ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1878.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1878/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci Z. V. , zastoupeného opatrovníkem obcí (městysem) Z., o ustanovení opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 542/2007, o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2009, č.j. 26 Co 560/2008-83, takto:
Dovolání opatrovníka se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 8. října 2008, č.j. 42 P 542/2007-76, výrokem I. zprostil paní Z. H. funkce opatrovníka Z. V., výrokem II. jmenovanému ustanovil opatrovníkem Obec Z., přičemž ve výroku III. vymezil práva a povinnosti tohoto opatrovníka.
K odvolání ustanoveného opatrovníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. ledna 2009, č.j. 26 Co 560/2008-83 výše zmíněné usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal opatrovník Z. V. dovolání s tím, že nesouhlasí s ustanovením do této funkce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné, neboť rozhodnutí ve věci ustanovení opatrovníka ve smyslu ustanovení §26 a §27 odst. 2 a 3 občanského zákoníku není rozhodnutím ve věci samé, takže nepřichází v úvahu aplikace ustanovení §237 o.s.ř., přičemž na tento případ nepamatují ani ustanovení §238 až §239 o.s.ř. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu