ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1429.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1429/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o.s., IČ.: 537772, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 27, zastoupené JUDr. Alešem Kolářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická č. 4, proti žalované obchodní společnosti ADART COMPUTERS, s.r.o., IČ.: 25074547, se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 161/2170, zastoupené Mgr. Tomášem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 161, o uložení povinnosti předložit informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 132/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 3 Co 37/2008-41, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 3 Co 37/2008-41, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2008, č.j. 32 C 132/2006 - 28, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. února 2008, č.j. 32 C 132/2006-28, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo předložit žalobkyni jednotlivě za ve výroku rozhodnutí vyjmenovaná období informace (ve smyslu ustanovení §25 odst. 5 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění platném ke dni 21. května 2006 – dále jen autorský zákon) o skutečnostech rozhodných pro výši odměny v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu, tedy souhrnně za jednotlivá kalendářní pololetí informace o druhu, celkovém počtu, výši dovozní ceny (bez DPH) a datu dovozu přístrojů ke zhotovování rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových záznamů dovezených žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně poukázal mimo jiné na to, že povinnou osobou podle druhého odstavce zmíněného ustanovení autorského zákona by byla žalovaná, pokud by splňovala zákonné předpoklady. Podle názoru soudu je však formulace žalobkyní navrženého petitu pouze aplikací konkrétního paragrafového znění na konkrétní časová období; je všeobecná, a tím po materiální stránce nevykonatelná. Nadto se podle soudu obě strany v průběhu řízení shodly na tom, že žaloba je vlastně zbytečná, protože údaje, které žalobce potřebuje o dovezeném zboží, si již vyžádal od celních úřadů. Žalobu proto zamítl jako zcela nedůvodnou.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 3 Co 37/2008-41, uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Připomněl, že ač soud prvního stupně nepostupoval zcela správně, když přesto, že dovodil neurčitost žalobního petitu, nevyzval žalobkyni k odstranění této vady, odvolací soud ji ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. vyzval k odstranění tohoto nedostatku, avšak žalobkyně setrvala na původním žalobním petitu. Odvolací soud pak konstatoval, že vzhledem k tomu, že dotčenou informační povinnost stanovil do 21. května 2006 autorský zákon v §25 odst. 5 a od 22. května téhož roku v §25 odst. 6, a to ve v zásadě obdobném znění, zabýval se soud prvního stupně správně tím, zda lze požadovanou povinnost žalované v daném případě uložit. Odvolací soud souhlasil s tím, že tomu tak bez bližší konkretizace (žalobního petitu) není. Povinnost ukládá ustanovení §25 odst. 5, resp. odst. 6 autorského zákona, takže by šlo o duplicitu. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný dovezl technická zařízení, podléhající informační povinnosti dovozce vůči kolektivnímu správci, s tím, že tato povinnost není plněna, měl zvolit jiný druh žaloby (např. na náhradu škody). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 9. ledna 2009, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 23. února 2009 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a fakticky též podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) téhož zákona. Zabývá se mimo jiné otázkou zda lze žalované uložit povinnost předpokládanou slovy zákona, přičemž na základě obsáhlého zdůvodnění dospívá k závěru, že tomu tak je. Uzavírá, že zákonná informační povinnost v daném případě spočívá na žalované, která není oprávněna přenášet své povinnosti na jiný subjekt (např. celní orgány) Předmětný petit je pak určitý a konkrétní, když (v řízení) jde o plnění povinnosti vyplývající z příslušného ustanovení autorského zákona. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu uvedenému na druhém místě.
K dovolání se žalovaná nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání proti napadenému rozsudku v této věci je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když otázku výkladu ustanovení §25 odst. 5, resp. odst. 6 autorského zákona v souvislosti s úpravou obsaženou v ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. řeší v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Současně uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání vychází především z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li určující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §25 odst. 5 autorského zákona, ve znění do 21. května 2006, osoby uvedené v odstavci 2 tohoto zákona jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, tj. zejména o druhu a počtu prodaných nebo dovezených přístrojů k zhotovování rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů, jakož i o počtu tiskových rozmnoženin zhotovených na přístrojích pro poskytování rozmnožovacích služeb za úplatu.
Podle ustanovení §25 odst. 6 autorského zákona ve znění od 22. května 2006 osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí, nejpozději však do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, zejména o druhu a počtu prodaných, dovezených nebo přijatých přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů záznamů, jakož i o celkovém počtu tiskových rozmnoženin zhotovených na přístrojích pro poskytování rozmnožovacích služeb za úplatu.
Podle ustanovení §25 odst. 2 autorského zákona osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 je
a) výrobce nebo dovozce přístrojů k zhotovování rozmnoženin zvukových nebo zvukově obrazových záznamů,
b) výrobce nebo dovozce přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin,
c) výrobce nebo dovozce nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů,
d) dopravce nebo zasílatel namísto osoby povinné podle písmen a) až c), pokud na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce či výrobce,
e) poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové rozmnoženiny; poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu je i ten, kdo za úplatu zpřístupní přístroj k zhotovování tiskových rozmnoženin.¨
Podle §79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90 o.s.ř.), se nazývá žalobou.
Podle §80 o.s.ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména
a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);
b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;
c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Jak již bylo uvedeno, odvolací soud v napadeném rozsudku dovodil (shodně se soudem prvního stupně), že žalobou uplatněnou povinnost rozhodnutím soudu uložit nelze, neboť žalobce učinil předmětem žaloby, bez bližší konkretizace pouze to, co ukládá výrobcům nebo dovozcům autorský zákon v ustanovení §25 odst. 5, resp. odst. 6, takže tuto povinnost proto nelze uložit duplicitně. V této souvislosti je však třeba připomenout, že ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. předpokládá, že žalobou lze uplatnit, aby bylo mimo jiné rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Je tedy zřejmé, že v těchto případech musí být v petitu žaloby žádáno, aby soud uložil žalovanému povinnost konkrétního plnění (mimo jiné např. vykonat vůči žalobci určitý úkon). Zda v petitu uvedená povinnost žalovaného vyplývá v konkrétním případě ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, musí být seznatelné z vylíčení skutkového stavu v žalobě.
V daném případě dovolací soud připomíná skutečnost, že soudy obou stupňů (jinak správně) poukázaly na to, že v žalobě uplatněné splnění povinnosti je zakotveno v ustanovení §25 odst. 5, resp. odst. 6 autorského zákona, přičemž současně bylo bez pochybností zjištěno, že žalovaná tuto povinnost ve vztahu k žalobkyni neplnila. Za tohoto stavu se proto jeví jako neodůvodněné, pokud soudy obou stupňů odepřely žalobkyni průchod práva za situace, když žalobkyně v žalobě přesně označila konkrétní povinnost zcela přehledně vyplývající ze zákona, kterou žalovaná neplní, přičemž ji současně konkretizovala obdobími, za něž se splnění této povinnosti domáhá. Případný odkaz na to, že údaje, které byla žalovaná povinna žalobkyni podle zmiňovaného ustanovení sdělit, žalobkyně mohla získat jiným způsobem (jak to učinil soud prvního stupně) je zcela nepřípadný a ve své podstatě neguje uvedenou povinnost žalované stanovenou zákonem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto nelze z popsaných důvodů pokládat ve výroku ve věci samé za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí, včetně souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). Protože důvody, pro které tak učinil, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu