ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1119.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1119/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Apston Capital Limited , se sídlem 4th floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irská republika, identifikační číslo osoby 408579, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 21, proti žalovanému P. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Paškem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Beethovenova 1820/52, PSČ 430 01, o zaplacení částky 4,520.468,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 21 Cm 682/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2008, č. j. 9 Cmo 280/2008-395, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 21 Cm 682/93-369, zamítl žalobu o zaplacení částky 4,520.468,75 Kč s 15% úrokem z částky 3,000.000,- Kč od 1. září 1997 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o úhradě soudního poplatku za odvolání (výrok III.). Usnesením ze dne 15. prosince 2008, č. j. 21 Cm 682/93-404, Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil výrok III. rozsudku.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4,520.468,75 Kč s 15% úrokem z částky 3,000.000,- Kč od 1. září 1997 do zaplacení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o úvěru č. 196/92 8. června 1992 (dále jen „smlouva o úvěru“) podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku mezi původní žalobkyní (Evrobankou a. s.) a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7,000.000,- Kč splatný spolu s dohodnutými úroky do 31. prosince 1995, jakož i výše žalované částky odpovídající výši závazku k 30. září 1995, který žalovaný vůči věřiteli písemně uznal 17. října 1995. Žalovaný se bránil námitkou nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně, resp. jejich procesních nástupců s tvrzením, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky č. SPP/003 uzavřenou 13. listopadu 1995, která měla nabýt účinnosti zaplacením ceny za postoupenou pohledávku, postoupena Evrobankou a. s. společnosti PRIMA Chomutov s. r. o. Původní žalobkyně tak přestala být věřitelkou, proto nemohou být věřiteli ani její procesní nástupci, kteří pohledávku nabyli následně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávky. Žalovaný rovněž namítal, že pohledávka ze smlouvy o úvěru zanikla.
Námitku zániku pohledávky započtením tvrzeným žalovaným odvolací soud neshledal důvodnou s tím, že postupník ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené 13. listopadu 1995 (PRIMA Chomutov s. r. o.) se nestal věřitelem pohledávky, protože cena za postoupení pohledávky nebyla zaplacena a smlouva tak nenabyla účinnosti. Nestala-li se společnost PRIMA Chomutov s. r. o. věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru, nemohl žalovaný svou případnou vlastní pohledávku proti pohledávce ze smlouvy o úvěru započíst a tím způsobit její zánik.
Odvolací soud považoval za neopodstatněnou i námitku nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně a jejích procesních nástupců, protože ze sdělení správce konkursní podstaty úpadkyně Union banky, a. s. (jež se stala na základě smlouvy o prodeji podniku z 31. března 1997 právním nástupcem Evrobanky a. s.) a výpisů z jejich účtů (č. l. 81 až 84) dovodil, že banka evidovala dluh žalovaného po splatnosti a ten přestala evidovat - „odepsala z účtu“ poté, co pohledávku postoupila a přestala být věřitelem. Další obsah sdělení správce konkursní podstaty považoval za nesrozumitelný, resp. rozporný, poněvadž uvedl, že záznamy na účtu není schopen vyhodnotit z důvodu, že je veden v jiném účetním systému, přesto učinil výklad záznamů na účtu. Sdělení správce konkursní podstaty je proto nezpůsobilým důkazem k prokázání, že cena za postoupení pohledávky byla společností PRIMA Chomutov s. r. o. zaplacena. Výpisy z účtů Union banky a. s. neprokazují zaplacení ceny za postoupení pohledávky 22. prosince 1995 ani jakéhokoliv jiného dne. Skutečnost, že pohledávka byla dále postoupena následnými smlouvami o postoupení pohledávky až na současnou žalobkyni, byla v řízení prokázána.
Odvolací soud uzavřel, že žaloba je důvodná, poněvadž žalovaný neprokázal, že jím písemně uznaný závazek zanikl započtením, netvrdil a neprokázal jeho zánik ani jiným způsobem, a námitka nedostatku aktivní legitimace původní žalobkyně, resp. jejich procesních nástupců není opodstatněná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel zpochybňuje závěry odvolacího soudu o nezaplacení ceny za postoupení pohledávky, namítaje s obsáhlou a podrobnou argumentací, že z účtů Union banky a. s. a sdělení správce konkursní podstaty vyplývá zaplacení této částky. Názor odvolacího soud vycházel z nesprávného právního posouzení analytických a syntetických účtů podle zákona o účetnictví. Nesouhlasí též s názorem odvolacího soudu, podle něhož jsou tvrzení správce konkursní podstaty nesrozumitelná a vzájemně rozporná, maje za to, že správce pouze „konstatoval fakta bez jakéhokoliv hodnocení“ a jeho konstatování „prokazují“, že cena za postoupení pohledávky zaplacena byla. Dovolatel namítá, že v řízení nebylo prokázáno ani doručení oznámení Union banky a. s. o postoupení pohledávky dlužníkovi. Podotýká, že odvolání podala osoba odlišná od žalobkyně, mající jiné sídlo a identifikační číslo.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné; není však důvodné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Námitkami směřujícími proti skutkovým závěrům, podle nichž nebyla částka 4,520.468,75 Kč jako cena za postoupení pohledávky společností PRIMA Chomutov s. r. o. zaplacena a oznámení o postoupení pohledávky bylo dovolateli doručeno, dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu ničeho vytýkáno.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ve prospěch závěru odvolacího soudu o tom, že cena za postoupenou pohledávku nebyla zaplacena, svědčí i zjištění soudu prvního stupně, podle něhož byl ke smlouvě o postoupení pohledávky č. SPP/003 uzavřen 29. ledna 1996 dodatek č. 1, ve kterém byla dohodnuta splatnost ceny ve čtyřech splátkách, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 30. prosince 1996. Dodatek tak byl uzavřen měsíc poté, kdy podle tvrzení dovolatele z účtů Union banky a. s. tak, jak je sám interpretuje, vyplývá, že již byla zaplacena.
Námitka, že dovolateli nebylo doručeno oznámení Union banky o postoupení pohledávky společnosti Česká finanční s. r. o., je pak zjevně účelová, protože podle protokolu z jednání před soudem prvního stupně konaného 7. dubna 1999 (č. l. 32) zástupce dovolatele předložil soudu originál přípisu Union banky a. s. z 1. října 1997 obsahující oznámení o postoupení pohledávky. Měl-li k dispozici originál, byl přípis dovolateli nepochybně doručen.
K námitce týkající se označení žalobkyně dovolací soud uvádí, že podle již ustálené judikatury musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. V projednávané na rozdíl od dovolatele nemá Nejvyšší soud žádnou pochybnost o tom, který subjekt vystupuje na straně žalující, byť je v záhlaví rozhodnutí soudů nižších stupňů označen s drobnou nepřesností v identifikačním čísle a s původní adresou sídla (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu