ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.869.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 869/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání podaném V. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 48/2008 ze dne 23. září 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 48 T 18/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 18/2006 ze dne 5. února 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon účinný do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) pod bodem 1/ a 2/ ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák., pod bodem 3/ samostatně trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí S.y v trvání devíti let (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 4 T 175/2002, kdy současně byla zrušena všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu), přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 150.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí S.y v trvání osmi měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru prodej a nákup za účelem jeho prodeje a vykonávání funkcí ve statutárních orgánech podnikatelských subjektů s tímto předmětem činnosti na dobu devíti let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobžalovaných G., K., J. a V.
O odvolání V. K. (a spoluobžalovaných G., K., J.) rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 48/2008 ze dne 23. září 2008 tak, že z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve vztahu k dovolateli ve výroku o trestu a ve vztahu k obžalovaným K., J. a G. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí S.y v trvání devíti let (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 4 T 72/2002, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 4 T 175/2002, kdy současně byla zrušena všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), přičemž pro výkon tohoto trestu byl dovolatel zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 150.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí S.y v trvání osmi měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru prodej a nákup za účelem jeho prodeje a vykonávání funkcí ve statutárních orgánech podnikatelských subjektů s tímto předmětem činnosti na dobu devíti let. Podle §226 písm. a) tr. ř. potom spoluobviněné K., J. a G. obžaloby zprostil.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal V. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že trvá na svém názoru vyjádřeném již v odvolání, neboť jeho námitky nebyly ani v rámci odvolání vyvráceny. V úvodu svého dovolání dovolatel shrnul skutkové závěry, ke kterým dospěly obecné soudy s tím, že tato skutková zjištění soudy dovozovaly z provedených důkazů, přičemž ve vztahu k nejzávažnější trestné činnosti (pod bodem I a II rozsudku) byly jako jeden ze zásadních usvědčujících důkazů použity tři záznamy telefonických hovorů mezi spoluobžalovaným V. a policistou T., když odvolací soud vyslovil právní názor, že tyto záznamy jsou procesně využitelným důkazem, avšak pouze ve vztahu k obviněnému V. Shrnul jednotlivé důkazy a postup soudu, který vedl k jeho odsouzení a uzavřel, že má i nadále za to, že provedené důkazy jsou nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém, na jehož základě lze s jistotou konstatovat jeho vinu. Poukázal na skutečnost, že mu trestní stíhání přivodilo velké zdravotní komplikace, které mohly být příčinou rozporů v jeho výpovědích. V další části dovolání znovu prezentoval svůj pohled na danou věc, jak již učinil v předešlých fázích trestního řízení. Doplnil, že mu nebylo žádným z provedených důkazů vyvráceno jeho tvrzení, že celou dobu postupoval v dobré víře, všechny kroky dělal na pokyn a z vůle pana S. (spoluobviněného V.), když to byla právě tato osoba, která všechny transakce řídila (což mají potvrzovat i výpovědi svědkyň N. a Š.). V případě přípravy 19 faktoringových smluv dovolatel zdůraznil, že neměl ponětí o tom, že by vystavované faktury byly fiktivní, což svědčí pro skutečnost, že nemohl mít úmysl spáchat trestný čin a též u výběrů hotovosti se soudy při svém rozhodování potýkaly s výraznou důkazní nouzí. Dále podotkl, že se soudy nijak nezabývaly skutečností, která nastala na konci srpna 2002, kdy to byl právě dovolatel, kdo po zjištění nesrovnalostí měl snahu řešit věc s právníky a akcionáři a abdikoval na svou pozici. Objasnil také, proč (stejně jako řada dalších osob) činil vklady finanční hotovosti u Živnostenské banky, a. s. V další části se zabýval skutkem pod bodem 3/ napadeného rozsudku s tím, že opět předestřel vlastní verzi průběhu této transakce a uvedl, že jeho jednání nebylo vedeno úmyslem někoho uvést v omyl a obohatit se. Další pasáž dovolání tvoří právní náhled dovolatele na již výše zmiňované telefonní odposlechy, kdy dospěl k závěru, že nejenže nebylo prokázáno, že volajícím byl skutečně spoluobviněný V. (alias S.), ale jedná se dle názoru k jeho osobě o procesně nepoužitelný důkaz. Závěrem svého podání dovolatel uvedl, že soudem nebyla prokázána jakákoli předchozí dohoda spoluobviněných, nebyl prokázán jakýkoli jejich majetkový prospěch a nadále tak existují důvodné pochybnosti o předmětné trestné činnosti, a proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto tak, že měl být obžaloby zproštěn. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 12 To 48/2008, ze dne 23. 9. 2008, a ve smyslu ust. §265 l tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě dle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám rozsudkem o zproštění viny dle ust. §226 písm. c) tr. ř.“
K takto podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že nelze než konstatovat, že zprošťujícím výrokům odvolacího soudu ve vztahu k tam jmenovaným obviněným neodpovídá jediný možný způsob navazujícího adhézního rozhodování ve smyslu §229 odst. 3 tr. ř., když výrok ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. o solidární povinnosti obviněných k náhradě škody vůči poškozené Raiffeisenbank, a. s., a vůči poškozené Transfinance, a. s., a výrok podle §229 odst. 2 tr. ř. zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny. V této souvislosti státní zástupkyně uvedla, že je nutné, aby se popis skutků pod bodem 1) a 2) výroku o vině ve vztahu k dovolateli a spoluodsouzeným V. a J. (zde je však nutno poznamenat, že tento byl odvolacím soudem také v plném rozsahu zproštěn obžaloby), dostal do souladu s popisem jejich jednání ve spolupachatelství, poznamenaným zprošťujícími výroky odvolacího soudu ohledně původně přisouzenému spolupachatelství Ing. Dr. M. K. a M. G. (a správně i P. J.) a taktéž je žádoucí, aby této skutečnosti v návaznosti odpovídaly i adhézní výroky, dotýkající se nejen těchto zproštěných osob. Poukázala na skutečnost, že jde o jediný možný způsob nápravy tohoto stavu věci zvláště s ohledem na promarněnou šanci dalších oprávněných subjektů před uplynutím lhůty pro podání dovolání dle §265e odst. 1 tr. ř. takové vady rozhodnutí druhostupňového soudu výslovně namítat. Pokud jde o dovolatelem užitou argumentaci, nelze dle státní zástupkyně přehlédnout, že její převažující část se dotýká zpochybnění skutkových závěrů, rozhodných pro posouzení dovolatelovy viny a směřujících až ke kvalitě jejích důkazních podkladů, které dovolatel shledává nedostatečnými, neprůkaznými a netvořícími ucelený systém, na jehož základě lze jeho vinu s jistotou dovodit. Do uvedeného okruhu námitek spadají především dovolatelovy výtky k otázce způsobu provádění důkazu odposlechem telefonických záznamů, jeho použitelnosti a důkazního významu, jakož i jeho polemika se způsobem hodnocení jeho výpovědi na úrovni soudu prvého stupně, pokud ji soud označil za nelogickou a trpící vnitřními rozpory, které podle dovolatelova názoru mohly být způsobeny jeho psychickými potížemi a tedy nijak nevypovídající o jeho účelové motivaci. Státní zástupkyně zdůraznila, že k této části odůvodnění jeho dovolání zcela jednoznačně nelze přihlížet, neboť nesouvisí s právním posouzením skutku, ale pohybuje se pouze ve smyslu úvah, zda se podařilo ustálit přisouzený skutkový děj, aniž by takto vzbuzovaly pochybnosti pro případnou aplikaci zásady „in dubio pro reo“. Pod deklarovaný dovolací důvod lze dle státní zástupkyně s jistou mírou tolerance podřadit tu část námitek, jejichž prostřednictvím dovolatel namítl, že v rámci dokazování nebyly prokázány základní teze ze skutkové věty výroku o vině, a to „vzájemná dohoda“ všech obviněných na trestné činnosti spočívající ve vylákání finančních prostředků od faktoringových společností. To s tím, že i přes skutkový způsob formulace takové námitky lze snad dovodit, že tato směřuje ke zpochybnění subjektivní stránky jednání všech spolupachatelů a tedy i jeho. To však s tím, že ani takové námitce nelze přisvědčit. Státní zástupkyně vyjádřila názor, že skutkové okolnosti dovolatelova jednání vypovídají o tom, že se v rámci jím přijaté role podílel na dlouhodobé, promyšlené a plánované trestné činnosti všech zúčastněných osob, která by byla jen stěží představitelná, pokud by na ní při zjištěném rozsahu jejího „obchodního obratu“ se ziskem neparticipovaly. V této souvislosti pak nelze dle státní zástupkyně jinak, než zcela odmítnout tu dovolatelovu výtku, že v jeho případě byla subjektivní stránka trestného činu podvodu pod body 1) a 2) výroku o vině dovozována jen z faktu, že je speciálním recidivistou, popř. za pomoci jím zpochybňovaných odposlechů záznamů telefonních hovorů, kde se J. S., resp. P. V. k povaze trestné činnosti doznal, ale usvědčil i dovolatele. To stejné se týká bodu 3) výroku o vině, kdy jednání dovolatele zcela vypovídá o jeho úmyslu trestnou činnost páchat. Navzdory těmto závěrům o správnosti právního posouzení subjektivní stránky pokračujícího podvodného jednání dovolatele však z důvodů uvedených již úvodem navrhla, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. a rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě a za použití §261 tr. ř. ve vztahu k odsouzeným P. V. a MUDr. P. J. v celém rozsahu zrušuje a podle §265k odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu podvodu podle odst. 4 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel pod bodem 1) výroku o vině (citovaného rozsudku) po vzájemné dohodě s tam uvedenými spoluobviněnými na podvodném vylákání finančních prostředků od faktoringové společnosti Transfinance, a. s., v rámci faktoringu fiktivních pohledávek na podkladě původní i nové Smlouvy o provádění faktoringu účetních a směnečných pohledávek z měsíce července 2002 i jejích dodatků se v postavení předsedy představenstva společnosti SPEEDY ARROW, a. s., a za přisouzené trestné součinnosti ostatních spolupachatelů podílel na docílení uvedeného trestného záměru, a to udílením pokynů k vystavování faktur tam uvedeným obchodním společnostem za fiktivní dodávky zboží, které sloužily jako doklad reálných pohledávek společnosti SPEEDY ARROW, a. s., které byly postupovány společnosti Transfinance, a. s., a tato je uvedenému fiktivnímu věřiteli do výše 80% zálohově proplácela. Přitom taktéž i on jednal v duchu jednotícího záměru vyvolat u společnosti Transfinance, a. s., dojem, že pohledávky vznikly z titulu reálných obchodů, když podobně jako další spoluobvinění, popř. jimi pověřené osoby, vkládal hotovostní platby na účet společnosti Transfinance, a. s., za fiktivní dlužnické obchodní společnosti, když takto konkrétně jednal za společnosti CZECH TRADE GROUP, s. r. o., BUSSMART OLIWER, s. r. o., tak, aby ze strany poškozené faktoringové obchodní společnosti byly tyto finanční prostředky poukazovány na účet jím zastupované fiktivní věřitelské obchodní společnosti SPEEDY ARROW, a. s., odkud je mezi jinými i on v hotovosti vybíral. Pod bodem 2) výroku o vině spočívalo jednání dovolatele ve skutečnosti, že v záměru vylákat od poškozené faktoringové společnosti a. s. Raiffeisenbank 80% částek fakturovaných na podkladě fiktivních faktur za tam přisouzené trestné součinnosti dalších spoluobviněných a spočívající mimo jiné v uzavření příslušné faktoringové smlouvy o postupování budoucích pohledávek SPEEDY ARROW, a. s., s touto faktoringovou společností, uzavřel v jejím rámci z titulu svého statutárního postavení ve společnosti SPEEDY ARROW, a. s., 19 dílčích faktoringových smluv, na jejichž podkladě byly poškozené faktoringové společnosti postupovány fiktivní pohledávky, přičemž za účelem vyvolání dojmu, že jsou reálné, se taktéž jako v předchozím případě podílel na postupném hrazení údajných pohledávek fiktivních dlužníků na účet této faktoringové společnosti, která je v domnění jejich zbytkové úhrady původnímu věřiteli proplácela na jeho účet.
Ze skutkové věty, tak jak je koncipovaná v citovaném rozsudku, zcela jasně vyplývá, že se předmětného jednání dovolatel jinak než úmyslně dopustit nemohl, jeho námitka o absenci subjektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu je tedy zjevně neopodstatněná. Přitom z hlediska jím vedené argumentace dovolatel z velké části vycházel z jím předestřeného skutkového stavu, tedy že on o nelegálnosti celé transakce nebyl informován a pouze plnil pokyny spoluobviněného V. (alias pana S.). V této souvislosti je nutno uvést, že námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel napadá citovaná rozhodnutí soudů (v řádném dokazování) a jimi učiněná skutková zjištění, způsob, jakým soudy prováděly nebo hodnotily jednotlivé (ve věci provedené důkazy), jsou ve skutečnosti takové, které předkládají dovolacímu soudu k posouzení jiné skutečnosti (odlišný skutkový děj) a neobsahují tak výtky ke správnosti hmotně právního posouzení jednání uvedeného ve výroku o vině. Takto ovšem nespadají pod deklarovaný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání, a pokud by byly součástí dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Výše uvedené se týká zejména argumentace dovolatele ohledně procesní použitelnosti namítaných telefonních odposlechů, když navíc se s touto otázkou již řádně vypořádaly soudy obecné v rámci odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí, když uvedly, že v jeho případě měly soudy k dispozici dostatek důkazů i bez použití zmíněných odposlechů, neboť to byl sám dovolatel, kdo uzavřel 19 dílčích faktoringových smluv a byl to také on, kdo vybíral peníze z účtu společnosti SPEEDY ARROW, a. s., které, jak tvrdil, předával spoluobviněnému V., když tuto skutečnost současně nebyl schopen nijak doložit.
Námitky, které uplatnil dovolatel v rámci právního posouzení jeho jednání pod bodem 3) napadeného rozsudku, jsou námitkami ryze skutkového charakteru, jejich prostřednictvím dovolatel opět předestřel dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového děje, která však nevychází ze skutkových zjištění tak, jak byly učiněny soudy, ale dovolatel znovu opakuje svoji obhajobu, že jeho jednání bylo jednáním v dobré víře, kdy vstoupil do rozjednané transakce a nebylo mu známo, že by se jednalo o podvodné jednání. Jak však již bylo řečeno výše, takovéto námitky nemohou být obsahem dovolání ani pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným, ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, když stran případně namítané absence subjektivní stránky předmětného trestného činu je nutno poukázat na již shora uvedené.
Závěrem dovolací soud uvádí, že je nutno přisvědčit státní zástupkyni, že při svém rozhodování měl Vrchní soud v Praze, při zproštění obžaloby Dr. M. K., MUDr. P. J. a M. G., znovu rozhodnout o vině dovolatele a spoluobviněného P. V. a skutkovou a právní větu výroku o vině formulovat tak, aby odpovídala nově učiněným skutkovým zjištěním o míře spolupachatelství dvou výše uvedených spoluobviněných a přijmout v uvedeném směru i této skutečnosti navazující (jiný) adhézní výrok o náhradě jimi způsobené škody. Vzhledem k tomu, že lhůty k podání dovolání v posuzované věci oprávněným subjektům (včetně Nejvyššího státního zastupitelství) již uplynuly, přičemž pouze na základě vyjádření státní zástupkyně k již podanému dovolání napadený rozsudek ani z uvedených důvodů nelze zrušit či změnit podal současně s odmítnutím dovolání Nejvyšší soud ministru spravedlnosti České republiky podnět ke stížnosti pro porušení zákona tak, aby v uvedeném směru mohlo dojít k nápravě uvedeného pochybení odvolacího soudu.
S poukazem na výše uvedené tak nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka