ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.792.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 792/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července o dovolání podaném M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 819/2008 ze dne 18. 8. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 5 T 22/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp.zn. 5 T 22/2006 ze dne 5. 9. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv dle §209 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře jednostotisíc korun českých se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců pro případ jeho nevykonání.
V předmětné věci podal M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp.zn. 3 To 819/2008 ze dne 18. 8. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém jeho rozsahu a za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. uznal dovolatele vinným trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu uložil peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené době vykonán, uložil mu náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. K. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku vznesl nejdříve výhrady procesního charakteru v podobě nesprávného postupu odvolacího soudu po přednesu odvolání a stanoviska státního zástupce, nereagoval na důkazní návrhy obhajoby, nebyl vznesen dotaz stran složení senátu projednávajícího předmětnou věc a také to, že neměl možnost se vyjádřit k přednesu státního zástupce. Má za to, že takové jednání odvolacího soudu neslo rysy jeho předem učiněného názoru, když nakonec byl vynesen stejný rozsudek co do viny a trestu, i když s jinými důvody. Za těchto okolností vznesl pochybnosti o podjatosti odvolacího soudu, když pouze opravil rozsudek soudu prvního stupně a shledal jej vinným za jinak formulované jednání, které sám vytvořil. Dále uvedl, že v posuzované věci nebylo prokázáno, zda Ministerstvu vnitra České republiky (dále jen MV ČR) byla způsobena škoda a to v takovém rozsahu, že šlo o neodčinitelnou a závažnou újmu, když z pracovníků MV ČR se k této skutečnosti nikdo nevyjádřil a samotné MV ČR požadovalo pouze náhradu „nemajetkové újmy v penězích“. Poukázal na svědecké výpovědi J. P. a E. S. s tím, že se jednalo o dvě komunální aktivistky, které jeho případ předvolebně využily a poškodily jej a nikoli MV ČR. Má za to, že v posuzované věci bylo cílem jej odsoudit na základě společenské, resp. politické objednávky. Dále uvedl, že nikdy se Státní bezpečností nespolupracoval a také lustrační osvědčení týkající se jeho osoby nefalšoval a že skutečně obdržel negativní lustrační osvědčení. Má i za to, že i kdyby neměl negativní lustrační osvědčení (a byl tedy lustrován pozitivně jako osoba uvedená v §2 odst. 1 písm. b/ zák. č. 451/1991 Sb.) a přesto se stal zástupcem ve voleném orgánu, tak tato skutečnost nemůže narušit ani ohrozit důvěru v demokratický systém ani způsobit jiné následky obsažené v rozsudku soudu prvního stupně, když se v daném případě jednalo o interní předpis politické strany (České strany sociálně demokratické) nepodléhající soudnímu přezkumu. Pokud Česká strana sociálně demokratická (dále jen ČSSD) takto omezila přístup k veřejným funkcím (předložení negativního lustračního osvědčení), stanovila podmínku, která je v rozporu s čl. 2, 4 Listiny základních práv a svobod a bylo tak neústavní takovou podmínku požadovat z hlediska jeho přístupu k voleným funkcím. Uzavřel s tím, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo předmětné lustrační osvědčení jakkoli upravil a je mu kladeno za vinu pouze to, že je předložil bez toho, že by bylo vyjádřeno, jak poškodil MV ČR. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, protože takto měly již učinit soudy nižších stupňů“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že co se týče skutkových námitek, nelze se úspěšně domáhat dovoláním opravy učiněných skutkových zjištění soudy ani správnosti ve věci vedeného dokazování. Uplatněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se takto lze domáhat nesprávné aplikace hmotného práva, nikoli tedy nesprávnosti v provádění důkazů, jejich hodnocení nebo vyvozování skutkových závěrů, což je upraveno předpisy trestního práva procesního. Stejně tak pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani námitku dovolatele, podle které je napadené rozhodnutí vizitkou zpolitizované regionální justice. Zcela nepřípadné jsou potom námitky dovolatele stran toho, jak hodnotí svůj dřívější vztah ke Sboru národní bezpečnosti, když pravou podstatou projednávané věci je to, že dovolatel předložil jinému subjektu nepravdivé negativní lustrační osvědčení při vědomí, že mu bylo vydáno naopak lustrační osvědčení pozitivní a zda tímto postupem způsobil (a jaké) následky a zda se tak dopustil trestného činu. Státní zástupce má za to, že posouzení toho, k čemu se dovolatel zavazoval (a komu) svým kdysi učiněným podpisem a zda tento podpis je jeho vlastním, případně jak byl ze strany tehdejších bezpečnostních složek vedený jeho spis, jsou ve svém souhrnu skutečnosti, které leží již mimo hranice posuzované věci. Naopak, její podstatou je rozhodnutí o jeho aktuálním jednání, které spočívá právě v tom, že si opatřil nepravdivé lustrační osvědčení a s ním také určitým (popsaným) způsobem disponoval, když mu ani nebylo kladeno za vinu, že lustrační osvědčení případně sám pozměnil. Takto je zřejmé, že uvedl v omyl zástupce ČSSD, neboť právě jim předložil svoje nepravdivé lustrační osvědčení, když současně lze akceptovat stanovisko odvolacího soudu, podle něhož zasáhl vážně i do práv státu zastoupeného MV ČR, jako jediného orgánu oprávněného k vydávání lustračních osvědčení. Ke vzniku (způsobení) škody (újmy na právech) na straně MV ČR státní zástupce uvedl, že právě z učiněných skutkových zjištění toto plyne, neboť právě zmíněné ministerstvo je jediné, které je pověřené k vydávání lustračních osvědčení a jestliže předložil České straně sociálně demokratické lustrační osvědčení pozměněné (proto, aby byl zařazen na kandidátní listinu této strany pro volby do krajského zastupitelstva), narušil tak zjevně důvěru veřejnosti k tomuto orgánu. Státní zástupce proto má za zjevné, že dovolatel uvedl v omyl zástupce ČSSD předložením nepravdivého lustračního osvědčení a stejně tak zasáhl i do práv státu zastoupeného MV ČR. Další námitka stran následné medializace celé záležitosti je potom bezvýznamná, když k ní také došlo pouze pro předchozí kroky dovolatele. Nedůvodná je i námitka stran společenské nebezpečnosti jednání dovolatele, neboť i v posuzované věci, při existenci formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, když tomu tak je i v posuzované věci. K námitce, že požadavek předložení lustračních osvědčení v rámci voleb je interním předpisem politických stran, což nepodléhá soudnímu přezkumu, státní zástupce zdůraznil, že v dané věci nebylo předmětem posouzení existence požadavku na předkládání lustračního osvědčení, ale to, že dovolatel předložil jeho nepravdivou verzi. Přitom zásadně není podstatné to, že povinnost předložit negativní lustrační osvědčení není stanovena obecně, ale je vnitřním pravidlem (mimo jiné) ČSSD. Přitom nikdo nemůže být povinen kandidovat ve volbách, pokud se však pro takový postup rozhodne, není v rozporu se zákonem a ani s ústavním pořádkem, pokud si příslušná strana stanoví pro takový případ svá (interní) pravidla, a to i způsobem, jakým tak v dané věci učinila ČSSD. Protože s ohledem na uvedené se podle přesvědčení státního zástupce Krajský soud v Ostravě nedopustil nesprávného právního posouzení předmětného skutku, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Přitom poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel především zpochybnil vznik vážné újmy na právech MV ČR (případně ČSSD, což však není předmětem podaného dovolání, když odvolací soud ani k takovému závěru týkajícího se vážné újmy na právech ČSSD nedospěl). V této souvislosti je namístě připomenout, že trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Současně lze připomenout, že odvolací soud shledal, že dovolatel se uvedeného trestného činu dopustil právě ve vztahu k MV ČR. K tomu je třeba uvést, že poškozeným může být nejenom fyzická osoba, ale i osoba právnická či státní orgán. Tím je zjevně v dané věci MV ČR, když lze v předmětné věci souhlasit se závěry odvolacího soudu v tom, že popsané jednání dovolatele mělo zajisté negativní dopad na MV ČR, které jako jediný oprávněný (státní) orgán má pravomoc vydávat lustrační osvědčení dle zákona č. 451/1991 Sb. Z jeho vyjádření je také zřejmé, že svým jednáním dovolatel tento orgán zjevně poškodil zpochybněním jeho důvěryhodnosti v tak významném procesu jako je vydávání lustračních osvědčení, která jsou podstatným dokumentem pro zjištění předpokladů pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České republiky. Podstatným zůstává to, že dovolatel předložil jiném subjektu (ČSSD) vědomě nepravdivé negativní lustrační osvědčení (při vědomí, že mu bylo opakovaně vydáno lustrační osvědčení pozitivní), se kterým popsaným způsobem (protiprávně) takto disponoval s následky již shora popsanými. Je přitom nepochybné, že dovolatel popsaným jednáním uvedl v omyl i politickou stranu ČSSD, poškození jejích nemajetkových práv v uvedených souvislostech však odvolací soud neshledal a případné námitky v tomto směru nejsou ani předmětem podaného dovolání. Přitom požadavek předložení lustračního osvědčení v rámci kandidatury do voleb je v zásadě interním předpisem příslušné politické strany, který nepodléhá soudnímu přezkumu. Pokud se ovšem dovolatel rozhodl v tomto směru kandidovat za určitou politickou stranu (z vlastní vůle), byl také povinen akceptovat v rámci takové kandidatury i jí stanovené podmínky. Přitom nelze mít za to, že stanovení jistých pravidel (a to i v podobě přeměřených povinností) je takto v rozporu se zákonem nebo ústavním pořádkem. Podstatným v posuzované věci tak zůstává nikoli požadavek na předložení lustračního osvědčení, ale to, že dovolatel předložil popsaným způsobem jeho nepravdivou verzi a takovým postupem způsobil vážnou újmu na právech tím, že uvedl někoho v omyl, což ve svých důsledcích vedlo k ohrožení důvěry širší veřejnosti ve veřejnou správu, svobodné a demokratické volby a vedlo k již popsané újmě na nehmotných právech. Lze tak dovodit, že dovolatel zpochybnil důvěryhodnost MV ČR, jak z hlediska jeho (citované) pravomoci, tak i z hlediska jeho věrohodnosti, co se týče dosud vydaných lustračních osvědčení a v konečném důsledku i celý proces lustrací a v tomto směru i dobré jméno MV ČR. Přitom uvedené skutečnosti plynou i ze samotného vyjádření MV ČR, Bezpečnostního odboru, Oddělení personální bezpečnosti a lustrací. Proto, i když takto ve svém souhrnu koncipovaná námitka je s ohledem na uvedené vznesena právně relevantně, je současně zjevně neopodstatněná. Totéž lze uvést i k námitce polemizující se společenskou nebezpečností popsaného skutku, kdy je namístě uvést, že jde o případ, kdy právě stanovením formálních znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu zákon předpokládá, že v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný, přičemž popsaný skutek nijak z uvedeného nevybočuje a není tak namístě dovodit jeho zvlášť nízkou společenskou nebezpečnost z hlediska ustanovení §3 odst.2 tr. zák., právě i vzhledem k již uvedenému. K ostatním námitkám vzneseným dovolatelem lze uvést, že ty pod označený dovolací důvod nespadají, zejména pokud se jimi dovolatel domáhá opravy skutkových zjištění učiněných soudy, případně nesprávnosti v provádění důkazů či jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů, když tyto jsou upraveny předpisy trestního práva procesního a nelze je pod uvedený dovolací důvod podřadit. Současně je třeba doplnit, že v posuzované věci zjevně nejde ani o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů z nich odvozených, když ostatně ani na takový nesoulad dovolatel nepoukázal. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou potom právně irelevantní námitky týkající se údajného zpolitizování věci, její medializace či vztahu dovolatele k ČSSD a jeho spory v rámci této strany či v minulosti vztah dovolatele k tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka