ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1108.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1108/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně NEW TELEKOM, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, K Hrušovu 293/2, PSČ 102 03, identifikační číslo 26 69 04 71, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, PSČ 157 00, za účasti společnosti Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 167, PSČ 100 00, identifikační číslo 25 78 80 01, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 124/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 14 Co 396/2008-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit společnosti Vodafone Czech Republic a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. srpna 2008, č. j. 16 C 124/2008-43, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že „ukončení části smlouvy o vzájemné spolupráci“ provedené dopisem společnosti BroadNet Czech, a. s. a adresované žalobkyni dne 15. listopadu 2007 (o kterémžto návrhu již rozhodl předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 20. prosince 2007, č. j. 78 703/2007-606-XII.vyř. ve spojení s rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního úřadu jako rozkladového orgánu ze dne 17. března 2008, č. j. 7 587/2008-603), je neplatné a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně aplikoval při posouzení nároku žalobkyně na určení neplatnosti ukončení části smlouvy o vzájemné spolupráci procesní ustanovení §142 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“), a podle tohoto ustanovení žalobu zamítl, a to v situaci, kdy správní orgán nárok žalobkyně zamítl z věcných důvodů. Současně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že ve svém rozhodnutí nezohlednil v takové situaci absenci výzvy správního orgánu k opravě návrhu. Dovolatelka dále poukazuje na systematiku správního řádu a nesprávné užití judikatury k §80 písm. c) o. s. ř. při aplikaci ustanovení §142 správního řádu.
Společnost BroadNet Czech, a. s. navrhovala dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Za dovolacího řízení společnost BroadNet Czech, a. s. zanikla sloučením s nástupnickou společností Vodafone Czech Republic a. s. Tato skutečnost byla v obchodním rejstříku zapsána 1. září 2009 a k témuž dni byla společnost BroadNet Czech, a. s. vymazána z obchodního rejstříku. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 25. října 2010, č. j. 32 Cdo 1108/2009-90, rozhodl o pokračování v řízení na místo společnosti BroadNet Czech, a. s. se společností Vodafone Czech Republic a. s.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení nároku na určení neplatnosti právního úkonu, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá.
Závěr odvolacího soudu, který se zabýval nejprve otázkou procesních předpokladů žaloby na určení neplatnosti právního úkonu (aplikací ustanovení §142 správního řádu) a nezabýval se oproti správnímu orgánu nárokem žalobkyně věcně, je v souladu s ustanovením §250f a §250i o. s. ř. Z dispoziční zásady ovládající občanské soudní řízení mimo jiné vyplývá, že věc, o níž rozhodl správní orgán, smí být v řízení podle části páté rozhodnuta nejen v takovém rozsahu, v jakém o ní rozhodl správní orgán, ale také v rozsahu vymezeném žalobcem. Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je určován jednak tím, o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být soudem věc znovu projednána a rozhodnuta. Stanovením rozsahu, v němž má být věc projednána a rozhodnuta, se současně vymezuje, v jaké části zůstává rozhodnutí správního orgánu podáním žaloby nedotčeno. Pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění nebo závěry o skutkovém stavu věci jako správní orgán, popř. zda a do jaké míry shodně aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu; tam, kde nastala „shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního orgánu, i když soud ke „shodě výroků“ vedly „odlišné důvody“ než správní orgán (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k §250f a §250i o. s. ř.)
Dovolatelka učinila předmětem soudního přezkumu pouze část z nároků uplatněných ve správním řízení, tedy nárok na určení neplatnosti „ukončení smlouvy“, nikoli však ve správním řízení navazující uplatněný nárok na uložení povinnosti plnit ze smlouvy. Pokud se odvolací soud, oproti správním orgánům, vzhledem k dovolatelkou vymezenému předmětu řízení, nezabýval nárokem věcně, ale dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vydání rozhodnutí o určení platnosti právního úkonu, protože tato otázka může být vyřešena v rámci jiného správního řízení, tedy jako předběžná otázka k žalobě na plnění povinnosti, a závěry správních orgánů o zamítnutí uplatněného nároku považoval za věcně správné, je jeho rozhodnutí v souladu s ustanovením §142 odst. 1 a 2 správního řádu a ustanovením §122 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat z hlediska dovolatelkou namítané absence výzvy správního orgánu žalobkyni k opravě podání, k čemuž odvolací soud správně uzavřel, že ta byla nutná jen v případě vad podání (§45 odst. 2 správního řádu) a o tuto situaci v projednávané věci nešlo.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelkou namítané nesprávné užití judikatury k §80 písm. c) o. s. ř. při aplikaci ustanovení §142 správního řádu, neboť na závěrech vyplývajících z této judikatury odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Založil je na samostatné skutkové podstatě právní normy, tedy na ustanovení §142 správního řádu, v souladu s nímž uzavřel, že správní orgán nevydá rozhodnutí o určení existence právního vztahu, pokud může tuto otázku vyřešit v rámci jiného správního řízení.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), dovolání odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost nahradit zúčastněné osobě náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem (společnost BroadNet Czech, a. s. před sloučením se společností Vodafone Czech Republik a. s. byla zastoupena advokátem JUDr. Filipem Hruškou) v částce 1.250,- Kč podle ustanovení §11, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 310,- Kč, a celkem činí 1.860,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu