ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2089.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2089/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně E., a.s. , proti žalované S. T. a.s. , zastoupené Mgr. J. P., advokátem , o 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 39/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 7 Cmo 393/2008-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2008, č. j. 17 Cm 39/2005-72, v napadených výrocích, jimiž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 314 760,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil, nevymezila. Zpochybňovala-li pouze skutkové zjištění, z něhož odvolací soud dovodil závěr o tom, že žalovaná nevyvrátila domněnku o trvání závazku v době jeho uznání (§323 odst. 1 obchodního zákoníku) a že neprokázala své tvrzení o vzniku škody, kterou po žalobkyni uplatňovala v rámci své obrany proti žalobě, patrně přehlédla, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), což případ podaného dovolání není.
Vymezení otázky zásadního právního významu nelze spatřovat ani ve výtce dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval její odvolací námitkou zpochybňující důvod, pro který soud prvního stupně odmítl přihlížet ke svědecké výpovědi Ing. M. Dovolatelka prostřednictvím ani takto uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. totiž žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolací soud z obsahu uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly, když k vyjádření JUDr. L. Ch. k dovolání dovolací soud nemohl s ohledem na §28 odst. 3 o. s. ř. přihlížet.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu