ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3624.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3624/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce RNDr. J. S. , zastoupeného JUDr. Klárou Veselou - Samkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, proti žalované České republice, zastoupené Ministerstvem zahraničních věcí ČR, se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 5, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 26/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č.j. 37 C 26/2006-56, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j. 1 Co 268/2007-75, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2007, č.j. 37 C 26/2006-56, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti výrokům I. a III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j. 1 Co 268/2007-75, se odmítá .
III. Žalované se nepřiznává vůči žalobci náhrada nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolatel výslovně dovoláním napadl i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47, ročník 2006).
Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007, č.j. 1 Co 268/2007-75, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
30. března 2007, č.j. 37 C 26/2006-56, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2000, sp. zn. 30 Cdo 1602/99, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, číslo sešitu 3, ročník 2003, str. 90) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Pokud žalobce dovoláním rovněž napadá rozsudek odvolacího soudu ve vedlejším výroku III. o náhradě nákladů řízení, přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce směřující proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §150 o.s.ř., neboť dovolací soud v daném případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující, aby úspěšné žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, jež spočívají v okolnostech daného případu, když žalovaná byla původcem neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu