ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4236.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4236/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně Obce Supíkovice, se sídlem Supíkovice 130, IČ: 00303429, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalované J. K., podnikatelce, zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Tvorkovských 223/13, o zaplacení 1.170.350,- Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 327/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2009, č.j. 15 Co 345/2008-600, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2009, č.j. 15 Co 345/2008-600, se v měnícím výroku II.a), v potvrzujícím výroku I.b) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. února 2008, č.j. 80 C 327/99-539, ve spojení s usnesením ze dne 14. dubna 2008, č.j. 80 C 327/99-564 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 133.039,- Kč spolu s 18% úrokem z prodlení za dobu od 16.6.1998 do zaplacení (výrok I.), co do částky 1.037.311,- Kč s 18% úrokem z prodlení za dobu od 16.6.1998 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III. rozsudku, výroky I. a II. usnesení).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako zhotovitel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela dne 16. října 1995 s žalobkyní jako objednatelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování projektové dokumentace plynofikace, včetně zadání stavby, projektu stavby, inženýrsko-investorské činnosti v projektové přípravě a dále realizace plynofikace obce Supíkovice, včetně vyhotovení protokolu o převzetí díla, kdy rozsah zakázky byl převzat z vypracovaného generelu plynofikace. Smlouva o dílo byla uzavřena na základě soutěže o veřejnou zakázku, kterou vypsala obec Supíkovice. Ke smlouvě pak byl uzavřen dne 17. května 1996 dodatek č.1, kdy došlo k rozšíření předmětu smlouvy dle přepracovaného generelu plynofikace obce, a to na vysokotlakou přípojku v délce 960 metrů, regulační stanici vysokotlak/středotlak 1 kus a dále středotlaké plynovody a středotlaké přípojky v délce 8.033 metrů s tím, že je nutno přepracovat projektovou dokumentaci včetně inženýrské činnosti komplexní realizaci plynofikace, technického dozoru investora, byly posunuty lhůty k plnění a byla sjednána cena ve výši 12.880.000,- Kč + 5% DPH, celkem 13.524.000,- Kč. Žalovaná následně za účelem realizace svého závazku uzavřela smlouvu o dílo s obchodní společností J. s.r.o., v níž byla jednatelkou, tato společnost pak uzavřela dílčí smlouvy se subdodavateli, a to společností G. s.r.o., podnikatelem J. B., B. P. a dalšími. Žalovaná zpracovala projektovou dokumentaci a dále dle rozšířeného rozsahu díla další projektovou dokumentaci. V činnosti pak bylo pokračováno a pracováno na zakázce dle druhé rozšířené projektové dokumentace a žalovaná prostřednictvím subdodavatelů zajistila provedení části prací na regulační stanici a na vysokotlaké přípojce, ale komplexní plošnou plynofikaci obce nedokončila ani v dodatečné lhůtě, kterou jí poskytla žalobkyně. V důsledku toho žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalobkyně zaplatila žalované částku 2.000.000,- Kč na zálohách a částku 280.350,- Kč na projektovou dokumentaci. Další částky uhradila přímo subdodavatelům žalované poté, co tito odstoupili od subdodavatelských smluv se žalovanou. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o dílo, včetně dodatku č.1 je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek (§50 písm.c) a §70 citovaného zákona). S poukazem na ustanovení §451 a §457 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení s tím, že v případě neplatné smlouvy o dílo spočívá obohacení žalobkyně jako objednatele ve zhotovení díla, a protože objednatel není schopen přijaté plnění v podobě výkonu zhotoviteli vrátit, konstatoval, že je povinen vrátit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výši peněžité náhrady pak vzhledem k ustanovení §136 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) určil dle své úvahy. Pokud jde o projektovou dokumentaci zhotovenou žalovanou na základě smlouvy o dílo i jejího dodatku, vyšel z ceny, kterou si určila sama žalovaná, tj. z částky 480.000,- Kč. Od této částky odečetl částku 280.350,- Kč, kterou jí žalobkyně uhradila. V souladu se znaleckým posudkem ohodnotil části díla a zemních prací prováděných pracovníky žalobkyně dle požadavku žalované částkou 67.980,- Kč a náklady na zhotovení regulační stanice a vysokotlaké přípojky částkou 2.001.369,- Kč. Dospěl pak k závěru, že žalobkyně má vůči žalované nárok na zaplacení částky 133.039,- Kč. Jako neplatné pro rozpor se zákonem posoudil započtení částek, které žalobkyně plnila některým ze subdodavatelů firmy J. s.r.o.
K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. dubna 2009, č.j. 15 Co 345/2008-600 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 3% úroku z prodlení z částky 133.039,- Kč za dobu od 16.6.1998 do zaplacení [výrok I.a)] a v tomto výroku potvrdil v části, jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 133.039,- Kč s 15% úrokem z prodlení za dobu od 16.6.1998 do zaplacení [výrok I.b)]. Ve výroku II. ho změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.037.311,- Kč s 15% úrokem z prodlení za dobu od 16.6.1998 do zaplacení [výrok II.a)] a potvrdil v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 3% úroku z prodlení z předmětné částky [výrok II.b)]. Výroky III. až V. rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením smlouvy o dílo ze dne 16. října 1995, včetně jejího dodatku ze dne 17. května 1996, jako právního úkonu absolutně neplatného, stejně jako s úvahou, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení §451 a §457 o.z., nikoli ale již s právním závěrem, že důvodným je pouze nárok žalobkyně na zaplacení částky 133.039,- Kč, ale důvodným ho shledal i ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1.037.311,- Kč. Odvolací soud s poukazem na §538, §331 a §332 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 dospěl k závěru, že neplatné jsou i smlouvy, které žalovaná uzavřela se svými subdodavateli, když tyto smlouvy mají svůj materiální i právní základ ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastnicemi řízení, která je absolutně neplatným právním úkonem. Povinnost vydat těmto třetím osobám to, co od nich přijala, tedy bezdůvodné obohacení, vznikla žalobkyni a nikoli žalované. Proto při vzájemné restituční povinnosti mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu §457 o.z. nelze přihlížet k ocenění tohoto majetkového plnění tak, jak to učinil soud prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované dne 28. července 2009 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalovaná dne 3. září 2009 včasné dovolání. Jeho přípustnost proti měnícím výrokům dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), proti potvrzujícímu výroku pak z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), když uvedený výrok má podle něj zásadní význam po právní stránce a nelze jej oddělit od měnících výroků. Podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Má za to, že rozhodnutí je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. spatřuje v tom, že odvolací soud, kromě dohodou, kterou dne 4.11.1998 uzavřela žalobkyně s některými subdodavateli žalované, jejímž obsahem bylo ocenění části staveb, které provedly tyto subjekty pro společnost J. s.r.o. a předmětem této dohody bylo uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a společností Severomoravská plynárenská a,s, na prodej přípojky plynu za celkovou cenu 1.740.243,- Kč, neprovedl žádný důkaz osvědčující hodnotu části díla provedeného třetími subjekty a přesto na takovém skutkovém závěru o hodnotě díla provedeného třetími subjekty zbudoval své rozhodnutí o odvolání. Domnívá se také, že odvolací soud nesprávně provedl výpočet výše bezdůvodného obohacení. Konečně odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, když dospěl k závěru, že pokud byla neplatná smlouva o dílo mezi žalobkyní a žalovanou, jsou neplatné i smlouvy mezi dovolatelkou a společností J. s.r.o. a smlouvy o dílo uzavřené mezi touto společností a třetími subjekty, přičemž o tento nesprávný právní závěr odvolací soud své rozhodnutí opřel. Zásadní právní význam potvrzujícího výroku I.b) pak spatřuje v nejednotnosti judikatury obecných soudů při řešení neplatnosti smluv, které nejsou vázané na smlouvy další v souvislosti s bezdůvodným obohacením. Vytýká také odvolacímu soudu, že zcela změnil důvod pro vyhovění žalobě v této části. Podotýká, že uvedená otázka doposud nebyla řešena dovolacím soudem.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem dle §241 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Při zvažování otázky přípustnosti předmětného dovolaní bylo třeba ji posuzovat diferencovaně pokud dovolání směřuje proti měnícím výrokům a pokud směřuje proti výroku potvrzujícímu.
Dovolání v posuzované věci směřující proti výroku II. a) je přípustné proti měnícím výrokům podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu v měnících výrocích ve věci samé přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.
Dovolatelka podaným dovoláním proti měnícím výrokům uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a domnívá se také, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu, než kterou měl správně použít, nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.
Obecná úprava právních úkonů jako základní úprava právních úkonů v celém soukromém právu je obsažena v §34 a násl. o.z. Tato občanskoprávní úprava o právních úkonech platí i pro obchodněprávní vztahy s některými zvláštnostmi upravenými v §266 až 268 obchodního zákoníku. Obchodní zákoník nemá ucelenou úpravu uzavírání obchodních smluv. Tato úprava je co do svého základu obsažena v občanském zákoníku, přičemž obchodní zákoník obsahuje pouze některé specifické doplňky (např. §276 a násl. nebo §282 a násl.).
Podle §37 o.z. je neplatný právní úkon, který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně (odst. 1), nebo jehož předmětem je plnění nemožné (odst. 2).
Podle §38 o.z. je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům (odst. 1), popř. osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (odst. 2).
Podle §39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle §40 odst. 1 o.z. je právní úkon neplatný, nebyl-li učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
Neplatnost právního úkonu dle těchto ustanovení je neplatností absolutní, působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a povinnosti z takových úkonů vůbec nevzniknou. Soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu, to je z úřední povinnosti.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že jsou dány důvody absolutní neplatnosti smlouvy o dílo ve spojení s jejím dodatkem, kterou uzavřely účastnice řízení, a to pro rozpor se zákonem ve smyslu §39 o. z. Pokud jde o další smlouvy, které žalovaná uzavřela se svými subdodavateli, popřípadě je uzavřeli subdodavatelé, není jejich právní hodnocení jako smluv neplatných odvolacím soudem podle názoru dovolacího soudu zcela zřetelné. V případě těchto smluv odvolací soud v zásadě nekonkretizuje a nerozvádí dovozovaný důvod jejich neplatnosti, aniž by odkázal na příslušný právní základ této jeho úvahy.
Nejvyšší soud České republiky tedy uzavřel, že dovolací důvod uplatněný ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci, byl dovolatelkou namítán důvodně, a bylo již bezpředmětné se zabývat dalším uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř., je-li napadené rozhodnutí nesprávné, a proto rozsudek odvolacího soudu v napadených měnících výrocích podle §243b odst. 2 o.s.ř. zrušil.
Poté se dovolací soud zabýval přípustností dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu I.b) a dospěl k závěru, že dovolání, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že potvrzující výrok I.b), stejně jako měnící výroky ve věci samé, založil na právním názoru, že všechny posuzované smlouvy jsou absolutně neplatné. Jak již bylo vyloženo shora, tento právní názor není správný. Nesprávné posouzení platnosti smluv přináší novou judikaturu s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech a bylo významné i pro věc samu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto dovolací soud považuje napadený potvrzující výrok odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního významu po stránce právní ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Dovolacímu soudu tedy nezbylo než rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě i v této části podle §243b odst. 2 o.s.ř. zrušit a vrátit věc uvedenému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu