kč a uvedenou kreditní kartu, jejímž prostřednictvím vybrala postupně z účtu jmenované částku 10.000,- Kč, obě tyto částky použila pro svoji potřebu, avšak ani jeden z úvěrů nesplácela, čímž H. V. způsobila škodu ve výši 60.000,- Kč.
Za to krajský soud obviněné podle §250 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná A. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněná v úvodu svého dovolání potvrzuje, že v případě dílčích útoků pod body 1 a 3 skutečně peníze od poškozené převzala. Namítá však, že poškozené půjčky splácela, přesněji jí splátky odečítala z nájmu, což podle ní potvrdila i poškozená, avšak soud k této části výpovědi poškozené nepřihlédl. Podle dovolatelky ale právě tato část její obhajoby má významný vliv pro závěr o výši způsobené škody, a tím i na právní kvalifikaci skutku. Dovolatelka rovněž zpochybňuje zjištění, že by poškozená alespoň část peněz nepřevzala, a proto je přesvědčena, že ohledně výše způsobené škody by mělo být dokazování ještě doplněno.
Ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 2 pak namítá, že ona sama chtěla byt patřící poškozené prodat za částku 300.000,- Kč a k této částce lze případně dovozovat její úmyslné zavinění. Na částku 400.000,- Kč však kupní cenu předmětného bytu navýšil realitní makléř, přičemž si z ní navíc odečetl částku 38.000,- Kč jako provizi. Obviněná je toho názoru, že samotný fakt navýšení ceny je nutno řešit v občanskoprávním řízení a nikoli v trestním řízení.
V závěru dovolání obviněná uvádí, že je momentálně v tíživé sociální situaci, neboť je těhotná a má v péči čtyři děti, přičemž nepodmíněný trest by pro její rodinu znamenal nedozírné následky.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, aby ji zprostil viny z dílčích útoků pod body 1 a 3 a nově rozhodl o vině a trestu za dílčí útok pod bodem 2.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná A. K. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady obviněné uplatněné v dovolání proti dílčím útokům ad 1 a 3 zpochybňující výši způsobené škody jsou ryze skutkové, takže nespadají pod deklarovaný dovolací důvod. Naproti tomu námitky proti právnímu posouzení dílčího útoku pod bodem 2, založené na tvrzení, že provizi realitní kanceláře nelze považovat za škodu ve smyslu ust. §250 tr. zák., a dále, že úmyslné zavinění obviněné lze vztáhnout toliko k částce 300.000,- Kč, uplatněný dovolací důvod naplňují, avšak Nejvyšší soud je shledává zjevně neopodstatněnými.
Podle skutkových zjištění soudů obviněná pod lživou záminkou koupě rodinného domu pro společné soužití s poškozenou tuto přiměla k prodeji jejího bytu v T. na ul. P., přičemž vědomě zneužila slaboduchosti poškozené. Poškozenou V. tak uvedla v omyl a k její škodě se obohatila. Výše způsobené škody v tomto případě odpovídá ceně předmětného bytu. Ta se v souladu s konstantní judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 833/2005 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2005) vypočítává podle kritérií uvedených v §89 odst. 12 tr. zák., tj. jako cena, za kterou se byt v době a místě činu obvykle prodával. Touto obvyklou cenou v projednávaném případě byla právě částka 400.000,- Kč, kterou navrhl realitní makléř a kupující ji bez výhrad akceptoval. Z obsahu spisu nevyplývá, že by cena navržená realitní kanceláří jakkoli vybočovala z kritérií stanovených v §89 odst. 12 tr. zák.
Krajský soud správně k námitce obviněné dovodil, že není žádný důvod z této částky odečítat provizi realitní kanceláře (viz str. 4 rozsudku). Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že provize byla v daném případě součástí kupní ceny, když prodej bytu si asistenci realitní kanceláře běžně vyžaduje, takže poškozená musela tuto částku v souvislosti s prodejem bytu vynaložit. Ostatně pokud by uvedený byt chtěla od kupujícího obratem koupit zpět, musela by mu za něj uhradit jím vynaloženou částku 400.000,- Kč.
Stejně neopodstatněná se jeví i další námitka obviněné, že původně předpokládala, že prodejní cena bytu bude činit jen 300.000,- Kč. Z výpovědi pracovníka realitní kanceláře P. A. v hlavním líčení (viz č. l. 179) plyne, že obviněná se účastnila jednání v realitní kanceláři. Svědkovi zde sdělila svou představu o ceně, přičemž ten ji upozornil, že prodejní cena může být až 400.000,- Kč, s čímž obviněná ihned souhlasila. Konečná vyšší prodejní cena tedy byla zahrnuta podvodným úmyslem obviněné přimět poškozenou pod lživou záminkou k prodeji jejího bytu a zmocnit se výtěžku z tohoto prodeje. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že obohacení obviněné bylo sice o uvedenou provizi realitní kanceláře nižší, což však nic nemění na tom, že škoda způsobená poškozené činila celou kupní cenu ve výši 400.000,- Kč. Nejvyšší soud v této souvislosti vyzdvihuje, že trestně právní nauka se shoduje v tom, že výše pachatelem způsobené škody a výše jeho obohacení nemusí být nutně shodné (blíže Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákoník – komentář – díl II., 6. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1471).
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když ta ze skutkových zjištění zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 578/04). Obviněná sice tvrdila, že dočasně uhrazovala splátky půjček za poškozenou, ale současně v rozporu s tím, připouštěla (viz její výpověď z hlavního líčení č. l. 191), že „peníze na splátky odcházely z účtu poškozené a když jsem chtěla posílat peníze sama, nechtěli se se mnou vůbec bavit“. Není přitom pravdou, jak se tvrdí v dovolání, že by se soudy touto námitkou nezabývaly. Krajský soud k ní zaujal stanovisko a Nejvyšší soud sdílí jeho závěry potud, že pokud poškozená platila obviněné měsíčně 5.000,- Kč jako podíl na nájmu (za ubytování v jedné místnosti bytu společně s matkou obviněné) a stravě, a vedle toho (místo obviněné, která se k tomu zavázala) uhrazovala ještě splátky půjček (které jí obviněná rovněž započítávala jako příspěvek na domácnost), jeví se celkový příspěvek zjevně přemrštěný. Soudy proto důvodně neakceptovaly obhajobu obviněné, že splátky za poškozenou sice neplatila, ale snížila o to její příspěvek na vedení společné domácnosti. Jedná se zjevně o účelové tvrzení snažící se dodatečně obhájit nedodržení daného slibu hradit splátky úvěrů, které si poškozená na její přání a v její prospěch vzala.
Nad rámec své přezkumné povinnosti dovolací soud uvádí, že tíživá sociální situace obviněné nemohla mít vliv na rozhodnutí o dovolání. Mohla by ovšem eventuálně vést k odkladu výkonu trestu odnětí svobody dle §322 tr. ř., který je možno navrhnout u příslušného okresního soudu, resp. by mohla být podkladem pro podání žádosti o milost dle §366 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněné A. K. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr