ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2840.2010.2
sp. zn. 30 Cdo 2840/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Š. H. , zastoupeného Mgr. Patrikem Garňákem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Štefánkova č. 10, proti žalovaným 1) Policii ČR, Obvodní oddělení Třinec, 2) Okresnímu státnímu zastupitelství Frýdek – Místek, se sídlem ve Frýdku – Místku, Na Poříčí 3206, 3) Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách č. 1836/21, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 404/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2009, č.j. 1 Co 35/2009-32, takto:
I. Dovolaní žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. června 2009, č.j. 1 Co 35/2009-32, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2009, č.j. 23 Nc 404/2007-26, kterým bylo podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)odmítnuto podání žalobce došlé Krajskému soudu v Ostravě dne 29. listopadu 2007 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud druhého stupně též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že zmíněné podání žalobce postrádalo vylíčení konkrétních rozhodujících skutečností ve vztahu ke každému ze žalovaných, a to včetně žalobního petitu. Podání pak obsahovalo pouze obecná tvrzení. Toto rozhodnutí odvolacího soudu žalobce napadl dne 30. července 2009 vlastnoručně sepsaným dovoláním v němž pokazuje na to, že v průběhu řízení se soustavně domáhal osvobození od soudních poplatků, stejně jako ustanovení zástupce z řad advokátů a vyslovuje podiv nad tím, že těmto žádostem nebylo vyhověno. Má proto za to, že byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním pořádkem ČR. Dne 24. srpna 2009 žalobce požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven jako zástupce advokát. Této žádosti (stejně jako žádosti, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků) nebylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. února 2010, č.j. 23 C 404/2007-49, které nabylo právní moci dne 26. února 2010. Dne 4. května 2010 bylo soudu prvního stupně doručeno podání zástupce žalobce ze dne 29. dubna 2010 (jemuž žalobce dne 3. května 2010 udělil plnou moc) obsahující doplnění původního dovolání. K tomuto doplňku však již není možno přihlížet s ohledem na ustanovení §242 odst. 4 o.s.ř., resp. §241b odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.
Z ustanovení §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.
Jak již bylo naznačeno, dovolatel ve svém dovolání vytýká soudům obou stupňů především to, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a že mu jako osobě práva neznalé nebyl ustanoven zástupce pro řízení z řad advokátů. V této souvislosti je však třeba připomenout, že o těchto jeho žádostech negativně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. ledna 2008, č.j. 23 C 404/2007-4, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2008, č.j. 1 Co 40/2008-14. S uvedenou výtkou žalobce se proto není možno ztotožnit, takže při vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním, je třeba napadené usnesení odvolacího soudu považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nezbylo proto, než je zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 věta první o.s.ř., když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalobcem označeným žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. září 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu