ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2753.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2753/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. M. R. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1/699, proti žalovaným 1) J. J. a 2) J. T. oběma zastoupeným Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o 463 842,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 85/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 20 Co 411/2008-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. února 2008, č. j. 28 C 85/2006-125, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. února 2008,č. j. 28 C 85/2006-129, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelem předestřená otázka aplikace §420 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) na odpovědnost fyzických osob – členů představenstva akciové společnosti – za škodu, vzniklou činností těchto fyzických osob věřitelům akciové společnosti, s poukazem na to, že tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolatel patrně přehlédl, že její řešení vyplývá přímo z právního předpisu, konkrétně z ustanovení §420 odst. 2 obč. zák., podle něhož „Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“, a dále z ustanovení §194 odst. 5 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v němž je odpovědnost členů představenstva akciové společnosti za škodu vzniklou porušením právních předpisů při výkonu působnosti představenstva konstruována pouze ve vztahu ke společnosti, nikoli navenek vůči třetím osobám (na rozdíl od ručení členů představenstva za závazky společnosti za podmínek vymezených v ustanovení §194 odst. 6 obch. zák., když však otázku ručení žalovaných za závazek společnosti ani otázku excesu žalovaných z výkonu působnosti představenstva dovolatel jako otázku zásadního právního významu nevymezil).
Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by odvolací soud řešil dovolatelem vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem (konkrétně s ustanoveními §420 odst. 2 obč. zák. a §194 odst. 5 obch. zák., která odvolací soud správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval) a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu