ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1359.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1359/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 21, proti žalované společnosti MAFRA, a.s. IČO: 45313351, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, zastoupené JUDr. Hanou Křížovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 19/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 1 Co 363/2008-320, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 1 Co 363/2008-325, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. března 2008, č.j. 24 C 19/2001-294, ve znění usnesení ze dne 27. března 2008, č.j. 24 C 19/2001-298, a usnesení ze dne 12. září 2008, č.j. 24 C 19/2001-307, a 24 C 19/2001-308, uložil žalované zaplatit žalobci 50.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), co do částky 200.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 1 Co 363/2008-320, ve znění usnesení ze dne 11. listopadu 2009, č.j. 1 Co 363/2008-325, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, kterou bylo uloženo žalované zaplatit částku 50.000,- Kč změnil tak, že návrh zamítl, výrokem II. rozsudek krajského soudu ve zbývající napadené části, kterou byla žaloba co do částky 200.000,- Kč zamítnuta, potvrdil. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 8. března 2010 dovolání směřující do výroku I. a III. rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. listopadu 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. července 2009.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, bylo jím rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, takže ve smyslu již uvedeného není proti tomuto výroku ve věci samé dovolání přípustné. Dovolatel výslovně svým dovoláním napadl i výrok III. rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Ustanovení §236 a §239 o.s.ř. však přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku proti takovémuto výroku nezakládají. Nejvyššímu soudu ČR proto ze všech uvedených důvodů nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu