ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2880.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 2880/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně STAVCAR s.r.o. , se sídlem v Přerově, Kojetínská 358/71, PSČ 750 53 , IČ 25365193 , zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomaníkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 16, proti žalované PRAGA Hostivař a.s. , se sídlem v Praze 10, Strašnická 783/1, PSČ 102 22, IČ 60193786 , zastoupené JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Pražská 810/16, o splnění povinnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 125/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2009, č. j. 8 Cmo 63/2008-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2007, č. j. 8 Cm 125/2005-44, ve výroku ukládajícím povinnost žalované vydat žalobkyni orovnávací zařízení na brousící kotouče REISHAUER AM50, inv. č. 21788 (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
I když dovolatelka uvedla, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., je z jeho vylíčení zřejmé, že především zpochybňuje správnost skutkových zjištění odvolacího soudu a vytýká mu, že neshledal opodstatněnou její námitku na provedení důkazu znaleckým posudkem. Dovolatelka však patrně přehlédla, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné její výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vymezení otázky zásadního právního významu nelze spatřovat ani ve výtce dovolatelky, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neprovedl-li navržený důkaz a nesplnil-li poučovací povinnost podle §119 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka, odkazujíc v případě jen zcela obecně tvrzeného opomenutí soudu na právní normu, která se poučovací povinnosti soudu vůbec netýká, ani prostřednictvím takto uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. žádnou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezila a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což případ podaného dovolání není.
Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ani v řešení otázky vzniku kupní smlouvy mezi účastníky, neboť nedospěl k závěru, že by ji odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem nebo že by zde byly jiné okolnosti, které by činily tuto otázku po právní stránce zásadně právně významnou.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu