ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1228.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1228/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice, za niž jedná Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 221/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 39 Co 105/2009-118, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. října 2008, č. j. 10 C 221/2006-89, se zastavuje.
II. Dovolací řízení se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 10 C 221/2006-89, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. září 2009, č. j. 10 C 221/2009 (správně 2006)-109, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.000,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 25. 10. 2006 do 31. 12. 2006, dále s 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s 9,75 % úrokem od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5 % úrokem od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a dále s úrokem z prodlení dle platné repo sazby ČNB vždy k prvnímu dni daného pololetí a vždy zvýšené o 7% bodů (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci z částky 10.000,- Kč 9% úrok z prodlení od 22. 8. 2006 do 24. 10. 2006 (výrok II.), a žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 590.000,- Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. září 2009, č. j. 39 Co105/2009-118, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé (II., III.) a ve výroku o nákladech řízení (IV.) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen 28. 12. 2009 a téhož dne nabyl právní moci.
Žalobce podal dovolání „proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 105/2009 a rozhodnutí Obvodního soudu Praha 2 sp. zn. 10 C 221/2006, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 590.000,- Kč s přísl.“ a navrhl, „aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení“. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále i „o.s.ř.“) a s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř.uvedl, že dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci oběma soudy, jejichž rozhodnutí odporují hmotnému právu, a tvrdil také, že řízení před soudy obou stupňů byla postižena vadami. Dovolatel ke svému dovolání podanému dne 26. 2. 2010 v zákonné lhůtě podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř., které sepsal sám, zaslal soudu plnou moc k zastupování v tomto dovolacím řízení udělenou dne 1. 2. 2010 advokátce Mgr. Lucii Brusové, která dovolání nedoplnila svým podáním, ani soudu písemně nebo ústně do protokolu nesdělila, že se s podáním, které učinil dovolatel, ztotožňuje.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. října 2008, č.j. 10 C 221/2006-89 [ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne1. září 2009, č. j. 10 C 221/2009 (správně 2006)-109], který byl dovoláním ve výroku III. výslovně napaden, však rozhodnutím odvolacího soudu není. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně, což ostatně dovolatel v dovolání nezpochybnil. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je zásadně odvolání, jež bylo dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně v dřívější fázi řízení rovněž podáno. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 112, sv. 14, roč. 1997). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. října 2008, č. j. 10 C 221/2006-89, zastavil podle §104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) připomíná, že podle §241 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (který však může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy), jestliže sám nemá právnické vzdělání; je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná za ni osoba uvedená v §21 nebo §21a anebo v §21b o.s.ř., pokud má právnické vzdělání. Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo §21a, v §21b, anebo v §26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání. V tomto případě se jedná o úpravu tzv. povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §104 odst. 2 téhož zákona.
Požadavek povinného zastoupení platí jen pro podání dovolání, přičemž však tuto část dovolacího řízení je třeba chápat v širším smyslu tak, že zahrnuje nejen podání dovolání samotného, ale vztahuje se i k podání, kterým se dovolání doplňuje nebo omezuje, nebo podání, kterým se disponuje rozsahem dovolání, jeho důvody nebo dovolacím návrhem. Pokud dovolatel podá dovolání sám, je nezbytné ke splnění požadavku nuceného zastoupení vyplývajícího ze zmíněného ustanovení, aby jeho zástupce učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno (obdobně srovnej JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michal Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, 6. vydání, Praha 2003, II. díl, str. 1064 až 1065).
Požadavek povinného zastoupení není naplněn již tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta. Součástí povinného zastoupení je ve smyslu §241 odst. 4 o. s. ř. též to, že dovolání musí být tímto zástupcem sepsáno (viz výklad shora). Podal-li tedy účastník řízení sám dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je ke splnění požadavku povinného zastoupení vyplývajícího z ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. nezbytné, aby zmocněnec dovolatele učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popř. aby sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod č. 64 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, usnesení téhož soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 407/2010, aj.).
Lze uzavřít, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první ve spojení s §241 odst. 4 o.s.ř. nebyla splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 39 Co 105/2009-118, pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2, §243c odst. 1 a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil, aniž se zabýval uplatněnými dovolacími důvody.
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení je odůvodněno ustanovením §243b odst.5 věty první o.s.ř., ve spojení s §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nemá vzhledem k výsledku řízení na náhradu nákladů řízení nárok a žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu