Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2010, sp. zn. 32 Cdo 1442/2009 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1442.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1442.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1443/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. P. , zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze – Smíchově, Nádražní 58/110, proti žalované obci Nová Pec , se sídlem v Nové Peci, IČ 00250619, zastoupené JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, o 1 604 653,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 204/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 6 Co 1001/2008-201, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Ference. Odůvodnění: Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 6. prosince 2007, č. j. 2 C 204/2006-148, uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 555 182,40 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení ohledně částky 49 471 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně z této částky od 19. března 2002 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku, a to v části o úrocích z prodlení z dlužných částek 52 479 Kč, 63 431 Kč, 36 419 Kč, 46 035 Kč, 110 287 Kč, 71 001 Kč, 71 222 Kč, 64 974 Kč, 93 157 Kč, 13 561 Kč, 159 611 Kč a 27 216 Kč tak, že uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,46 % ročně z částky 52 479 Kč od 15. ledna 1999 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,81 % ročně z částky 63 431 Kč od 15. února 1999 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,68 % ročně z částky 36 419 Kč od 13. března 1999 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10,05 % ročně z částky 46 035 Kč od11. ledna 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 110 287 Kč od 7. března 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 001 Kč od 1. dubna 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 222 Kč od 1. května 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 974 Kč od 1. června 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 93 157 Kč od 1. července 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 13 561 Kč od 31. října 2001 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 159 611 Kč od 3. ledna 2002 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 27 216 Kč od 27. ledna 2002 do zaplacení (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku) a o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek z odvolání (třetí odstavec výroku). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož důvodnost opřela o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se podle názoru dovolatelky dopustil odvolací soud tím, že nepřezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém napadeném rozsahu, nýbrž omezil svůj přezkum pouze na část rozsudku týkající se úroků z prodlení a také jen o této části rozhodl. Dovolatelka popsala celý průběh odvolacího řízení. Předně poukázala na své odvolání ze dne 21. ledna 2008, v němž mimo jiné uvedla, že ho podává proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy proti jeho výroku v odstavci I., II. a III. Na toto podání navazoval její přípis ze dne 2. května 2008, jímž odůvodnila podané odvolání tak, že nesprávnost rozsudku soudu prvního stupně spatřuje v chybném právním posouzení věci a špatném vyčíslení úroků z prodlení. Dále uvedla, že při jednání před odvolacím soudem dne 9. září 2008 její právní zástupce odkázal na písemné odvolání, které je založeno ve spise. Dalším podáním ze dne 14. listopadu 2008, který předcházel odvolacímu jednání konanému dne 18. listopadu 2008, navrhl její právní zástupce podanému odvolání v souladu s obsahem jeho písemného vyhotovení vyhovět. Jestliže za této situace odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek jen v části týkající se úroků z prodlení, nedostál svým povinnostem uvedeným v ustanoveních §212 a §212a o. s. ř. a žalované bylo odepřeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Dovolatelka zdůraznila, že popsané procesní pochybení má podstatný vliv na správnost rozhodnutí ve věci, v níž evidentně žalobou uplatněný nárok neuznávala a namítala jeho promlčení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se odvolací soud tvrzené vady řízení nedopustil, neboť přezkoumal-li rozsudek soudu prvního stupně v části jeho prvního výroku týkající se úroků z prodlení, učinil tak v souladu s rozsahem podaného odvolání, který žalovaná zcela určitým a srozumitelným způsobem specifikovala v podání ze dne 2. května 2008. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně aby ho v celém rozsahu zamítl. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009. Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka omezila dovolací námitky pouze na vylíčení dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím namítala, že se odvolací soud dopustil vady řízení, přezkoumal-li napadený rozsudek jen v části týkající se úroků z prodlení. Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení §205 odst. 4 o. s. ř. rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen po dobu trvání lhůty k odvolání. Změnou rozsahu, v jakém se rozhodnutí napadá, se v §205 odst. 4 rozumí jeho „kvantitativní rozšíření“, tedy uplatnění odvolání v širším rozsahu, než v jakém bylo původně rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno. Rozhodne-li se odvolatel změnit již podané odvolání tak, že bude napadat rozhodnutí soudu prvního stupně v užším rozsahu, nejde o změnu rozsahu, v jakém se rozhodnutí napadá, ale o částečné zpětvzetí odvolání; takový úkon lze učinit též po uplynutí odvolací lhůty a odvolací soud o něm rozhodne způsobem uvedeným v §207 odst. 2 (viz Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kolektiv. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha C. H. Beck, 2006, strana 1073). Podle ustanovení §207 odst. 2 věty první o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Odvolání může být přitom vzato zpět nejen zcela, ale též jen zčásti. Vezme-li odvolatel zpět celé odvolání, odvolací soud zastaví odvolací řízení zcela; vezme-li odvolatel odvolání zpět zčásti, zastaví odvolací soud odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí. Z obsahu spisu se podává, že v tzv. blanketním odvolání ze dne 21. ledna 2008 (č. l. 161 spisu) odvolatelka (žalovaná) mimo jiné uvedla, že ho podává proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně (dovolatelka se tedy mýlí, tvrdí-li nyní v dovolání, že napadla rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu). V usnesení ze dne 2. dubna 2008 (č. l. 165 spisu) soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby doplnila podání ze dne 21. ledna 2008 o chybějící dovolací důvod a dovolací návrh. V podání ze dne 2. května 2008 (č. l. 168 spisu), jímž odvolatelka reagovala na výzvu soudu prvního stupně ze dne 2. dubna 2008 k odstranění vad odvolání, v jeho druhém bodu sdělila, že „napadá výrok I. výše popsaného rozhodnutí v rozsahu týkající se jeho povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení. Rozsah napadeného výroku je uveden v článku 4. tohoto podání“. V bodu 4. tohoto přípisu pak „ .... navrhuje, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem změněn tak, aby dále uvedená část napadeného rozhodnutí, kterou žalovaný napadá odvoláním, tedy s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 15. 1. 1999 do zaplacení z částky 52 479 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 15. 2. 1999 do zaplacení z částky 63 431 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 13. 3. 1999 do zaplacení z částky 36 419 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 11. 1. 2001 do zaplacení z částky 46 035 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 7. 3 2001 do zaplacení z částky 110 287 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 1. 4. 2001 do zaplacení z částky 71 001 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 1. 5. 2001 do zaplacení z částky 71 222 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 1. 6. 2001 do zaplacení z částky 64 974 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 1. 7. 2001 do zaplacení z částky 93 157 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 31. 10. 2001 do zaplacení z částky 13 561 Kč, s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 3. 1. 2002 do zaplacení z částky 159 611 Kč a s 0,05 % úrokem z prodlení denně ode dne 27. ledna 2002 do zaplacení z částky 27 216 Kč, byla změněna takto: ..“. Tento odvolací návrh specifikuje uvedením sazeb úroků z prodlení, dále částek, z nichž mají být úroky z prodlení počítány, jakož i dob (vždy od konkrétního data do zaplacení), za jakou mají být úroky z prodlení přiznány. Dovolací soud má tak za zcela nepochybné, že žalovaná podáním ze dne 2. května 2008, výslovně a přípustně, v souladu s §205 odst. 4 o. s. ř., změnila (zúžila) rozsah, v jakém rozhodnutí napadla a odvolání, jímž původně brojila proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, omezila ve výroku I. pouze na tu část napadeného rozhodnutí, v níž soud prvního stupně rozhodl o úrocích z prodlení. Uvedl-li proto odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „proti výroku v odstavci I., v části o úrocích z prodlení z dlužných částek 52 479 Kč, 63 431 Kč, 36 419 Kč, 46 035 Kč, 110 287 Kč, 71 001 Kč, 71 222 Kč, 64 974 Kč, 93 157 Kč, 13 561 Kč, 159 611 Kč a 27 216 Kč, a souvisejícímu výroku v odstavci III., o nákladech řízení, podala žalovaná odvolání“ a jen tuto část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně týkající se úroků z prodlení podrobil odvolacímu přezkumu, tvrzené vady řízení se nedopustil. Na správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nic nemění ani to, že odvolací soud zatížil řízení jinou (než tvrzenou) vadou, nerozhodl-li v souladu s ustanovením §207 odst. 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení v rozsahu, v němž vzala žalovaná odvolání zpět, neboť v tomto případě nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež by zakládala důvodnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), uzavřel, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit. Proto dovolání žalované bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalobci náklady jeho právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 13. dubna 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/13/2010
Spisová značka:32 Cdo 1442/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1442.2009.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Heslo:Dovolání
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09