ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5156.2008.2
sp. zn. 30 Cdo 5156/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) M. S. , a b) P. S. , zastoupených JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, proti žalovanému Ing. J. Š. , o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 21/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2007, č.j. 1 Co 60/2007-110 , takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. ledna 2006, č.j. 37 C 21/2004-81, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil každému ze žalobců částku 250.000,- Kč. Rozhodl též
o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2007, č.j. 1 Co 60/2007-110, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že žalobci neprokázali, že by se žalovaný dopustil jednání uvedených v žalobě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jsou přesvědčeni, že je přípustné vzhledem k ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené rozhodnutí má podle jejich názoru zásadní právní význam. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Soudům obou stupňů vytýkají, že neprovedly všechny jimi navržené důkazy. Předmětné řízení tak bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že žalobci žádnou právní otázku zásadního významu nevymezili. Tvrdí sice, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak jimi vytýkané vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - vyjma výjimečného případu, o který zde nejde, kdy otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu - založit nemohou. Nesměřují-li uplatněné námitky proti právnímu posouzení věci, tím méně mohou být podkladem pro závěr, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, jak vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud žalobci uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu