ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2489.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2489/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. B ., zastoupeného Mgr. S. S., advokátkou proti žalovanému J.Š ., zastoupenému Mgr. I. Š., advokátem o 82 790 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 243/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2009, č. j. 51 Co 619/2008-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Mgr. S.S..
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. března 2008, č. j. 12 C 243/2005-125, ve vyhovujícím výroku ve věci samé (vyjma soudem prvního stupně uložené povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 7,5% úrok z prodlení p. a. z částky 19 864 Kč za dobu od 3. ledna 2002 do 9. října 2005) a ve výroku o nákladech řízení (bod II. výroku), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (bod III. výroku), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je podáno proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
I když dovolatel označil v dovolání jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., většinou svých námitek zpochybňoval skutková zjištění odvolacího soudu včetně hodnocení důkazů, uváděl-li, že žalobce neprokázal uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, dohodu o ceně za předmětné zboží, převzetí zboží a doručení faktury a vytýkal-li odvolacímu soudu pochybení při hodnocení důkazů. Tím ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), což případ podaného dovolání není. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohly založit ani námitky dovolatele v otázce uznání závazku a promlčení žalobního nároku, neboť nejde o otázky zásadního právního významu, které by nebyly judikaturou soudů vyřešeny, resp. které by odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5 345 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 129 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu