ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1114.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1114/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce F. J., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem Klatovy, Domažlická 800/III, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem Praha 1, Staroměstské nám. 6, o zaplacení částky 1.839.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 271/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2008, č.j. 10 Co 409/2008-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 1. 2008, č.j. 8 C 271/2007-27, kterým byl pod výrokem I. zamítnut nárok žalobce na zaplacení částky 1.839.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy. Ta mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Městského úřadu Nýrsko, Stavebního úřadu tím, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu uplatněném dne 29. 1. 1999, kterým se domáhal odstranění stavby betonového oplocení, postavené na jeho pozemku jiným stavebníkem. Pod bodem II. výroku nepřiznal soud I. stupně žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud souhlasně odkázal na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a dodal, že žalobce byl ve sporu o odstranění betonového oplocení na jeho pozemku úspěšný v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 260/2003. Pokud byl neúspěšný ve svých žádostech směřujících na správní orgány k dosažení téhož cíle a byly mu dále uloženy povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti s neúspěšnými žalobami směřující proti žalované, existence těchto závazků není tou nemajetkovou újmou, o které §31a zák. č. 82/1998 Sb. uvažuje.
Rozsudek odvolacího soudu napadl v rozsahu obou výroků žalobce dovoláním s odůvodněním, že rozsudky obou soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Stavební úřad Nýrsko je řadu let nečinný a v důsledku toho byl žalobce připraven o majetek, který musel prodat v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v rámci uplatněné exekuce. Nedostatečně zjištěný skutkový stav a neodstranění rozporů mezi jeho tvrzeními a tvrzeními strany žalované, která je ničím nedoložila, mají za následek nesprávné právní hodnocení a nesprávné rozhodnutí ve věci v žalobcův neprospěch.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.
Dovolatel v posuzované věci však dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou z hlediska hmotného nebo procesního práva, nepředkládá. Pokud mají jeho námitky směřovat proti skutkovým zjištěním soudu I. stupně a soudu odvolacího, popř. dovolatel namítá jiné vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nelze k nim při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet, nezakládají-li samy o sobě otázku po právní stránce zásadního právního významu a tak tomu v posuzovaném případě není.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je „absolutně“ nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilní).
Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 5, ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolací soud podle §243b odst. 5, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť na straně žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přináleželo, žádné náklady dovolacího řízení neshledal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu