ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.79.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 79/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. února 2010 o dovolání podaném Ing. M. J., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 299/2009 ze dne 22. 9. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 29/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 10 T 29/2009 ze dne 15. 6. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem přijímání úplatku dle §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) v souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
O odvolání Ing. M. J. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 5 To 299/2009 ze dne 22. 9. 2009 tak, že jej podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal Ing. M. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného prostředku dovolatel uvedl, že soud prvního stupně při svém rozhodování vzal v úvahu důkaz zvukovým a obrazovým záznamem TV Nova a odvolací soud dospěl k závěru, že tento důkaz je důkazem procesně použitelným. Dovolatel však v rámci svého dovolání poukázal na skutečnost, že tyto důkazy (zvukovým a obrazovým záznamem) nemohly být v trestním řízení použity, neboť byly získány v rozporu se zákonem, konkrétně s ustanovením §12 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) s tím, že nikdy nedal souhlas k pořízení zvukového a obrazového záznamu, navíc zvukový záznam byl získán za použití lsti v době, kdy osoba jednající s dovolatelem vedla rozhovor dle instrukcí TV Nova. Z výše uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 11. 1. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm.c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
V rámci předmětného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně (případně soudu odvolacího), byl nesprávně posouzen jako daný trestný čin, přestože se jedná o trestný čin jiný nebo popsaný skutek není vůbec trestným činem. Dovolatelem uplatněná námitka, přestože odkazuje na ustanovení práva hmotného (ust. §12 obč. zák.), míří toliko proti způsobu, jakým soud prvního stupně zjišťoval správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., jedná se tedy o námitku procesní, jejímž prostřednictvím dovolatel namítl nepřípustnost důkazu v trestním řízením, ač soudy obecné dospěly k názoru opačnému, a jako takovou ji nelze pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání, právně relevantně uplatnit.
Dovolací soud k tomu nicméně (jako obiter dictum) uvádí, že předmětný důkaz zvukovým a obrazovým záznamem TV Nova nebyl jediným a rozhodujícím důkazem, který by dovolatele usvědčoval z jemu přisuzované trestné činnosti, když soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je usvědčován především svědkem U., jehož popis celého jednání působí zcela věrohodně, od počátku trestního řízení vypovídá konzistentně a s jeho výpovědí je v souladu i výpověď svědkyně S., přičemž jejich výpověď je podpořena předmětnými záznamy, které s učiněnými výpověďmi korespondují. Dovolatelem namítané ustanovení §12 odst. 1 obč. zák., ve kterém stojí, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením, se na daný případ nevztahuje, neboť se dle názoru Nejvyššího soudu zcela zjevně nejednalo o projev osobní povahy ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, když záznamy zachycují předmětný projev, který dovolatel učinil v souvislosti se svým povoláním v postavení veřejného činitele, navíc za situace, kdy existovalo podezření ze spáchání trestné činnosti. Bylo tedy právem soudu nalézacího, aby tyto záznamy provedl jako důkaz, kdy zejména s odkazem na §89 odst. 2 tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Dále považuje dovolací soud za nutné zdůraznit, že v páchání trestné činnosti bylo započato již před tím, než se svědek U. obrátil na televizi Nova (a tedy došlo k předmětnému záznamu schůzky ze dne 18. 11. 2008, která byla takto zvukově a obrazově zachycena), kdy již z prvního setkání v dovolatelově kanceláři na Magistrátu hlavního města Prahy dne 14. 11. 2008 svědek U. nabyl přesvědčení, že je po něm požadován úplatek za navrácení řidičského oprávnění ve výši 25.000,- Kč. S tímto podezřením se za dané situace obrátil na televizi Nova, která ho vybavila potřebným technickým vybavením k pořízení záznamů. Jedná se tedy o důkaz, který je zcela jistě procesně použitelným důkazem, kdy jeho provedením u soudu nalézacího nedošlo k porušení žádné z norem práva hmotného ani procesního. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka