Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2010, sp. zn. 32 Cdo 2326/2009 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2326.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2326.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2326/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce T. S. , zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 2/2, PSČ 405 02, proti žalované Regionální stavební s. r. o. , se sídlem v Praze 5-Smíchově, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 44 56 52 08, zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, PSČ 466 01, o zaplacení částky 720.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 143/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. 1 Cmo 212/2008-120, takto: I. Dovolání proti výrokům III. a IV. rozsudku ze dne 17. února 2009, č. j. 1 Cmo 212/2008-120, jimiž Vrchní soud v Praze rozhodl o nákladech řízení, se odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. března 2008, č. j. 37 Cm 143/2005-97, zamítl žalobu o zaplacení částky 720.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 376.000,- Kč od 17. července 2003 do zaplacení a s 2% úrokem z prodlení z částky 344.000,- Kč od 16. února 2004 do zaplacení (výrok I.) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 310.000,- Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 310.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. července 2003 do zaplacení (první výrok), ve zbývající části, tj. co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 66.000,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 344.000,- Kč s příslušenstvím, výrok I. potvrdil (druhý výrok), dále jej změnil ve výroku II. o nákladech řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok). Odvolací soud po částečném opakování dokazování vyšel z toho, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo č. RD-07/2002 (dále jen „smlouva o dílo“ nebo „smlouva“), v níž se žalobce jako zhotovitel zavázal provést pro žalovanou jako objednatele dílo - kompletní dodávku materiálu a montážních prací při realizaci „ÚT a ZTI“ pro dva rodinné domy specifikované ve smlouvě. Termíny dokončení díla byly podmíněny splněním dohodnutých termínů předání staveniště žalovanou. V článku 2.1 smlouvy bylo dohodnuto, že termín zhotovení díla se prodlužuje o prodlení s předáním staveniště zaviněné objednatelem. Podle článku 6.2 smlouvy se zhotovitel zavázal vést stavební deník o průběhu prací a v článku 10.5 bylo dohodnuto, že prostoje zaviněné objednatelem, které přeruší práce zhotovitele nebo zabrání zhotoviteli pokračovat v díle, jsou nezapočitatelné do prodlení s plněním díla a o tuto dobu se adekvátně prodlužuje termín dokončení díla, přičemž důvody takového přerušení prací musí být přesně specifikovány, odsouhlaseny a zapsány ve stavebním deníku. Smlouva obsahovala v článku 13.1 i závazek zhotovitele zaplatit objednateli za každý den nedodržení termínu plnění smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč. Jelikož nárok žalobce na úhradu doplatku ceny díla žalovaná nezpochybňovala, odvolací soud se zabýval otázkou vzniku práva žalované na smluvní pokutu za dobu prodlení s předáním díla od 6. dubna 2003 do 16. června 2003, kterou vyúčtovala ve výši 720.000,- Kč podle článku 13.1 smlouvy a započetla proti pohledávce žalobce. Prodlení žalobce odvolací soud posoudil podle ustanovení §365 obchodního zákoníku (dále též jenobch. zák.“). Uvedl, že v tomto kogentním ustanovení je zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za prodlení, které není vázáno na „zavinění“, jak si účastníci dohodli ve smlouvě. Ze stavebního deníku vedeného mezi žalovanou a investorem stavby vyplývá, že až 31. března 2003 proběhla montáž dřevěných roštů, byť podle článku 2.1 smlouvy se objednatel zavázal předat staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívající v provedení podlahového vytápění) do 28. února 2003. Bez provedení montáže dřevěných roštů, na kterou provedení podlahového vytápění navazovalo, nemohl žalobce splnit svou povinnost dokončit dílo v dohodnutém termínu do 5. dubna 2003 a nedostal se tak do prodlení s dokončením díla nejméně po dobu 31 dnů z důvodu prodlení žalované s předáním staveniště (od 28. února do 31. března 2003). Proto žalované právo na smluvní pokutu za 31 dnů prodlení ve výši 310.000,- Kč, kterou započetla oproti pohledávce žalobce na úhradu ceny díla, nevzniklo a žaloba je co do této částky důvodná. Ve zbývající části, tj. co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 410.000,- Kč s příslušenstvím považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že prodlení žalobce s dokončením díla bylo dostatečně prokázáno smlouvou o dílo a předávacím protokolem, naopak žalobce neprokázal, že v prodlení nebyl. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož je v ustanovení §365 obch. zák. zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za prodlení. Účastníci si dohodli v rámci smluvní volnosti, že prodlením věřitele, které má vliv na prodlení dlužníka, je pouze zaviněné prodlení, tedy, že nezaviněné prodlení věřitele prodlením není. Žalobce v rozporu se smlouvou nevedl stavební deník a neunesl důkazní břemeno o tvrzeném „nároku na prodloužení dodací lhůty“. Výklad zápisů v jiných stavebních denících provedený odvolacím soudem nemohl vést k závěru o zaviněném či nezaviněném prodlení žalované. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo v řízení listinnými důkazy prokázáno, že žalobce nebyl v prodlení s předáním díla nejméně po dobu 31 dnů, za které mu žalovaná vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 310.000,- Kč a tu započetla proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla. Námitkou, že smlouvou o dílo a předávacím protokolem byl prokázán opak, dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu vytýkáno žádné pochybení. Další výhradou dovolatelky je nesprávné posouzení odpovědnosti věřitele za prodlení, které odvolací soud posoudil podle ustanovení §365 obch. zák., maje za to, že odpovědnost věřitele je objektivní a není vázána na zavinění, jak si účastníci dohodli ve smlouvě o dílo. Podle ustanovení §365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení §370 obch. zák. věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek. Z ustanovení §263 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 31. března 2003) vyplývá, že ustanovení §365 i §370 obch. zák. jsou ustanoveními kogentními, strany se od nich nemohou odchýlit ani je vyloučit, a to pod sankcí neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §39 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009). Přitom prodlení má, a to jak prodlení dlužníka, tak prodlení věřitele, objektivní charakter. Prodlení věřitele nastává, jestliže věřitel poruší své povinnosti ze závazku bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k tomu vedly (srov. shodně Ivana Štenglová, Stanislav Plíva, Miloš Tomsa a kolektiv Obchodní zákoník, 12. vydání 2009, Praha 2009, 966 s.). Závěr odvolacího soudu, opírající se o ustanovení §365 obch. zák. v návaznosti na ustanovení §263 odst. 1 obch. zák., podle něhož žalobce nebyl v prodlení s předáním díla po dobu 31 dnů, kdy žalovaná byla v prodlení s předáním staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívajících v provedení podlahového vytápění) oproti termínům dohodnutým ve smlouvě, bez ohledu na to, zda prodlení s předáním staveniště zavinila nebo nikoliv, je proto správný a námitka dovolatelky o nesprávnosti posouzení jejího nezaviněného prodlení odkazující na znění článku 2.1 smlouvy, není důvodná. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2010 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2010
Spisová značka:32 Cdo 2326/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2326.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Prodlení věřitele
Smlouva o dílo
Dotčené předpisy:§365 obch. zák.
§370 obch. zák.
§536 obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10