ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1287.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1287/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně EKS, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Příční 12/čp. 120, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 15 54 60 71, zastoupené JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kounicova 13, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. arch. J. R., zastoupenému JUDr. Daliborem Vaigertem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 80, PSČ 603 00, o zaplacení částky 112.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 56/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2008, č. j. 28 Co 177/2007-139, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.515,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. ledna 2007, č. j. 21 C 56/2000-96, zamítl žalobu o zaplacení částky 112.500,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 30. prosince 1996 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do 1,57% úroku z prodlení z částky 112.500,- Kč od 30. prosince 1996 do zaplacení (první výrok), dále jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 112.500,- Kč s 14,43% úrokem z prodlení od 30. prosince 1996 do zaplacení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že 17. května 1996 uzavřela žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaný jako objednatel písemnou smlouvu o dílo č. 1/96 na práce podle projektu na stavbě „NACAR - servis“ v rozsahu podle domluvy s termínem provedení do 25. května 1996, za cenu stanovenou podle rozsahu prací ceníkem RTS 96, případně za hodinovou zúčtovací sazbu 120,- Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto zaplacení zálohy 100.000,- Kč. Smlouva mohla být měněna jen písemnými dodatky, vztahy ze smlouvy se měly řídit obchodním zákoníkem. Podle tvrzení žalobkyně byla s obdobným obsahem ve stejné době uzavřena i ústní smlouva o provedení prací na opravě a úpravě rodinného domu žalovaného v Malhostovicích. Uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Fakturou č. 96136 žalobkyně vyúčtovala 19. prosince 1996 za stavební práce podle smlouvy č. 1/96 částku 62.500,- Kč. Podle faktury byla základem pro výpočet částka 250.000,- Kč, byla vyúčtována daň z přidané hodnoty a odečteny dvě zaplacené zálohy po 100.000,- Kč. Předání prací 19. prosince 1996 žalovaný potvrdil na faktuře svým podpisem, fakturu žalobkyni nevrátil a do zahájení řízení vyúčtovanou částku nezpochybňoval.
Fakturou č. 96137 žalobkyně vyúčtovala žalovanému rovněž 19. prosince 1996 částku 50.000,- Kč za stavební práce provedené při opravě rodinného domu v Malhostovicích. Rovněž na této faktuře žalovaný potvrdil svým podpisem, že práce byly předány 19. prosince 1996. Ani tuto fakturu žalovaný do zahájení řízení nezpochybnil. Obě faktury žalovaný zanesl řádně do svého účetnictví.
S odkazem na ustanovení §536 a násl., §269 odst. 2 obchodního zákonku a §451 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) odvolací soud uzavřel, že smlouva o dílo č. 1/96 nepřipouštěla změnu ústní formou, přičemž smlouva byla změněna co do poskytnutého plnění tak, že práce, jež žalobkyně pro žalovaného po vzájemné dohodě provede, budou mít charakter technické výpomoci, kterou se ve stavebnictví rozumí zapůjčení pracovníků druhému subjektu, aby podle jeho pokynů vykonávali určené práce. Za práce byla účtována sazba 120,- Kč za hodinu. Plnění poskytnuté žalobkyní žalovanému tak není plněním podle smlouvy č. 1/96, ani podle jiné ústně uzavřené smlouvy, neboť uzavření takovéto smlouvy prokázáno nebylo. Poskytnutím plnění vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení podle ustanovení §451 obč. zák. a podle ustanovení §458 odst. 1 obč. zák. je povinen zaplatit částku 62.500,- Kč a 50.000,- Kč s úroky z prodlení, když plnění záleželo ve výkonech a jeho vydání není reálně možné.
Námitku promlčení nepovažoval za důvodnou s tím, že plnění vyúčtované fakturou č. 96136 bylo poskytnuto v červenci a srpnu 1996 a plnění vyúčtované fakturou č. 96137 v červenci až listopadu 1996, přičemž žalovaný v obou fakturách potvrdil převzetí prací v prosinci 1996. Byla-li žaloba podána 13. února 2000, stalo se tak v zákonné čtyřleté promlčecí době ve vztahu ke všem těmto termínům plnění.
Proti měnícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu o poskytnutí plnění žalobkyní. Své argumenty opírá především o tvrzení, že faktury č. 96136 a 96137 z 19. prosince 1996 nepodepsal, podpisy pod textem o předání prací nejsou jeho. Toto tvrzení dokládá znaleckým posudkem tvořícím přílohu dovolání. Podrobně a obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že žalobkyně žádné práce na stavbě neprováděla, žalovaný neměl žádný důvod si „půjčovat pracovníky“, ani si žalobkyni najímat na poradenství. Namítá, že tvrzení žalobkyně o předání prací 19. prosince 1996, je účelové a nepravdivé, stejně účelově byla vytvořena i smlouva o dílo.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnout, případně zamítnout.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II části první přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné; není však důvodné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.)
Dovolatel v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je však zřejmé, že dovolatel směřuje své výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu ničeho vytýkáno a dovolací soud žádný logický rozpor či jiné pochybení v hodnocení důkazů neshledal.
Založil-li dovolatel svou argumentaci k nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu především na námitce, že faktury č. 96136 a č. 96137 pod textem o předání prací 19. prosince 1996 nepodepsal, z obsahu spisu vyplývá, že tuto námitku uplatnil poprvé až v dovolání. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé, dovolací soud se nemohl důvodností této výhrady zabývat.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastoupení advokátkou ve výši 13.215,- Kč podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., a z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 13.515,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu