ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5075.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5075/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, Sladovnická 13, proti žalovanému V. H., zastoupenému JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, Eduarda Beneše 21, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 26 C 92/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. dubna 2007, č.j. 12 Co 1003/2006-108, takto:
I. Dovolaní žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Svobody, advokáta se sídlem v Bruntále, Sladovnická 13.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád [zákon č. 99/1963 Sb. (dále již „o.s.ř.“)], podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání žalovaného (dále již „dovolatel“) proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále již „odvolací soud“), kterým byl podle §219 o.s.ř. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci [(dále již „soud prvního stupně“), jímž bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 18.2.2002, kterou jako prodávající M. N. a M. N. prodali jako kupujícímu V. H. movité věci, jenž tvoří přílohu kupní smlouvy, je vůči žalobci právně neúčinná, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení], a dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor vyjádřený v druhé právní větě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2001, sp.zn. 21 Cdo 2285/2000, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 12, ročník 2003 a v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 9, ročník 2001, jakož i právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp.zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35, ročník 2002) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam, neboť vzhledem k odvolacím soudem realizovanému právnímu posouzení jedinečných skutkových okolností, nebylo možno v tomto případě vysledovat judikatorní přesah napadeného rozsudku, a nebylo možno ani uzavřít, že by odvolací soud řešil právní otázku týkající se uzavření předmětné smlouvy (tím způsobem, že v zásadě pro právní perfekci zcela odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. ztotožnil se zcela s právním posouzením věci soudem prvního stupně) v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání dovolatele bylo odmítnuto, je dovolatel povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnutí podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které se sestávají z paušální odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení ve výši 2.250,- Kč [odměna ve výši 9.000,- Kč určená podle §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená (vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto) podle §14 odst. 1 s použitím §15 cit. vyhl. o 50%, tj. na částku 4.500,- Kč, a dále snížená (vzhledem k tomu, že advokát žalobce v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby /sepis vyjádření k dovolání/ podle §18 odst. 1 téže vyhl. o 50%, tj. na částku 2.250,- Kč], a dále z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, vše ještě navýšeno o částku 510,- Kč představující 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.060,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.060,- Kč je dovolatel povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu