ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.817.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 817/2010 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní , v neprospěch M. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 90/2010 ze dne 26. února 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 203/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 13 T 203/2009 ze dne 23. listopadu 2009 byl M. D. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že „dne 2. 9. 2009 v době kolem 16.20 hodin v obci B., okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj, v křižovatce se silnicí, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Fabia Praktik, kdy měl účast na dopravní nehodě, ačkoliv v té době již nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění ve smyslu §81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť toto ke dni 23. 7. 2009 pozbyl dosažením celkového počtu 12 trestných bodů ve smyslu §123c odst. 3 zákona o silničním provozu“ . Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
O odvolání M. D. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 90/2010 ze dne 26. února 2010 tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a popsaný skutek, ve kterém byl obžalobou spatřován označený trestný čin, postoupil Městskému úřadu v Uherském Hradišti.
Proti výše citovanému usnesení odvolacího soudu podala dovolání v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně a to včas, jako osoba oprávněná a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a současně bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Uvedla, že lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že řízení bez řidičského oprávnění v případě, kdy řidič pozbyl řidičské oprávnění dosažením 12 bodů, bylo do 31. 12. 2009 kvalifikováno jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., když nový trestní zákoník (účinný od 1. 1. 2010) již takovýto trestný čin nezná. Vyjádřila však přesvědčení, že odvolací soud měl přihlédnout k tomu, že jednání dovolatele popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je trestné i od 1. 1. 2010, a to jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010), když uvedla argumenty na podporu tohoto právního názoru (poukazem na důvodovou zprávu k návrhu trestního zákoníku). Dále uvedla, že předmětný skutek obviněného D. třeba posuzovat správně i z hlediska pravidel časové působnosti trestních zákonů, když podle §2 odst. 1 trestního zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. V daném případě je dle státní zástupkyně nutné vycházet při posouzení, který předpis je pro obviněného příznivější nejen z porovnání skutkových podstat, ale i z porovnání možných trestů, když za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. bylo možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo trest zákazu činnosti a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku lze vyměřit trest odnětí svobody až na tři léta. Z takového porovnání je dle nejvyšší státní zástupkyně zřejmé, že pro obviněného je příznivější původní právní úprava, avšak ani takový závěr, pokud by jej odvolací soud učinil, by mu dle názoru státní zástupkyně neumožnil rozhodnout tak, jak odvolací soud rozhodl. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem proto nejvyšší státní zástupkyně závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v neveřejném zasedání ad 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 90/2010 ze dne 26. února 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ad 2., aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzovaném případě nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který nejvyšší státní zástupkyně ve svém podání též uplatnila, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
V posuzovaném případě dovolací soud shledal, že námitky, tak jak je ve svém dovolání koncipovala nejvyšší státní zástupkyně, jsou uplatněny právně relevantně pod deklarovanými dovolacími důvody, současně však jde o námitky zjevně neopodstatněné. Je sice pravdou, že jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně skutečně lze podle nového trestního zákoníku (s ohledem na dosud nepublikované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010 ze dne 21. 10. 2010) kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb., o zamítnutí námitek řidiče, s tím, že nebyly shledány důvodnými. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Současně je však třeba připomenout s ohledem na pravidla časové působnosti trestních zákonů, že zatímco trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. byl ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku hrozí pachateli trest odnětí svobody ve výši tří let. Z výše uvedeného tedy sice jasně vyplývá, že jednání obviněného D. bylo trestné nejen před 31. 12. 2009, ale je trestné i podle nového trestního zákoníku od 1. 1. 2010, avšak s ohledem na ustanovení §2 odst. 1 trestního zákona (a i v souvislosti s výše citovaným stanoviskem) je zřejmé, že jeho posouzení jako přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku nepřichází v úvahu, neboť takovéto posouzení není pro pachatele příznivější (zejména s ohledem na trestní sazbu, kterou je tento přečin ohrožen). Současně jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.
Odvolací soud se sice ve svém odůvodnění takovýmito právními úvahami nezabýval, avšak dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí není ze zákona přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.), přičemž výrok napadeného rozhodnutí (odvolacího soudu) o postoupení věci jinému orgánu je s ohledem na uvedené v souladu se zákonem a odpovídá i právnímu názoru Nejvyššího soudu.
S poukazem na výše uvedené pak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka