ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2050.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2050/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AMBIENTE s.r.o. , se sídlem v Heřmanově Městci, Jiráskova 580, PSČ 538 03, IČ 25259342, zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi IV., Rooseveltova 335, proti žalované RENO - M s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Štrossova 291, PSČ 530 03, IČ 25264346, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 66, o zaplacení 318 005 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 174/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 1/2008-159, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 1/2008-159, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala v řízení zaplacení ceny prací, které provedla pro žalovanou na základě smlouvy o dílo od jejího uzavření až do svého odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností žalované (pro prodlení s placením faktur).
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. srpna 2007, č. j. 36 Cm 174/2004-127, zamítl žalobu o zaplacení 318 005 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Podle zjištění soudu prvního stupně účastníci řízení uzavřeli dne 21. ledna 2003 písemnou smlouvu o dílo č. RE/CH/01, jejímž předmětem bylo zhotovení díla (opravy domu) žalobkyní pro žalovanou za dohodnutou cenu 10 122 108 Kč bez daně z přidané hodnoty – dále též jen „DPH“ dle nabídkového rozpočtu, který měl být dle článku VII. smlouvy její nedílnou součástí. Veškeré změny smlouvy musely být provedeny oboustranně odsouhlaseným a podepsaným číslovaným dodatkem. Žalobkyní byly vypracovány ve stejnou dobu dva nabídkové rozpočty – jeden bez data na částku 10 628 213 Kč, která je uvedena i ve smlouvě o dílo, a druhý ze dne 13. února 2003 na částku 6 077 290 Kč, a to s ústní dohodou účastníků, že pro účely poskytnutí úvěru bude ve smlouvě uvedena cena za dílo z vyššího rozpočtu, avšak ve skutečnosti bude postupováno podle rozpočtu na částku 6 077 290 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem, které potvrdili oba účastníci, posoudil soud prvního stupně písemnou smlouvu o dílo jako neplatný právní úkon podle §37 občanského zákoníku (dále též jen “obč. zák.“) pro absenci vážnosti projevu vůle při sjednání cenového ujednání ve smlouvě na částku 10 122 108 Kč bez DPH, přičemž vzhledem k pohnutkám, které k uzavření smlouvy účastníky vedly, jde podle posouzení soudu i o neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto vycházel z názoru, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo s předmětem uvedeným v písemné smlouvě a s cenou 6 077 290 Kč vycházející z nabídkového rozpočtu žalobkyně, který žalovaná převzala. Soud neshledal důvodnou obranu žalované, že část ceny uhradila vlastní směnkou vystavenou na částku 2 025 000 Kč a předanou žalobkyni v souvislosti s potvrzením přijetí shodné částky žalobkyní od žalované na výdajovém dokladu ze dne 14. května 2003, a to již z toho důvodu, že podle ustálené judikatury soudů lze vystavení směnky považovat za splnění závazku jen za předpokladu dohody o takovém způsobu zaplacení ceny v uzavřené smlouvě; v posuzované věci však nebyla dohoda o placení ceny díla směnkou ani tvrzena, natož prokázána.
Soud prvního stupně dále v řízení posuzoval listinu označenou jako Rekapitulace provedených prací a odsouhlasených prací a víceprací ze dne 22. října 2003, kterou podepsali oba účastníci. Dospěl k závěru, že tato listina neobsahuje dostatečně určité uznání závazku ze strany žalované podle §323 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), přičemž ani neprokazuje provedení prací žalobkyní a jejich převzetí žalovanou. S ohledem na neplatnost písemně uzavřené smlouvy o dílo, soud vyšel při posuzování žalobního nároku na zaplacení ceny díla z ustanovení §548 odst. 1 obch. zák. Podle názoru soudu žalobkyně ani dalšími provedenými důkazy neprokázala, že svůj závazek provést dílo ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. splnila, neboť dílo neukončila a (ani částečně) nepředala. Proto jí nepřísluší nárok ani na zaplacení části ceny provedeného díla. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že rovněž odstoupení žalobkyně od smlouvy bylo neplatné, na čemž by se dle výsledků provedeného dokazování nezměnilo nic ani v případě, že by písemná smlouva byla platná. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 318 005 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 59 916,50 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.).
Podle odvolacího soudu je z provedených důkazů zřejmé, že mezi účastníky došlo v průběhu realizace díla k neshodám, kdy si vzájemně vytýkali porušování uzavřené smlouvy – žalovaná žalobkyni prodlení s realizací díla a žalobkyně žalované neplacení vyúčtovaných částek za provedené části díla. Žalobkyně proto nepokračovala v provádění díla do doby úhrady těchto částek. V důsledku naznačených neshod účastníci ukončili spolupráci nejen fakticky, ale i formálně, a to odstoupením od smlouvy ze dne 15. března 2004 ze strany žalobkyně. Následně byla účastníky provedena Rekapitulace provedených prací a odsouhlasených prací a víceprací, v níž uvedené položky cen odpovídají nabídkovému rozpočtu založenému ve spisu. Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že tato rekapitulace představuje pouze předpoklady skutečně provedených prací s tím, že ji podepsala jako podklad pro budoucí fakturaci. Takový postup (t. j. stvrzování provedení dosud neprovedených prací) je podle odvolacího soudu nejenže nelogický, ale neodpovídá ani výsledkům provedeného dokazování. Ze znaleckých posudků Ing. Jiřího Nováka, CSc., posudku Zorky Drajerové a svědeckých výpovědí lze podle odvolacího soudu naopak dovodit, že žalobkyně práce ve finančních objemech uvedených v rekapitulaci provedla. Dospěl-li soud prvního stupně k opačnému závěru, nerespektoval při výkladu listiny označené jako rekapitulace interpretační pravidla projevu vůle uvedená v §266 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že víceméně neanalyzoval obsah vůle jednající osoby (J. F., který jednal za žalobkyni), nýbrž ji nahradil jiným obsahem. Proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvedla skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, případně vychází ze skutkového stavu, který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále že odvolací řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nesprávného právního posouzení věci se podle dovolatelky dopustil odvolací soud pochybením při hodnocení listiny Rekapitulace provedených prací a odsouhlasených prací a víceprací ze dne 22. října 2003, na niž se výlučně soustředil, aniž se zabýval zásadní otázkou, zda došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o dílo a s jakým obsahem a zda odstoupení, k němuž mělo dojít dopisem žalobkyně ze dne 15. března 2004, se vůbec týkalo této smlouvy a jestliže ano, zda šlo o odstoupení platné. Posouzení této otázky označuje dovolatelka za zásadní i pro právní účinky rekapitulace. Existovala-li smlouva (byť ústní, jak dovodil soud prvního stupně), od níž nebylo platně odstoupeno, pak rekapitulace žádný právní význam nemá, neboť v takovém případě vzniká zhotoviteli nárok na zaplacení ceny díla až po jeho dokončení a předání, k čemuž nedošlo. V případě platného odstoupení od smlouvy by mělo dojít k vypořádání provedené části díla, ale nikoliv dle faktury žalobkyně vycházející z dohodnutého rozpočtu, nýbrž podle zásad o bezdůvodném obohacení.
Podle dovolatelky však odvolací soud pochybil i při hodnocení samotné rekapitulace, poměřoval-li projev vůle pouze ustanovením §266 odst. 1 obch. zák. a opomněl-li při existenci rozporů v provedených důkazech výkladová pravidla v druhém až čtvrtém odstavci téhož ustanovení.
Vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci se podle dovolatelky dopustil odvolací soud absencí jeho řádného odůvodnění podle §157 odst. 2 o. s. ř. Vytýká mu, že z něho není vůbec patrné, zda posuzoval rekapitulaci ze dne 22. října 2003 v režimu smluvním (t. j. při existenci platné smlouvy o dílo) nebo v režimu bezesmluvním. Dále není zřejmé, v čem mají znalecké posudky Ing. Jiřího Nováka, CSc. a Zory Dajerové a výpověď svědka M. D. odporovat tvrzení žalované, že rekapitulace představovala pouze předpoklad prací, které mají být provedeny do konce roku, když jejich faktický obsah svědčí o opaku, přičemž odvolací soud bez ohledu na rozpory v důkazech akceptuje výpověď svědka J. F. Podle dovolatelky odvolací soud v napadeném rozsudku jasně neuvedl, které skutečnosti považuje za prokázány a které nikoliv, o jaké důkazy opírá svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Námitky dovolatelky označila za neopodstatněné a navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání pro nedůvodnost.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud neshledal. Jinak tomu však je s jinými vadami řízení, které zakládají důvodnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud zjistil, že odvolací soud řízení takovou vadou zatížil. Vadou řízení ve smyslu uvedeného ustanovení je totiž mimo jiné i nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež brání dovolacímu soudu posoudit jeho správnost.
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (srov. shodně Bureš J., Drápal L., Krčmář Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006, strana 725).
Povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.) a to způsobem, zakotveným v §157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. To platí i pro rozsudek odvolacího soudu, neboť odvolací soud svým měnícím rozhodnutím přiznal žalobkyni žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu, aniž jakkoli odůvodnil, jak věc posoudil po právní stránce, jaké předpisy hmotného práva aplikoval a z jakého právního titulu žalobě vyhověl. Je třeba mu rovněž vytknout, že naprosto pominul právní posouzení skutečností rozhodných pro výsledek sporu, na nichž založil zamítavý rozsudek soud prvního stupně (zda, v jaké formě a s jakým obsahem vznikla smlouva o dílo, zda závazky z této smlouvy zanikly v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy a zda-li žalovaná uznala nárok na zaplacení žalované částky).
Protože rozsudek odvolacího soudu není z důvodu shora popsané vady řízení správný, Nejvyšší soud jej, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v měnícím výroku ve věci samé (a rovněž v souvisejících výrocích o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). V něm bude mít dovolatelka možnost uplatnit zbývající námitky, jimiž v dovolání v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. brojila proti závěru odvolacího soudu o důvodnosti žalobního nároku a jejichž oprávněnost nemohl dovolací soud přezkoumat pro shora popsanou vadu, kterou odvolací soud řízení zatížil a jejíž existence je dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozsudku.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu