ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.623.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 623/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 200.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 46/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2009, č. j. 14 Co 327/2009 – 122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, č. j. 11 C 46/2009 – 109, zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované, aby mu zaplatila 200.000,- Kč.
K odvolání žalobce odvolací soud v záhlaví uvedeném rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 25.500,- Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu (co do částky 174.500,- Kč) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (výrok II. a III.).
Proti „rozsudku Městského sudu v Praze ze dne 30. 10. 2009, č. j. 14 Co 327/2009 – 122, jímž byla žalované České republice uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25.500,- Kč“ podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce, jenž v dovolacím řízení nebyl právně zastoupen a nemá právnické vzdělání, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť „se jedná o částku nižší než 50.000,- Kč“.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Z dovolání je zřejmé, že směřuje toliko proti té části výroku I., v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žalované uložena povinnost žalobci zaplatit 25.500,- Kč. V daném případě se tedy jedná o změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání však ani v tomto případě není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolací soud proto dovolání podle §234b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. listopadu 2010
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu