ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.25.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 25/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci vyšetřovaného M. (M.) N. , t.č. v Psychiatrické léčebně v Brně, Húskova 2, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká č. 2/74, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o způsobilost k právním úkonům , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 Nc 905/2005, o dovolání vyšetřovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2008, č.j. 37 Co 324/2007-70, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2008, č.j. 37 Co 324/2007-70, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. března 2007, č.j. 23 Nc 905/2005-50, se z r u š u j í, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. března 2007, č.j. 23 Nc 905/2005-50, výrokem I. rozhodl o tom, že vyšetřovaného M. N., zbavuje způsobilosti k právním úkonům, přičemž současně upustil od doručení tohoto rozhodnutí vyšetřovanému. Výrokem II. nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Soud prvního stupně věc posuzoval podle §10 občanského zákoníku (dále jen "o.z“). K posouzení skutkového stavu věci provedl listinné důkazy a důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalkyně. Především pak z obou posléze uvedených důkazů zjistil, že vyšetřovaný trpí poruchou s trvalými bludy, kdy závažný je postpsychotický defekt osobnosti vyšetřovaného. Jde o onemocnění dlouhodobé, které nemá tendenci se výrazně zlepšovat. V důsledku tohoto závažného duševního onemocnění není vyšetřovaný schopen samostatně jednat, vystupovat, zařizovat si své záležitosti a nakládat s penězi či majetkovými hodnotami, takže jsou u něj dány předpoklady pro zbavení způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu.
K odvolání vyšetřovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze 25. března 2008, č.j. 37 Co 324/2007-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právním závěrem, že u vyšetřovaného jsou naplněny předpoklady pro jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 o.z. V této souvislosti připomněl nadbytečnost případného výslechu svědků, kteří by se mohli vyjádřit k chování vyšetřovaného. Současně poukázal též na to, že osoba vyšetřovaného byla v řízení dostatečně identifikována. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen opatrovníkovi vyšetřovaného dne 16. dubna 2008 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal vyšetřovaný prostřednictvím svého opatrovníka dne 16. června 2008 včasné dovolání. Má zato, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí má podle jeho mínění zásadní význam po právní stránce ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.). Vytýká též skutečnost, že nebyly provedeny navrhované důkazy (zejména výslech svědků a revizní znalecký posudek). Poukazuje též na vady v identifikaci samotné osoby vyšetřovaného v daném řízení. Protože pak má za to, že vyšetřovaný je schopen si své běžné životní záležitosti zařizovat, navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti s pozitivním závěrem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když řeší právní otázku podle §10 odst. 1 o.z. v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud poté napadený rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej z hlediska výtek obsažených v dovolání nelze považovat za správný (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.
Podle ustanovení §10 o.z. jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (odst. 1). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (odst. 2). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (odst. 3).
Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony. Jedná se rovněž o ochranu osob, které s takovými fyzickými osobami vstoupily do právních vztahů. Pokud totiž fyzická osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 o.z., nebo osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena podle §10 odst. 2 téhož zákona, učiní právní úkon, ke kterému je podle rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nezpůsobilá, půjde o právní úkon neplatný (absolutně) podle §38 odst. 1 o.z.
Je zřejmé, že při rozhodování podle ustanovení §10 o.z. je zásadním zjištění úrovně vlastní způsobilosti k právním úkonům vyšetřované osoby, kdy vůbec prvotním předpokladem je její náležitá identifikace. V souzené věci však není možno mít zato, že soudy obou stupňů tomuto požadavku beze zbytku dostály (na což ostatně v průběhu řízení poukazovalo i řízení se účastnící Krajské státní zastupitelství v Brně). V souvislosti s případnou možností, že se vyšetřovaný může jmenovat G. místo M. odvolací soud se v tomto případě spokojil pouze odkazem na výpis z centrální evidence obyvatel, aniž by tato možná diference byla vysvětlena (resp. aniž by vznik této možné nesrovnalosti byl vysvětlen). Nadto sám odvolací soud věc zatížil dalším rozporem, kdy (na rozdíl od soudu prvního stupně) vyšetřovaného označuje jako M. N. místo M. N. Nebyly tak zatím dány předpoklady pro rozhodnutí podle §10 odst. 1 o.z. (§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.).
Je pak nepochybné, že vyšetřovaného je možno zbavit způsobilosti k právním úkonům jen v případě, že to vyžaduje stav jeho duševního zdraví. Zde pak přes význam důkazu znaleckým posudkem, resp. výslechem znalce (§187 odst. 3 o.s.ř.), nelze pominout význam dalších možných důkazů, které by mohly podat informaci o jednotlivých aspektech vypovídajících o jeho schopnosti činit právní úkony. V daném případě bylo provedení takovýchto důkazů v průběhu řízení navrhováno. Soudy však k jejich realizaci nepřistoupily. Vedle již zmíněného nedostatku ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tak zatížily řízení vadou podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Nezbývá proto, než konstatovat, že dané rozhodnutí odvolacího soudu není možno za popsaného stavu pokládat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky z uvedeného důvodu a aniž nařídil jednání (243a odst. 1 o.s.ř.) proto dovoláním napadený rozsudek zrušil. Protože důvody, pro které se tak stalo, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu