ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.5447.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5447/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D. v právní věci žalobce Ing. G. B. , zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Chýních, Západní č. 449, p. Hostivice, proti žalované obchodní společnosti Lidové noviny, a.s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, IČ 43874444, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 70/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č.j. 1 Co 356/2007-102, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. dubna 2007, č.j. 32 C 70/2006-51, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na internetových stránkách http://www.lidovky.cz a po dobu 7 dní ponechala omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na titulní, tedy první straně nejbližšího pondělního nebo pátečního vydání deníku Lidové noviny, a po dobu 3 dnů v každém dalším vydání na stejném místě a ve stejném rozsahu ponechala omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) 2.500.000,- Kč, a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2008, č.j. 1 Co 356/2007-102, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v označených informacích nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením §11násl. o.z. a tedy ani odpovědnost žalované podle ustanovení §13 o.z., s výjimkou tvrzení obsaženém v titulku článku „Zmlácený šéf Telecomu střílel po kolemjdoucích“. Za toto tvrzení by žalobci omluva příslušela, tu však žalobce v jím navrženém znění žaloby nežádal. Pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích odvolací soud neshledal splnění předpokladů podle §13 odst. 2 o.z., neboť poukázal na to, že vlastní text článku pod tímto dehonestujícím titulkem již podává objektivní informaci vyplývající z vyjádření policejní mluvčí a uvádějící zavádějící titulek na pravou míru. Nad rámec poukázal odvolací soud na to, že omluvě ve znění uvedeném ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně by nemohlo být vyhověno i proto, že je požadována za údaje v článcích souhrnně označených „od 11. 5. 2005 až 16. 5. 2005“, přičemž ne každý z článků obsahuje tvrzení, za něž je omluva požadována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména se domnívá, že informace poskytnuté žalovanou nebyly objektivní a vyvážené, a že se nelze odpovědnosti zprostit odkazem na to, že bylo vycházeno z informací, které byly uveřejněny v ostatních médiích a také z informací od policie. Dále poukazuje na to, že v daném případě došlo k porušení principu presumpce neviny. Žalobce se domnívá, že se jedná o právní otázky, které doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny – tedy otázky rozsahu presumpce neviny z pohledu informování o věcech v trestním řízení, otázky informování o věcech v trestním řízení, zejména zásad a pravidel a také otázky odpovědnosti médií, resp. vydavatelů v těchto případech. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. prosince 2005, sp.zn. 30 Cdo 2649/2004). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2010
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu