ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4813.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4813/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Šaldova 34/466, proti žalovanému Domovu důchodců Praha 8 - Bohnice , se sídlem v Praze 8 - Bohnicích, Na Hranicích 674, zastoupenému JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 41, o 60.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 271/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č.j. 25 Co 17/2008-26, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č.j. 25 Co 17/2008-26, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. listopadu 2007, č.j. 27 C 271/2007-15, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 16. srpna 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 8 se žalobce domáhal po žalovaném jednak omluvy za nepravdivé údaje šířené o jeho osobě v souvislosti s řízením o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům a jednak zaplacení částky 60.000,- Kč jako odškodné za újmu vzniklou v důsledku soudního řízení vedeného proti jeho osobě.
Usnesením ze dne 21. srpna 2007, č.j. 27 C 271/2007-4, Obvodní soud pro Prahu 8 řízení o věci omluvy za nepravdivé údaje šířené o osobě žalobce vyloučil k samostatnému řízení a nadále pokračoval v řízení o odškodném. Usnesením ze dne 16. listopadu 2007, č.j. 27 C 271/2007-15, v předmětné věci rozhodl podle §92 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), o tom, že z řízení vystupuje (původně) žalovaný Domov důchodců Praha 8 – Bohnice a na jeho místo vstoupí Mgr. V. Č. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že v podání ze dne 27. září 2007 oznámil žalobce soudu, že žaloba byla směřována nikoliv proti domovu důchodců, nýbrž proti jeho bývalé ředitelce Mgr. V. Č., což potvrdil i v podání ze dne 3. října 2007.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2008, č.j. 25 Co 17/2008-26, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o záměně účastníků potvrdil, změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně správně posoudil obě podání žalobce (ze dne 27. září 2007 a ze dne 3. října 2007) jako návrh na záměnu účastníků podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř., a proto napadené usnesení potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 13. března 2008 a nabylo právní moci dne 14. března 2008.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce dne 21. dubna 2008 vlastnoručně sepsané dovolání, přičemž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 20. června 2008, č.j. 27 C 271/2007- 49 Obvodní soud pro Prahu 8 těmto žádostem nevyhověl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. července 2008. Dne 8. července 2008 bylo původní dovolání doplněno podáním zástupce žalobce z téhož dne. Dovolatel má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), neboť z obsahu žaloby vyplývá, že se domáhá ochrany osobnosti, o čemž v souladu s ustanovení §9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně. Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně, žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému pro řízení v prvním stupni.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř., přičemž je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Dovolací soud poté usnesení odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Právě takováto vada řízení v předmětné věci poznamenala.
Podle ustanovení §9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích.
Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení(§104a odst. 1 o.s.ř.).
Podle dovolacího soudu obsah žaloby (např. i s přihlédnutím k dovolání žalobce), pokud se žalobce domáhá v této věci „odškodného“ ve výši 60.000,- Kč v souvislosti se soudním řízením, vedeným (Domovem důchodců Praha 8 – Bohnice) proti jeho osobě, nevylučuje možnost, že uplatněný nárok je případně nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku, o němž by příslušelo v prvním stupni rozhodovat soudům s působností krajského soudu. Z této skutečnosti však soudy obou stupňů zcela zřetelně nevycházely, když zejména žalobce kvalifikovaně nevedly k odstranění vad žaloby tak, aby bylo nezvratně jisté, čeho se žalobce skutečně domáhá (§43 odst. 1 o.s.ř.). Nebyly tak dosud splněny předpoklady pro odpovědné posouzení toho, zda jako soud prvního stupně ve věci má jednat a rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 8 nebo naopak Městský soud v Praze, přičemž odvolací soud na tuto okolnost procesně odpovídajícím způsobem nereagoval. Zatížil tak řízení vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nelze považovat za správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací je proto zrušil. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. listopadu 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu