Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2010, sp. zn. 32 Cdo 1959/2009 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1959.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1959.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1959/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. F ., proti žalované RING group a.s. , se sídlem v Mostě, Hořanská cesta 205, PSČ 434 01, IČ 25425943, zastoupené JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čsl. legií 143/1, o zaplacení 1 222 221,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 Cm 235/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2008, č. j. 3 Cmo 172/2008-109, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. března 2008, č. j. 61 Cm 235/2004-83 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal úhrady částky 1 222 221,10 Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. září 2002 do zaplacení z titulu dohody o narovnání uzavřené se žalovanou (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 222 221,10 Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 21. června 2004 do zaplacení a potvrdil ho ve zbývající části zamítavého výroku (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření se žalobce s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnil a navrhl, aby bylo dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítnuto s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští. Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným výrokem v části, v níž odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně zbytku příslušenství, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadla-li tudíž dovolatelka dovoláním i tuto část rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalované v této části odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání žalované v rozsahu, v němž směřovalo proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem tak, jak jej vymezila dovolatelka, byl však uplatněn zjevně bezdůvodně. Námitka obsahové neurčitosti a neplatnosti dohody o narovnání neobstojí, neboť narovnávané závazky, které účastníci v dohodě o narovnání označili za sporné, jsou v této dohodě dostatečně specifikovány. Dovolatelka se rovněž mýlí, opírá-li svůj názor o neplatnosti narovnání o „absenci důvodu dluhu“, a to jak v samotné dohodě, tak i případně v jiné listině, na níž by bylo výslovně odkazováno. Tato její výhrada nemůže obstát, neboť „důvod dluhu“ není zákonem stanovenou náležitostí dohody o narovnání upravené v §585 a násl. občanského zákoníku (dále též jenobč. zák.“). Zjevně bezdůvodný je i nesouhlas dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o tom, že předpokladem platnosti zápočtu s důsledkem zániku závazků je existence započítávaných pohledávek, jakož i o tom, že nedošlo-li k uzavření nájemní smlouvy, nemohla vzniknout pohledávka k úhradě nájemného. Bezdůvodný je i poukaz dovolatelky na ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., neboť ze skutkových zjištění odvolacího soudu a ani z argumentace dovolatelky nelze dovodit závěr o tom, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné a dovolání ve zbývající části, v níž směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, odmítl podle §218 písm. c) o. s. ř. pro nepřípustnost (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna uhradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Karel Vevera, posledně sídlem v Teplicích, Masarykova 48, který vyjádření žalobce k dovolání žalované sepsal, v době rozhodování o dovolání již žalobce nezastupoval, protože byl podle zjištění dovolacího soudu vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, stanovení platebního místa podle §149 odst. 1 o. s. ř. se neuplatní a náhrada nákladů dovolacího řízení se platí přímo účastníkovi (žalobci). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 13. dubna 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/13/2010
Spisová značka:32 Cdo 1959/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1959.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Narovnání
Dotčené předpisy:§585 obč. zák.
§243b odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09